Hájemství: Příběh kluka z pohřebky
Daniel Krejčík
Říká se, že děti si vybírají, do jaké rodiny se narodí. Dan si tím tak jistý není. Anebo měl jako embryo mnohem černější smysl pro humor než osud, který ho čekal. Narodil se do rodiny, kde se již po několik generací dědí pohřebácké řemeslo, v malebném městě v Českém ráji, v Sobotce. Dan měl být pátá generace, která se rodinné pohřební firmy ujme. Jak si člověk v tak drsném prostředí vytváří své vlastní hájemství, prostor, kde se cítí bezpečně? Dají se hledat příležitosti i tam, kde jsou navenek překážky? Výletem do své vlastní rodinné historie Dan zkoumá, jestli v něm překážky náhodou neprobouzí vlohy, které by za lepších okolností zůstaly spát navěky. Co nás dělá takové, jací jsme? Autobiografické vyprávění o jeho cestě z pohřební služby za svým snem, o právu na vlastní život rodinné tradici navzdory a v neposlední řadě i o silném poutu mezi rodiči a dětmi, které vás nejen dojme, ale i pobaví.... celý text
Přidat komentář
Víte, některé knihy ve vás budí mnohem víc než jiné. Chytají vás za srdce, vy se chytáte za hlavu. Tahají z vás emoce, vy taháte kapesníky, protože kromě přemýšlení taky pláčete. A když nepláčete, culíte se a přiblble usmíváte. A právě takové knihy svět potřebuje. Já je potřebuju. A takovou knihou je Hájemství. @knihodura
Kniha se mi dostala do ruky úplnou náhodou. Byla jsem na posledním rozloučení v pohřebce u babičky Aleny a večer jsem náhodou viděla rozhovor Dana v televizi, kde mluvil o svém dětství a knize. Ihned jsem ji objednala a přečetla jedním dechem. I když je to velmi citlivé téma, je kniha plná humoru, který neurazí.
Přiznávám se, že Daniela si pamatuji jen z Výměny manželek a tam mi přišel jako moc sympatický, milý a citlivý kluk. Proto jsem se pustila do jeho knihy ale i kvůli zajímavému názvu o klukovi z pohřebky. Strašně jsem si poslech užila. Bylo to opravdu milé, dojemné a neuvěřitelně vtipné :o)
Kniha byla milým pohlazením po duši. Dana mám moc ráda - jako herce, ale především jako člověka. A tato kniha mě v tom jen utvrdila. Doporučuji všem, kteří Dana sledují a chtějí se o jeho životě dozvědět zase o trošku víc .
Skvělé to bylo, krásně se to poslouchalo, bylo to laskavé a citlivé vyprávění a vzpomínání. Pobavilo, dojalo, pohladilo na duši.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Neuvěřitelně vtipné, chvílemi smutné, ale velmi citlivé. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a rozhodně můžu doporučit, jelikož Daniel je neuvěřitelný herec a hlavně dabér, takže knize umí dát úplně jiný rozměr. Měla jsme to poslechnuto prakticky za jeden den, protože opravdu nešlo přestat poslouchat. Oceňuji otevřenost, s jakou je příběh napsaný. Je znát, že ne o všem se psalo s lehkostí. Tyto pasáže jsou opravdu velmi citlivě namluvené a občas člověku i slza ukápne.
Vřele doporučuji všem. Jednoznačně dejte přednost audioknize. Je vážně top.
Kniha mě pohladila po duši, i když se často jednalo o těžší témata, tak to spisovatel napsal tak hezky, že jsem měla slzy na krajíčku hned několikrát. Posloucháno jako audiokniha, což tomu dodalo ještě větší autenticitu.
Příjemné čtení a pro mě velké překvapení. Už první kapitola mě rozesmála a já hned věděla že tato kniha bude stát za přečtení. A i když se vyprávění dotýká smrti a vážných témat, tak je to popsáno s lehkostí a humorem.
Tak tohle bylo po Nadělení další pohlazení po duši. Krásně vyprávěné střípky ze života a dětství strávené v pohřebním ústavu, proložené vtipnými situacemi, ale také o poznání vážnějšími. Dan mi přijde jako čistá duše, která si zaslouží spoustu štěstí v životě. Působí na mě tak mile, přátelsky, někdy až krásně naivně, což je taky v životě potřeba. Dost jsem se nasmála, ale také byly části, kde mi úplně do smíchu nebylo. Nicméně nejen, že pan Krejčík umí hrát a dabovat, ale také krásně píše. Ani se nenadějete a už jste na konci. Jestli vám můžu něco poradit k jeho příběhům, kupte si audioknihy, čte je sám autor a mají tu správnou atmosféru. S radostí doporučuji.
Zatimco Nadeleni fungovala jako sbirka ultra vtipnych pribehu, tato kniha je o poznani vaznejsi. Pribehy z pohrebky jsou sice do jiste miry vtipne taky, ale pro nekoho, kdo nema tema smrt uplne v oblibe je to narocnejsi zpracovat. Druha pulka knihy se nese v osobnim az dramatickem uhlu coz ale vubec neni naskodu- naopak.
Hájemství - Kniha plná emocí od smíchu po slzy k vděčnosti. Jsem vděčná, že taková čistá duše jakou je právě Daniel je na tomhle světě. A ještě víc jsem vděčná za to, co mi tahle kniha pomohla si uvědomit.
Knihu jsem četla jedním dechem, moc se mi líbila. Oproti první knize Nadělení zde najdete více vážnější témata a situace, které utvářeli autorův život. Opět jsem se ale u dost situací a příběhů i nahlas smála. Ale nejvíc mne asi zaujalo několik prvních kapitol, ve kterých autor vypráví o jejich rodinné tradici pohřební služby a poté všechny příběhy s tím spojené, otevřel se díky tomu čtenáři k nahlédnutí svět, kam se většinou normální smrtelník nedostane.
Po první knížce jsem si Daníka úplně zamilovala. Takže i tahle knížka mě hrozně bavila. A přestože jsem si chtěla čtení šetřit a číst pomalu, zhltla jsem jí jako malinu.