Haldy
Anna Maria Tilschová
Kolektivistický román z prostředí Ostravy v době první světové války. V širokém obraze, sledujícím osudy řady postav jak z proletariátu, tak i z vládnoucích vrstev, zpodobila autorka život na dolech i v hutích a zachytila tak sociální pohyb, v němž se z nesmírné bídy, útlaku a perzekuce rodí živelná vzpoura a socialistické vědomí dělnictva.... celý text
Přidat komentář
Kdyby nebylo čtenářské výzvy , tak bych určitě po knížce nesáhla, ale takhle jsem si připomenula opravdu těžký život lidí na šachtě a kolem ní na počátku minulého století resp. 1. sv. války v Ostravě.
Díky čtenářské výzvě jsem objevila tento skvost. Překvapilo mě, jak je psaný moderně. Hlavní postava v jedné kapitole hraje kolemjdoucího v jiné kapitole. Či je na začátku někdo jenom tak mimochodem zmíněn, aby se stal hrdinou dalších stránek.
Jazyk na dnešní poměry plynulý a díky použitým výrazům dodává na autenticitě. Nářečí se dalo odvodit z kontextu.
Postav je tu hodně, autorka nám předestřela celou jejich historii. Souhlasím s předmluvou, že všechny postavy dohromady tvoří mozaiku Ostravy. V dějí bylo zmíněno dost občanskych bouří, myslím si, že jsou i psychologicky zdůvodněné.
Jediný či jediná, kdo mi neustále lezl na nervy, byla Frau Perutzová. Konec Anky jsem nečekala, zde mě autorka dostala. Když popisovala tajné popravy, tak jsem už poté nebyla překvapená, když tak dopadla jedna z postav.
Drsnej příběh z drsnýho kraje. Ač z druhýho konce republiky, tak s ostravskym nářečim jsem kupodivu problém neměl, horší to pro mě bylo s tou němčinou, kolikrát to fakt bylo na slovník do druhý ruky.
Nicméně co se týče příběhu celkově, tak se mi moc líbil a zároveň si můžu knížku zařadit do letošní Výzvy.
Drsná, chmurná knížka plná smutku, beznaděje a černého uhelného prachu. Postavy, které jsem si v ní oblíbila, buď dopadly špatně, anebo se ze závěru knihy, který konečně přináší naději i ztrápeným chudákům (i když dějiny ukázaly, že to ani pak žádná selanka nebyla), jaksi vytratily. Naopak největší vydřiduši přežili. Cože za thriller jsem si to přečetla? Bylo by fajn, kdyby to byla pouhá fikce. Jenže tak bídně se na Ostravsku v době 1. světové války skutečně žilo. Hlad, nesvoboda, nekonečná dřina, otřesné pracovní podmínky, kde každý den umírá někdo z dělníků jen proto, že zvýšení bezpečnosti provozu by majitele stálo peníze...
Kniha je nesmírně sugestivní... chvílemi mně běhal mráz po zádech. Autenticitu zvyšuje ostravský dialekt i rozmluvy vojáků a majitelů dolů a továren v němčině. V knize je slovníček, hlavně na tu němčinu, bez toho bych se obešla, ale některé ostravské výrazy jsem musela vydedukovat z kontextu, k některým pojmům už se dnes člověk nedostane.
Nebýt toho, že jsem tu knihu četla na seminář, protože jsem na ni měla referát, asi bych se k ní nejspíš nikdy nedostala. Nelituju toho však. Kniha mne bavila, četla se mi lehce. Jestli jsem měla s něčím trochu problém, bylo to množství postav - ze začátku se mi jednotliví lidé bůh ví proč trošku pletli, ale jinak si nemohu stěžovat. Líbilo se mi, jak autenticky Tilschová dokázala vykreslit protikladnost chudých lidí na jedné straně (jejich zoufalství z bídy a hladu) a bohatých lidí na straně druhé (rozmařilost, pánovitost).
Syrová, podmračená a otevřeně nepoetická kniha z prostředí Ostravy. Pokud někdo marně vyhlíží třetí díl Šikmého kostela a nechce si dávat rereading, potom si tento titul může klidně dovolit. Ačkoliv tady jde přeci jen o něco maličko jiného.Zjistí že vše již vlastně bylo napsáno a řečeno a literatura za sebou zanechává vždy echa a stopy v nichž jsou další literáti.
Postavy naskicované bez příkras, realita bez obalu. Autorka se narodila v 19.st musíte být tedy připraveni na jazyk který s vámi možná nebude ihned spolupracovat, ovšem atmosféra se postará o to byla komunikace navázána celkem brzy.