Hana Vítová - Cesta ke šmíře

Po přečtení knihy o Věře Ferbasové od stejného autora jsem byla už připravena na nejhorší. Pravdou je, že se mi tato kniha četla poněkud lépe, ale jen proto, že od jisté doby zastávám názor, že pokud člověk dokáže přelouskat knihu o Věře Ferbasové od Rudolfa Miholy, dokáže už přečíst cokoli, tedy i to, co si na knihu jen hraje. Fascinuje mě, že pan Mihola si místo předmluvy do své knihy nechal "poradit" od jiných, jak psát knihu, a potom provedl přesně tu příšernost, o které se v úvodu knihy zmiňuje např. Aleš Cibulka. Na knize je opravdu znát těch pár víkendů, které jí věnoval a právem by mu mohlo být líto mě, kterážto jsem se nechala okouzlit půvabnou obálkou knihy, obrazně ji letmo prolistovala a doma byla zklamána. Nechápu pojetí psaní knih panem Miholou. Nechápu jakým způsobem tvoří nadpisy, které kolikrát vůbec nesouvisejí s textem pod nimi. Nechápu jeho obsesi používání tří teček "...", které čtenáře právem obtěžují. Nevím, zda je dobrá volba to, aby tajemství, které nechce o těchto herečkách prozradit, je zrovna provedeno takovým způsobem, že nabídne čtenáři knihu plnou fotografií, ale v malém formátu a bez popisků! Pokud má toto být autobiografický záznam, já o tom pochybuji. V každé větě cítím přítomnost pana Miholy, ať už v tečkách, ve slohu, volbě slov nebo jen fascinací slovem "Nu", které mě přivádělo k šílenství. Naopak jeho přítomnost už není znát na konci knihy, kde si od pana Aleše Cibulky vypůjčil nádherné poděkování Lídě Baarové, Adině Mandlové, Věře Ferbasové i Haně Vítové za jejich filmy a za ně samotné, a kterým pan Cibulka tímto vyjádřil vděk. Ani on sám (Mihola) nedokázal svou knihu ukončit nějak nápaditě a stylově, a musel si opět jistou schopnost vyjádření půjčit od jiných, byť pomocí citace z knih těch druhých autorů. Proč mám pocit, že to není autentický záznam rozhovoru, ale je to jen forma, jak autor píše v první osobě? A ptám se, jakým právem? A ještě si nemůžu odpustit jednu věc. Koho proboha zajímají fotografie zřejmě osobního vozu pana Miholy, který "doplňuje" fotografie míst kam, jak uvádí, zavítal s paní Vítovou v Karlových Varech - přijde mi to jak dokumetace nějaké dovolené - proč se raději nevyfotil sám autor s Hanou Vítovou? Už jen z úcty k Haně Vítové knihu nevyhodím, ale budu každého důrazně varovat, pokud by si jí chtěl přečíst.