Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
Utopický román anglického spisovatele 18. století, pod rouškou imaginárního cestopisu satiricky líčí poměry v Anglii, kritizuje civilizaci a relativizuje sílu lidského rozumu. Román, jehož původní název zněl „Cesty k rozličným národům světa . . . „, je rozdělen do čtyř dílů o nestejném počtu kapitol (osm, osm, jedenáct, dvanáct), nesoucích tzv. epická záhlaví. Je mu předeslána fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora – kapitána Lemuela Gullivera tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž se líčí Gulliverovy cesty na utopické ostrovy. V I. dílu „Cesta do Liliputu“ se Gulliver ocitá mezi trpaslíky, ve II. dílu „Cesta do Brobdingnagu“ mezi obry. Ve III. dílu „Cesta do Laputy, Balnibardi, Luggnaggu, Blubbdubdribu“ se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa – alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V tomto dílu promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu. Tématem IV. dílu „Cesta do země Hvajninimů“ je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů. Putování po imaginárních ostrovech a zemích je záminkou ke kritice domácích poměrů a evropské kultury. Souběžně s negativními obrazy autor rýsuje projekt ideálního zřízení.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1975 , Albatros (ČR)Originální název:
Gulliver's Travels, 1726
více info...
Přidat komentář
Vzpomínám si že na mě jako na děcko kniha působila strašně divným dojmem... Z různých spotvořenin a tělesných a mravních kazů mě nejvíc dostávali nesmrtelní... Hlavní postavě jsem však záviděl, že po kapsách nosila křesadlovou pistoli, to byl můj dětský sen...
Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.
Knihu jsem poprvé četl,když mi bylo necelých 12 let.Moc se mi líbila a v té době jsem jí četl
mnohokrát.Nejraději jsem měl příběhy mezi liliputy a mezi obry.Fascinovali mi ilustrace
Grandvilla a snil jsem své divukrásné příběhy.Později jsem si oblíbil i ostatní příběhy.
Za autorovu fantazii dávám čtyři hvězdičky, ale přiznám se, že občas se mi mírně zvedal žaludek.
Část díla
Cesta do Brobdingnagu
Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
Cesta do Liliputu
Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
1975 | Gulliverovy cesty |
1930 | Skromný návrh |
2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
2010 | Eseje o věcech veřejných |
1911 | Pohádka o kádi |
Zde jsem z hodnocením hodně váhal. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu při zemi. První dvě části knihy mě totiž vůbec nebavily a docela mi i vadilo, že jsou zařazeny hned za sebou. Ten jejich jednoduchý protiklad hodně zkazil požitek z jejich četby. Naopak následující dvě kapitoly, v nichž autor dost nastavuje zrcadlo nejen tehdejší, ale zcela nadčasově i současné době, lidstvu a společnosti, mě i přes hodně nezvyklou formu a jazyk vyprávění docela zaujaly. Neboť nastavené zrcadlo odráží odraz zcela jasně a zřetelně a tepe a odhaluje spoustu lidského zla. Nemohu si odpustit krátkou, přesto výstižnou a úchvatnou citaci: "Dokázals jasně, že nevzdělanost, lenost a neřest jsou vlastně nezbytnými vlastnostmi pro zákonodárce. Že nejlépe zákony vysvětlují, vykládají a uplatňují ti, jimž záleží na tom, převrátit je, zamotat a obejít, a kteří to také dovedou. Pozoruji u vás slabé obrysy zřízení, které snad bylo v původní podobě snesitelné, jenže ty obrysy jsou zpola vyhlazeny a nadobro zatemněny a potřísněny rozkladem." Docela trefný komentář ke Gulliverovi napsal v závěru knihy překladatel A. Skoumal: "Někteří kritikové si poučení, které pro ně vyplývá z Gullivera, vykládají takto: Člověk sám o sobě, odkázaný jen na své sobectví, na svou dravost a špatnost, je ubohý, směšný, odporný tvor. Proti takovým Hvajninimům je horší než zvíře. Takovému názoru se říká misantropie neboli nenávist k lidstvu." A mě, jakožto misantropa přesně podobné závěry při čtení knihy napadaly. A z tohoto hlediska mě kniha i těšila. Nebýt prvních dvou nezáživných a poměrně nudných částí, z radostí byl přidal další hvězdičku.