Hádanky ze záhrobí E. A. Poa

29.06.2024

Dám vám jednu hádanku:
Ač už nejsem žádné robě
(Vlastně dávno vězím v hrobě)
Divit se jen nestačím
V postýlce se otáčím
Kdo jsem?

Správně, jsem každý, kdo kdy Poea překládal, od Vrchlického přes Nezvala po někdejší kolegyni z práce (která tedy zatím nezemřela, ale kdyby si knihu přečetla…). Doufám, že nakladatelství Dobrovský už ovládla umělá inteligence (což by ani nebylo k podivu), protože v opačném případě je mi za lidské pokolení trochu hanba. Jaký mělo smysl knihu překládat, když se tím spousta hádanek stala neřešitelná? To už bude lepší sáhnout po anglickém originálu. Teď ale k obsahu.
Při čtení se mi - záhadno, jak! - vybavovala jedna hádanka, kterou mi v dětství říkával tatínek: "jsem debil já, nebo ty?" (Zhruba takhle a mnohdy i hůř jsou jednotlivé hádanky našroubované na známé Poeovy povídky a básně.) To by se možná dalo odpustit, ale nelogičnost některých mikropříběhů v kontextu už moc ne. Tak například v naprosté tmě povídky Jáma a kyvadlo narazíme na několikeré dveře s nápisy (asi máme noční vidění), víme, že ti, kteří nás unesli (parafrázuji) byli moc moc mazaní, a tak je jasné, že jeden z jejich následujících výroků je nepravdivý, a tak dále a tak dále. Samotné hádanky kolísají mezi matematickými, logickými, jazykovými (u kterých ještě nutno podotknout, že sám vypravěč mnohdy neví, zda je máme řešit v češtině, nebo angličtině) a literárními a k nim samotným asi nemám co říct; některé byly zajímavé, jiné méně, obtížnost také tzv. fluktuovala.
A co když jsme tedy hádanku nevyřešili? Pak máme celkem smůlu, protože řešení na konci knihy nám moc nepomůže. Některé primitivní hádanky jsou vysvětlované zbytečně složitě, u jiných (samozřejmě u těch složitějších) je napsán jen výsledek.
Ta hlavní kritika však teprve přijde: jako Poeův fanoušek z naivnějších čichám čichám příživnictví. Zde na to autorovi skočí lidí víc než u „hádanek ze světa Star wars“ a podobných klíštěcích pokusů, protože mistr tajemna E. A. Poe měl rád hádanky a skutečně jich pár do svého díla zakomponoval (na druhou stranu myslet si, že by Mistr, Slovutný, Tajemný nocí pán užil hádanek v některých případech takto nešťastných, je už trochu přes míru). Trocha literárněhostorické mystifikace ještě nikoho nezabila a rozhodně mi nevadí, jen uvádím věci na pravou míru pro ty, kteří by je snad chtěli hlásit jako pravdu.
I když to tak nevypadá, kniha měla i pozitiva, která je také třeba reprezentovat. Proto jedna hvězdička za grafické zpracování. Také chválím, že jsme v textu mohli najít občas i funkční překlady Poeových hádanek originálních. Některé z nich mi byly dokonce dosud cizí (jaký to jsem fanoušek, že neznám báseň Valentine…).