Hafni! a jiné povídky
Monika Petrlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100759/hafni-a-jine-povidky-100759.jpg
4
36
36
V knize najdete dvanáct povídek. Mohlo by se tedy zdát, že kopíruje systém kalendářního roku. Pravdou však je, že kopíruje především život. Možná vám bude připadat, že autorka píše o vás, vaší rodině, známých, jako by nahlížela škvírkou mezi dveřmi nebo skulinkou v žaluziích. Tak opravdově se příběhy tváří. Autorka se umí dívat na svět otevřenýma očima, dokáže naprosto přesně vyhodnotit situaci a dovést čtenáře k nepředvídatelným závěrům. Jestli čekáte dvanáct happyendů, zřejmě budete překvapeni. A nejen vy. Divili by se pravděpodobně i hlavní protagonisté z povídek. Tak schválně: Zapamatuje si kamioňák Luďa drsnou lekci, kterou mu uštědřil vlastní sexuální pud? Dá ještě někdy Viola přednost chlapům před hnojením kytek? A co sto dvacetikilová Naďa – odhodí konečně bůček a přehodnotí svůj dosavadní život? Čtěte, dosazujte do vzorce a uvidíte sami, jestli dospějete ke stejnému závěru jako autorka. Skvěle vypointované povídky jsou prvotinou mladé nadějné novinářky Moniky Petrlové.... celý text
Přidat komentář
Dvanáct krátkých povídek určitě stálo za přečtení, nejen z důvodu, že je potřeba poznávat mladé české autory. Líbil se mi jejich švih a čtivost. Mám ovšem i pár osobních výtek...povídky jsou na můj vkus moc krátké, některé by si určitě zasloužily víc rozpracovat. Vím, že to k dnešnímu světu asi patří, ale pořád si v knihách nemůžu zvyknout na "výrazivo dnešní mládeže". A ty převážně otevřené konce!!! někdy sedly, někdy ne...každopádně nutí čtenáře se zamyslet. U mě vede Jonáš a vrtulník a Nela se dnes měla.
Většinou poměrně vtipné, ale s výjimkou povídek Předvalentýn a Lekla ses, je to bez větší hloubky. Povídky dlouho v paměti nezůstanou.
Takové jednoduché povídky, sice různorodé, ale vždy mi tam něco chybělo. Nebo jsem měla větší očekávání, není to snadné, napsat dobrou povídku - já bych to nedovedla.
Hm. . . tak mi při prvních stránkách trvalo, než jsem si zvykla na styl a rychlost povídek. Nějak jsem čekala, že se příběhy postav budou prolínat (to mě u Bábovek bavilo :-)))). Každopádně si sami domyslíte konec povídek a možný začátek, který příběhům předcházel (věřím tomu, že co člověk to originál názor :-))). . . .
Nicméně kniha je "zapamatovatelná, odlišná". . . příběhy různorodé, ale fakt moc rychlé :-))), tím nechci napsat, že je to špatné :-)!!!. . .rozhodně doporučuji!
PS. .....a díky dee7 za typ, díky jsem tuto útlou knížečku objevila :-)
Přelouskla jsem na jeden zátah a z knihy jsem nadšenáááá!
Čtivě napsané povídky, stylem "takový je život". Pravdivé, veselé i smutné ( některé až moc smutné ), s otevřeným koncem nutícím k přemýšlení o....no, o životě přece!
Určo doporučuji k přečtení. Já jdu teď na "mrkev" :-)
Jen tak dál, Moniko!
Jak se poznají dobré příběhy...rádi se k nim po čase vrátíte. Hafni čtu právě podruhé a jsem opět nadšená. Letní čtení jedna báseň!
Opravdu výborné povídky! Někdy mě až mrzelo, že nejsou delší! :) Skvělá kniha, můžu jedině doporučit!
Tak jsem si po nedělním obědě lehla, že si přečtu jednu dvě kapitolky .. A ani ne za hodinu jsem měla přečtenou celou knížku. Líbila se mi :-) Taková nenáročná právě pro ten nedělní oddech, třeba.. :-)
Na to že nemám ráda povídky,tak tohle bylo docela dobré. I když někdy dost smutné.
