Hacienda
Isabel Cañas
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518380/bmid_hacienda-64df46d000342.jpg
4
43
43
Napínavý román o strašidelném panství uprostřed agávových polí 20. léta 19. století. V Mexiku končí válka za nezávislost na Španělsku a z císařství se stává republika. Otce mladé Beatriz během povstání popravili a její rodný dům vypálili. Když ji pak pohledný don Rodolfo Solórzano požádá o ruku, Beatriz se rozhodne, že nebude naslouchat zvěstem o náhlém úmrtí jeho první manželky, a nabídku přijme. Hacienda San Isidro ovšem není bezpečným útočištěm, jaké si představovala. Po Rodolfově odjezdu za prací si Beatriz v pustém domě začne připadat jako v děsivém snu. Nemůže spát. Ruší ji podivné zvuky a živé obrazy. Cítí, že ji na každém kroku něco pronásleduje. Manželova sestra Juana se jejím obavám vysmívá. Proč ale sama odmítá v noci vstoupit do domu? Proč kuchařka zapaluje kopálové kadidlo? A jak skutečně zemřela první doňa Solórzano? Beatriz ví s jistotou jen jedno – s haciendou je něco v nepořádku. S žádostí o pomoc se obrátí na mladého kněze Andrése, kterému jeho domorodá babička předala užitečné schopnosti. Budou však stačit na to, aby Beatriz, která ho nebezpečně přitahuje, ochránil a porazil temné síly, které haciendu zcela ovládly?... celý text
Literatura světová Horory Historické romány
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
The Hacienda, 2022
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se těšila, protože miluju duchařiny, zvlášť o strašidelných domech. Hacienda mezi ně ovšem rozhodně patřit nebude. Autorka to se strašením smíchaným s čarodějnictvím podle mě přehnala. Konec pak už působil úplně jako fraška. Vůbec jsem se s postavami nedokázala sžít, pravděpodobně i kvůli naprosté absenci odpovídající atmosféry. Na druhé straně hodnotím kladně romantickou linku. Vyhovovalo by mi, kdyby se jí věnoval větší prostor na úkor neustálého "bububu", které vyznívalo do prázdna. Toto vážně nebylo podle mého čtenářského vkusu, druhou polovinu textu jsem proletěla rychločtením.
Na první pohled mě zaujala skvělá obálka. Tato kniha je mimo žánr, který ctu o to víc mě kniha zajímala. Nejdřív jsem se nemohla zacist ( začít jsem strhla půl hvězdičky), bylo tam na me moc postav a historie, ale postupně dej nabírá na obrátkách…Hlavní hrdinka Beatriz se vdá a díky tomu se nastěhuje do velkého domu - Haciendy a jistě správně tušíte, ze to nebude jen tak, v tom domě totiž strasi….místy mi běhal mráz po zádech ( ale já se hodně bojím, večer nejdu ani sama na záchod ). Byla jsem rada, ze našla oporu v kněží Andresovi, nebýt jeho nevím, jak by to dopadlo. Upřímně jsem čekala jiný konec (a za to tedy stržena další půl hvězdička). Celkove knihu hodnotim pozitivne a bylo to zajimave čtení
Něco mezi poetikou Miguela Bonnefoye a horůrky od Darcy Coates. Příběh o vrzající a strašidelné haciendě totiž Cañas příjemně míchá geniem loci Mexika, poli s agáve, inkvizicí a tak. Funguje neprvoplánová romantika (připomněla mi třeba mého oblíbeného Poldarka), funguje i soft duchařinka, která tne do živého především v druhé půlce.
Ztráta mého zájmu jde ale na vrub práci s postavami. Autorka totiž mýrnyx týrnyx mění dlouze budované charaktery. Především Palomu, Juanu a Mendozu schovává a aktivuje dle momentální potřeby, Beatriz zase nechá udělat několik zásadních nelogičností.
Což je škoda.
V utaženější a méně rozpitvané formě by Hacienda měla na to zabíjet atmosférou, nikoli nudou.
Já jsem knížku bohužel nedočetla. Byla na mě moc popisná, vůbec jsem se nemohla začíst, myšlenky mi stále utíkali někam pryč. Zkoušela jsem i zalistovat o pár kapitol dopředu jestli není jenom roztahaný začátek, ale měla jsem stejné pocity. Takže jsem se přestala trápit a knížku odložila.
