Had z Essexu
Sarah Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396387/bmid_had-z-essexu-UGW-396387.jpg
4
248
248
Oslava priateľstva a lásky vo všetkých jej podobách Píše sa rok 1893. Cora Seabornová ovdovela a cíti viac úľavu než smútok. Z nešťastného vzťahu ju vyslobodila manželova smrť a umožnila jej uniknúť z Londýna, kde ju mal každý zatriedenú ako paničku z vyššej spoločnosti. Cora vezme svojho čudáckeho syna aj platenú spoločníčku a odchádza na vidiek. V rázovitom kraji Essex, kde ľudia stále veria rovnako mágii ako kázňam v kostole, počúva chýry o záhadnej oblude – obrovskom hadovi, ktorý vraj trestá ľudí za hriechy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , LindeniOriginální název:
The Essex Serpent, 2016
více info...
Přidat komentář
Tohle je "moje" kniha. :-) Milovaná Anglie, nádherné postavy, barvitý a bohatý děj. Nejsem odborník, takže dobové nepřesnosti nepoznám, a četla jsem v AJ, takže ani nemám dojem zkazený špatným překladem. Krásné opisy a precizní vybarvení jednotlivých postav. Výborný styl vyprávění, který vtáhne do děje od první stránky. Určitě si knihu přečtu podruhé a myslím, že i víckrát. Příběh má tolik úrovní, úhlů pohledu a detailů, že se vždy bude nad čím pozastavit. Jsem ráda, že jsem po dlouhé době opět objevila knihu, u které mé srdce plesalo.
Kniha ze zajímavé doby (1893) a o zajímavém tématu - rozpor Londýn vs.venkov, nestvůra z blat, emancipační tendence části žen,příšerné sociální podmínky dělníků. Bohužel podáno ne úplně důvěryhodným způsobem. Na Argo až dost gramatických chyb i nějakých faktických. Celkově průměr.
Došla jsem ke str. 114. Dál už to nešlo. Bohužel pro mě není toto dílo ani inteligentní, ani okouzlující, jak praví podtitulek na přední straně. Zabrousila jsem pak zběžně ještě na další strany, ale neslo se to stále ve stejném duchu. Nezajímavé úvahy, nezajímavé popisy, vykreslení postav tragické. Škoda, očekávání bylo, vzhledem k tomu, jak knihu vychvalovali, veliké.
Historické nepřesnosti mi nevadily, žádná z postav mi extra k srdci nepřirostla a o nestvůru jako takovou vlastně ani nešlo. Možná, že každý si tu svou nosil uvnitř sebe. Kniha se četla dobře, milý průměr.
Než se vůbec dostanu k samotné knize, musím si ulevit: korektor Martin Svoboda by zasloužil pověsit za uši do průvanu! Tolik vážných hrubek jsem snad v knize z Arga ještě neviděl, hlavně druhá polovina knihy je jimi prošpikovaná. Místy jde o pochopitelné chybky ve stylu mě/mně nebo o chyby ve shodě, ale dočkáte se tu i perel jako "s nuceným veselým" (str. 394). Odpovědná redaktorka na svou práci také trochu dlabe, v knize jsem se dozvěděl, že pětadevadesát tezí přibil na vrata kostela nikoliv Martin Luther (1483-1546), ale Martin Luther King (1929-1968), který byl v roce 1893, kdy se román odehrává, ještě pochopitelně na houbách (a žádné teze nikdy nikam nepřibíjel, to jen pro pořádek).
Paradoxně to byla asi nejzábavnější část románu. Slibně rozjetý začátek s krásným jinotajným jazykem se brzy rozplizne do ztracena, některé dějové linie se vytratí úplně a jiné trochu vyšumí. Z gotického viktoriánského románu se stává spíš suchopárné vyprávění o tom, jak se nafrnění Angličané vzájemně zvou na čaje, kde se duchaplně uráží a pak si píšou dopisy. Nad touhle knihou jsem strávil daleko víc času, než by se mi líbilo - a rozhodně víc, než si zasloužila.
Moc jsem nevěděla co od knihy očekávat a ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity, hlavně proto, že děj plyne poměrně pomalu a trvalo mi dlouho, než se mi podařilo začíst. Jakmile jsem se ale začetla, přečetla jsem většinu knihy naráz. Pokud hledáte knihu plnou akce a nečekaných zvratů, moc od toho nečekejte. Prostředí i postavy jsou ale úžasně vykreslené a celá kniha má skvělou tajemnou atmosféru.
Knihu odkládám nedočtenou. Nesedl mi styl psaní, není mi sympatické prostředí ani postavy. Raději nehodnotím - nemám co.
Není to úplně nejhorší, ale autorka neměla zasazovat děj do konce 19. století, když nemá dost nastudováno o tehdejší každodennosti. Pokud je tohle anglický román roku, pak jsme už klesli hodně hluboko. Přitom autorka umí vykreslit atmosféru, dovede si vyhrát s postavami, rozhodně vám nesplývají, ani nejsou ploché - jen kdyby nebylo toho nešťastného zasazení do konce 19. století. Naprostá absence spolenčenské hierarchie, přehnaný důraz na "moderní" témata, sestra v nemocnici, která s gumovými rukavicemi na rukou odtahuje roletu v pokoji pacienta v době (1893), kdy se gumové rukavice ještě zdaleka tak masově nepoužívaly, hlavní hrdinka je vdovou po členovi parlamentu, zvyklá na vysokou společnost, ale přitom má domácnost o jedné jediné služce/chůvě/společnici (či co to vůbec Martha je) - to všechno jsou chyby, které bohužel sráží dobrou snahu autorky nastudovat si něco o tehdejším lékařství či sociálních problémech. Škoda, protože jinak to (jako oddechovka) opravdu není špatné a baví mě to.