Kniha mne docela zklamala. Autorka má na mě až příliš jednoduchý styl, pointy jsem znala dlouho dopředu, nápady poněkud prvoplánové. Slovosled chvílemi pro mne křečovitý.Škoda, některé nápady byly zajímavé.
Recenze Hany Moually (Vašeliteratura.cz)
Pohodovka v kostce
V ruce držím knihu Hafni! A jiné povídky a usilovně přemýšlím, jak začít. Autorkou je Monika Petrlová (novinářka), která je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze (obor tvůrčí psaní). Její prvotina byla vydána v nakladatelství JaS (2011). Dvanáct povídek jsem přečetla bleskově. Jsou tak banální, nebo tak čtivé? Prozradím předem – kniha se čte skoro „sama“.
Postavy promlouvají srozumitelným jazykem, pochopit by je mohli i ti, kteří se o kulturu myšlení příliš nezajímají (třeba ti, kteří do vyhledavače zadávají heslo big bubbies). Autorka pracuje s rodnou řečí velmi obratně a umí zasadit lidské osudy do českého kontextu. Příběhy jsem si užívala snad právě díky tomu, že jsem byla schopná vizualizovat svůj kontext, svoji zahrádku, lidi, které jsem kdysi potkala. Můžeme se v nich identifikovat sami nebo poznat někoho z okolí. Díky tomu by tato kniha mohla získat velkou popularitu.
V každé povídce autorka používá určitý originální obrat, prvek, který mne baví. A když si uvědomíme, jak je autorka mladá (ročník 1985), tak v textu vidím překvapivě i hloubku. Příběhy Jsem Robo a mám plán nebo Nela se dnes měla bych ráda někde viděla více rozvinuté. Ty dvě povídky mají velkou výpovědní hodnotu (český kverulant a trampoty mladé studentky), ale chybí mi trošku odstup, odžití dalších průšvihů. Všichni tak nějak tušíme, že kotrmelce Roba nebo Nely se nezastaví u vykradení peněženky invalidní maminky nebo autonehody (i když z povídky nevyplývá, zda Nela přežije či ne).
Ačkoliv v textu občas narazím na nějaké drsnější slovo, autorka ho používá tak, aby ladilo s charaktery postav (např. v Jednadvacet dní nebo Inzerát). V Hafni! a Bobři od hoší řeky jsou postavy dovedeny k samozřejmému konci. Manželka k milence. Naďa neschopná změnit svůj postoj k ještě hlubšímu sebeopovržení... Spirála, která se roztočí a nejde zastavit.
Knihu si určitě dávám do knihovny vedle Svěráka, Kudynové a Kureishiho. Už dlouho jsem nečetla mladého českého autora a cítila se ztotožněná s textem. Povídky Jonáš a vrtulník a Až se zakouří považuji za velmi kvalitní. Autorka obžalovává společnost – mlčící většinu – a umí zachytit kontrast lidskosti. Mile napsaná kritika lidské nevšímavosti a beztvarosti.
Diskuzní fóra se okamžitě zaplnila tím nejodpornějším, co přechytralí a škodolibí přispěvatelé internetových diskuzí zvládnou napsat. Co na tom, že polovina z nich znala hory jen z Wikipedie. Jedné holce, jedné mámě, jedné babičce, jednomu tátovi a jednomu bráchovi zůstal v srdci kráter jako po výbuchu sopky, o které nikdo nepředpokládal, že by ještě vůbec kdy byla schopna chrlit lávu. Jejich život se převrátil naruby. (str. 142, 143).
Čteno s potěšením. A důvěrou v další knihu. Jsem dost zvědavá, kam se Monika Petrlová posune za několik let. Až absolvuje další zajímavé životní etapy, osobní přerody. A moc bych si přála, aby lidé jako ona změnili českou podobu žurnalistiky, aby vyvážili bezpohlavní témata v duchu „chléb a hry“.
Knihu Hafni! A jiné povídky vydalo nakladatelství JaS
Skvělé povídky - Monika Petrlová je poklad mezi mladými autory - určitě si dejte pozor, abyste její jméno nepřehlédli v knihovnách ani na knihkupeckých pultech!
Hafni! a jiné povídky
Čtivě napsané povídky, u kterých se člověk dost zasměje.