Melmoth přehled

20.08.2023

Začnu netradičně: Po mně potopa, Melmoth, Nestvůra z Essexu.
Ale smysl to dává. Proč? Aby bylo jasné, proč se mi kniha Melmoth líbila. Protože jsem se hned po pár stránkách začetla do krásných slov autorky, jak skládá věty, jak stupňuje vyprávění, jak se "stará" o své postavy. Přesně jako v její prvotině, která pro mě bude asi už napořád pomyslný top její tvorby. Ale fajn by bylo, kdyby napsala něco nového :)

Tak jaká je tedy kniha Melmoth?

Šlo by to napsat jednoduše: skvělá kniha, kterou by si měl přečíst každý. Problém je v tom, že tímhle tvrzením se částečně sama stávám aktérem a přivádím na scestí, kde už čeká Melmoth, aby podala ruku.

Ano, největší sílou téhle knihy není příběh samotný. Ten je možná prostředek, kterým se jede, ale není řídič. Jde především o to, co si ze samotného příběhu odnese čtenář a jak se v něm vyprávění usídlí. Proto ty různé příběhy z různých dob a míst. Proto ty změny stylu vyprávění, někdy oddsobnělé, až to mrazí, někdy skoro až apelující na čtenáře, že tohle je skutečnost, které je součástí. Protože se vypráví o našem skutečném světě...

Melmoth (ať už kniha nebo Poutnice samotná) si hraje se čtenářem od začátku až do konce. A já si užívala právě to, jak je kniha zpracovaná a jak je napsaná. Jak mě nutí, abych jenom nečetla, ale celá se do příběhu ponořila. A přestože je celá kniha perfektní, jako vždy dá Sarah Perry na poslední stránce finální úder, který mě čtenářsky rozdrtí.

Takže opět děkuji, že tahle kniha byla napsaná a vydaná. Ať už autorkou nebo Melmoth. Přeci jen, na tom nezáleží. Záleží na něčem jiném. Zda máte připravenou prázdnou židli...

16.06.2023

Příliš dlouho nejasno, oč vlastně vůbec jde a půjde. A mezitím autorka milující Prahu nám předkládala prostřednictvím textu různé cestopisné a historické střípky, což mne nijak neoslovovalo (z pera Angličanky).
Mnoho postav a jejich příběhů, více či spíš méně rozpracovaných, z minulosti. Většinou nejasné pointy. Postavy vesměs nesympatické a řešení viny zejména u hlavní hrdinky, šedé myši, dost nevěrohodné (svůj zločin, vlastně dva v jednom, odpíráním na své straně vůbec neřeší - navíc jí sebou naordinované strádání vlastně ani nevadí, takže o pokání ani v nejmenším nejde).
Závěr nejednoznačný, i když s ohledem na celou legendu o Melmoth je otevřenost vyústění v podstatě jedině uvěřitelná...