Krásné počtení, kniha plná různých charakterů s různými motivy chování dopodrobna popsaných, pohled na Viktoriánskou Anglii s předsudky z vyšší společnosti...o svobodě...A hlavně zcela nenápadná postava autistického chlapce, dokonale vykreslená...bez diagnózy.
"Nestvůra" vlastně nehrála roli a chápu, že s takovým názvem může být leckdo zklamaný. Já ne.
Autorka se narodila v Essexu v konzervativní baptistické rodině obklopená klasickou anglickou literaturou, kterou později spolu s tvůrčím psaním studovala. To je asi klíč k tomuto poklidnému a přesto poutavému čtení z konce 19. století. Jako bych slyšel ozvěny Austenové, sester Bronteových či Daphne du Maurier nebo Thomase Hardyho, byť nejsem ani zdaleka jejich znalec ani milovník. Jistě zaujme jemné předivo vztahů - přátelství i averze, láska i potlačovaná erotika. V hlavních charakterech - vzpurná a osvobozená Cora uctívající princeznu paleontologie Mary Anning, pokrokový farář, bojovnice proti chudobě Mary, odvážný chirurg Luke - se odrážejí problémy doby - pověry a tmářství, rozpor vědy a víry prohloubený novými vědeckými objevy, postavení ženy v manželství i ve společnosti, sociální rozdíly a byrokratické překážky při jejich řešení.... Zajímavé jsou i postavy s nějakým postižením - manželka faráře stravovaná vnitřním žárem, beznohý žebrák, chirurg skřet, autistický syn. I dětské charaktery jsou vykresleny velmi živě a podrobně. Lahůdkou pro mě, v tomto trochu staromilce, byly krásně stylizované dopisy plné nálad, náznaků, nad kterými dlouho přemýšlí pisatel i adresát.
Ti, co čekají příběh o monstru s křídly, drápy a šupinami, které trápí obyvatele Essexu, budou nepochybně zklamáni. V této knize se dočkají nestvůry, ale úplně jiné, než by si mohli představovat. Autorka na životech několika skvěle vykreslených postav vystihuje život a způsob myšlení ve viktoriánské době, střet starého a nového, víry a vědy. Zklamání a naděje. Lásky, morálky i jejich opaků. Ukáže nám strach a pověry, a také monstrum utkané právě z nich.
Úžasně popsané charaktery postav. Ne prvoplánově, ale tak nějak skrytě. A jistě neméně výstižně zobrazená viktoriánská Anglie...
Knížka mě trochu zklamala a někdy jsem doufala, že se objeví Nessí a hlavní hrdinku sežere.
Název mě svedl k smýšlení, že kniha bude úplně o ničem jiném, ale to, co jsem nakonec přečetla, byla velice milá a půvabná knížka. Spíš než Nestvůra je to taková trochu Pýcha a předsudek :)
Ztotožnila bych se s předchozími komentáři, hlavně uživateli Boba289 a Nerevanin.
Dost mi trvalo, než jsem se začetla. A pořád jsem čekala na to "NĚCO". A ono nic. Děj si líně plyne, sem tam nějaké menší pozdvižení, ale je vše tak nějak neukončené, nevyřešené, nakousnuté. A to nemusím.
Vynikající. Kdo by očekával nadupaný thriller, tak bude pravděpodobně zklamán, ale pokud to čtete jako vztahovku - společenský román, tak budete nadšeni. Obzvlášť pokud máte v oblibě tlusté historické romány, jako já. :-)
Štítky knihy
anglická literatura viktoriánská doba anglický venkov příšery, monstra zfilmováno – TV seriál
Zvláštní kniha. Asi je potřeba se na ní trochu naladit. Je to moc pěkně napsané, autorka má smysl pro psaní postav. Zajímavé je, že ani jedna z nich není sympatická, ale ani vyloženě nesympatická. Prostě jsou to lidi. Paradoxně se mi stalo, že "hlavní hrdinka" mě po zhruba půlce knihy přestala zajímat, protože mi svým chováním nakonec moc k srdci nepřirostla. Její vztah s manželem, který jí nějakým způsobem ubližoval, není skoro vůbec popsaný, tak mám prostě usoudit, že to bylo zlé a veškeré její chování (kdy někam vletí, celé to tam rozebere, pak jí to přestane bavit a jde o dům dál), mám prostě akceptovat. Nejzajímavější za mě byla rodina Ransomova, hlavně Will a Joanna, kteří zajímavě bojovali mezi vírou a vědou, zatímco oba měli autoritu, aniž by vlastně věděli, co s ní. Trochu jsem se bála, aby to nesklouzklo k tomu, že "socialismus je skvělé zřízení", ale naštěstí ne. Ono to vlastně celé je spíš takový popis situace než nějaký skutečný děj, prostě to tak nějak plyne. Celá milostná linka se tam trochu připlete náhodou, a není dořešena. Nahlédneme do života několika lidí v jedné fázi života, a s tím je taky opouštíme. Svým způsobem je to podobné "Šikmému kostelu", ale nedosahuje to jeho kvalit, ať už v realističnosti nebo historické přesnosti. Nicméně chápu autorčino nadšení, v němž chtěla prostě popsat svůj rodný kraj vs Londýn.