Taková milá soft gotická duchařinka, kterou hodně označují za křížence Mexické gotiky a Rebeky (četla jsem jen MG, Rebeku musím napravit). Rozhodně plusové body schytává za prostředí a dobu, ve které se odehrává. Mínusové body jsou mnohdy nelogický děj, chování postav a pro mě romantická linka, kterou jsem tam zrovna nečekala a ubírala zbytečně moc prostoru. Víc hororu a méně romantiky a bylo by lépe :)
Smích v místnosti za dveřmi.
Červené záblesky.
Strašidelné domy mě nepřestanou přitahovat a Darcy Coates, přes své prvenství v autorství, nemusí být jediná.
"Přál jsem si, aby moje matka mohla být pohřbena blízko haciendy San Isidro, na pozemku, kde se narodila, který byl jejím domovem, kde její rodina žila po sedm generací. Ona ale ležela na hřbitově za mnou."
Mrtvá krysa se zvláštně vylomenou páteří, dům obyvatele ostýchavě pozoruje, ozývá se dívčí chichotání, práskají dveře, šaty v truhle jsou napuštěny krví, prudký pokles teploty, vítr, který zhasíná svíce a útočí, ačkoliv závěsy, papíry, lustr apod. zůstávají nehybné, bušení tisíce rukou do dveří...
Ve zdi se vytvořila prohlubeň, zeď se drolí... Ve zdi se nachází lebka a kosti.
Jsou to halucinace? Výmysly? Někdo si s Beatriz hraje? Anebo je dům živý organismus?
Španělsko temné horory umí, rozhodně ve filmových vyniká a kdyby tento knižní počin by pojat tak, jak ve filmové podobě (a že to Španělé opravdu umí!) s hlubším procítěním a s něčím nápaditým, mohl by z toho být horor roku.
Na druhou stranu neohmatané je našeptávání ďábla k nedůvěře ku knězi. Kněz je zpochybňován. Kněz a nebezpečný? Kněz má tajnosti? V zákoutí mysli se rodí myšlenky, že hlasy mohou mít pravdu. Jak se bránit? Temnotě a knězi?
Španělé, Italové, případně Řekové jsou horkokrevné a emotivní národy, temnota a hlavně strach by tady byly výrazné, kdyby se upřednostnil jejich přirozený temperament. Jinými slovy nevměstnávat jejich přirozenost do známých skic hororu, protože oni to umí po svém (a jinak). Žádné hororové formáty.
Přesto knihu hodnotím vysoko, protože španělských knižních hororů máme v českém překladu na trhu stále málo.
Ráda čtu příběhy o strašidelných sídlech. Bydlet bych tam nechtěla, ale ráda se do těhle tajemných domů (v rámci svého bezpečí) dostávám pomocí slov. A tenhle příběh má ještě něco navíc a to je atmosféra 19. století a Mexika.
Kniha slibuje hororový příběh a tady v tom bodě tak úplně nezklamala, jen nečekejte přímo horor. Při čtení jsem ale měla tíživé pocity jak z domu, tak i z některých lidí, kteří tam žili. Na takové pochmurnější období je to kniha jak dělaná. Akorát teda se nečetla moc rychle a přišlo mi, že je to napsáno trochu “těžce, takže jsem ji četla poměrně dlouhou dobu.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - Beatriz a Andrés. Ti se soustředí zejména na přítomnost, ale poskytnou nám i pohled do minulosti. Beatriz jako hlavní postava byla pro ten příběh ideální. Nedala se zastrašit lidmi, snažila se přijít všemu na kloub a když si řekla, že se tím domem nenechá zlomit, tak do toho šla naplno. Andrése jste si oblíbili, protože ačkoliv je mladý kněz, tak není jen to a dokáže vás v mnohém překvapit. Plus teda se kniha hodně opírá o duchovno, takže hodně modlení, což mě nijak zvlášť nevadilo, ale blízké mi to taky nebylo.
No suma sumárum: je to kniha poměrně zajímavá, se skvělou atmosférou a o tom, co je člověk ochotný udělat pro své bezpečí, moc, peníze i lásku. Jinak v knize najdete i takovou menší romantickou linku a konec vás může (ne)mile překvapit. Pokud nebudete mít co číst, venku zrovna bude pošmourno a chcete si přečíst něco gotického, tak knihu můžu doporučit.
3,5/5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladateství Jota :) *spolupráce
Tento román mexické autorky mě zavedl do haciendy a k agávovému pivu. Ale opravdu, já si hrozně moc chtěla Haciendu přečíst ! Již samotná obálka mě okouzlila a pak anotace slibující gotický příběh o osudové lásce... Ano, tento příběh je téměř hororový, je strašidelný a možná se i budete bát. Beatrix se provdá za bohatého muže, který vlastní haciendu San Isidro, která je pustá, plná podivných zvuků a děsivých obrazů. Manžel odjede a Beatrix zde zůstává sama s jeho sestrou, která je zdrojem zla. Až mladý kněz Andrés je ochotný pomoct a vymítit zlo ukryté v domě. Mně se tento nevšední kousek zalíbil, ráda jsem změnila žánr, oddala se napětí a strachu a držela palce Andrésovi i Beatrix. Konec románu autorka okořenila špetkou naděje !
Tak tohle je opravdu špatně napsané, nevím, na co jsem myslela, když jsem po tom v knihovně sáhla. Je to škvár ve stylu rodokapsů. Fuj.
Príjemné prekvapenie, a to hlavne zasadením do miesta a doby. Atmosféra dobrá, strašenie priemerné, vzťahy vykreslené zaujímavo. Celkovo kniha, ktorá ma pohltila, až na nejaké drobné nezrovnalosti (postava Juany sa najprv chovala odťažito, potom naopak chvíľu priateľsky, aby sa bez zjavného dôvodu zase začala chovať nenávistne). Oceňujem, že tam nebol prvoplánový happyend.
20. léta 19. století. V Mexiku končí válka za nezávislost na Španělsku a z císařství se stává republika. Během povstání je popraven otec mladé
Beatriz a její rodný dům je vypálen. Společně s matkou se uchýlí k příbuzným a živoří jako služka. Když ji pohledný don Rodolfo Sólórzano požádá o ruku souhlasí. Hacienda San Isidro se má stát novým domovem.
Když Rodolfo odjede za prací, nemůže Beatriz spát. Něco temného v domě ji děsí a pronásleduje. Beatriz se snaží zjistit co se stalo s první manželkou Rodolfa. Jak zemřela? Má něco společného s kostrou, kterou viděla jen ona? Manželova sestra Juana se jí vysmívá, ale sama v noci opouští dům. Zoufalá Beatriz se obrátí s žádostí
o pomoc na mladého kněze padre Andrése. Tomu domorodá babička předala užitečné schopnosti. Budou mu ale stačit proti temnotě v domě
a proti samotné Beatriz?
Kniha napsaná ich-formě je napsaná
z pohledu Beatriz a Andrése. S ním se vracíme i v čase, abychom pochopili proč musel z haciendy odejít.
Beatriz představuje dívku co měla vše a najednou o to přišla. Těšila se na nový domov, ale to se nesplnilo. V očích obyčejných lidí má však velkou cenu. Je pracovitá a také nemá kam odejít, tak jako oni.
Andrés je opředen tajemstvím, tak jako jeho schopnosti. Pro svoji záchranu se musel stát knězem, ale Beatriz ho očaruje.
Jak je tedy jasné, rýsuje se nám tady romantická linka. Pro mně v tomto gotickém příběhu nebyla rušivá.
Knihu bych proto neřadila úplně mezi horory. Pocítíte mírné mrazení, tajemno a závěr přinese rozuzlení.
Ano, opět jsem neodhalila kdo za vším stál. A navíc se mi líbilo prostředí příběhu. Velký dům obklopený poli
s ostnatými agáve na mě zapůsobil.
Na podzim je to ideální čtení.
Hororový příběh o žárlivosti, hrabivosti a lásce
s prvky tajemna a čarodějnictví.
Konec byl smutný a představovala bych si ho jinak, ale je tam naděje.
Bavilo mě ti prostředí, Mexiko jsem znala jen z filmu o Fridě. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Bála jsem se, takže kniha svůj účel splnila, ale není ničím výjimečná. Velmi oddechové čtení.
Hacienda
Kniha nabízí to, co slibuje - gotický román z Mexika. Bavilo mě čtení? Ani ne. Nemůžu říct, co tam konkrétně bylo špatně, ale něco mi tam nesedlo. Tak nějak se to táhlo. To co bych si přála prozkoumat více do hloubky, bylo spíš jen tak okrajové. Nalákalo mě hlavně prostředí. Úplně špatné to nebylo, ale je to autorčina prvotina a na to taky je třeba brát zřetel.