Hanin kufřík
Karen Levine
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15292/bmid_hanin-kufrik-HMg-15292.jpg
5
556
556
Příběh dívky, která se nevrátila. Vyprávění o moravské židovské dívce Haně Bradyové, která byla zavražděna v Osvětimi pro svůj židovský původ. V knížce se střídají kapitoly o šťastném dětství Hany a Jiřího Bradyových v Novém Městě na Moravě i o jejich deportaci do Terezína a Osvětimi s kapitolami o pátrání Tokijského centra pro studium holocaustu po osudech majitelky dětského kufříku, který byl tokijskému centru zapůjčen z osvětimského muzea. Publikace je provázena fotografiemi z tokijského centra a snímky z rodinného alba přeživšího Hanina bratra Jiřího. Podle předmluvy je kniha určena učitelům základních škol, kteří ji mohou využívat při výuce dějin druhé světové války.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Pro děti a mládež
Vydáno: 2003 , Portál , Židovské muzeum v PrazeOriginální název:
Hanas Suitcase, 2001
více info...
Přidat komentář
Útlá kniha čtenáře vtáhne do jednoho šťastného obyčejného života, který se vlivem ideologické i lidské zrůdnosti změní v tragédii. Tím, že se jedná o konkrétní dívku (z těch milionů anonymních tváří), se čtenáře příběh dotkne o to více. Dále je to příběh o lidské odhodlanosti, vytrvalosti, empatii. A ač k tomu téma navádí, příběh Hany není psán podbízivým stylem. Docela by mě zajímalo, zda je ta láhev pod houpačkou stále zahrabaná.
Smutný, dojemný, ale bohužel také pravdivý příběh, který představuje snad to nejlepší zpracování, jakého se mu mohlo dostat...
Velmi smutný příběh sourozenců Jiřího a Hany Bradyových z Nového Města na Moravě, do jejich života zasáhne válka .Hana a Jiří ,jako mnoha jiných židovských dětí skončila v koncentračním táboře, byli deportování do Terezína .Jiří hrůzy v koncentračním táboře přežil, ale jeho malá sestra ve svých třinácti letech zemřela v Osvětimi , po ní zůstal její kufřík se jménem a datem narození, který se po válce dostal do rukou Jiřímu. Hanin kufřík byl vystaven v Japonsku na výstavě o Holocaustu . Ve smrtících táborech zahynulo v koncentračních táborech šest miliónů Židů ,mezi nimi půl druhého miliónu židovských dětí. Na hrůzy války bychom neměli nikdy zapomenout.
Dovolím si připojit ještě slohovou práci na téma "Dopis osobnosti", kterou od roku 2009 využívám jako ukázkovou.
.......................................................................................................................................................
Milá Hano Brady,
dovol mi, abych se Ti představila. Jmenuji se Tereza, je mi šestnáct let a jsem studentkou jihlavského gymnázia. Po přečtení Tvého příběhu jsem se rozhodla Ti napsat tento dopis.
Asi první, co Tě na mém dopise zarazilo, ještě než jsi uviděla tento popsaný list papíru, musela být známka. Cena deset korun. Tolik peněz za známku - mohlo Tě napadnout. A hned potom ten drobný nápis: Česká republika. Určitě Ti to přišlo divné, neboť jsi žila v Československu a za deset korun bys koupila nejmíň známek třicet. To byly ale jiné časy. Ceny spotřebního zboží se mění. Teď Ti, milá Hano, píšu z „moderní doby“- z roku 2009, ale hodnota Tvého příběhu vzrůstá. A věřím, že nebude klesat. Připomíná totiž, jak nacisté znehodnocovali lidský život.
Než ale začnu dál psát, měla bych Ti stručně povědět, co se stalo v té době, která nás od sebe tak dělí. Druhá světová válka, poslední, co Ty ještě pamatuješ, skončila roku 1945 kapitulací Německa. Až do roku 1989 bylo Československo pod vlivem SSSR a roku 1993 se Československo rozdělilo na dva samostatné státy: Česko a Slovensko. Teď už jsi aspoň trochu informovaná, takže budu pokračovat dál…
Nedávno se mi dostala do ruky knížka s názvem Hanin kufřík. Píše se tam o mladé dívce, původem z Nového Města na Moravě, která se spolu se svou rodinou stala obětí holocaustu. Tou dívkou jsi Ty. Určitě se ptáš, jak je to možné, že zrovna o Tobě, jedné z mnoha obětí, je napsána kniha. Vysvětlím Ti to.
Příběh začal vystavením Tvého malého kufříku v Tokijském muzeu, kam byl poslán z Osvětimi. Od té doby, co se tam kufřík s Tvým jménem dostal, se stal záhadou muzea. Všichni chtěli vědět, co se stalo holčičce jménem Hana Brady. Ředitelku muzea Fumiko Išioka to zajímalo nejvíce, a proto se pustila do pátrání po Tvé minulosti. Po několika týdnech se jí konečně povedlo dopátrat k jedné osobě, která jí velmi pomohla, protože Tě dobře zná - k Tvému bratrovi Jiřímu. Dnes je mu 81 let. Žije v Kanadě a je otcem čtyř dětí. Hlavně díky němu vznikla kniha, která tak milionům čtenářů přibližuje krutou dobu druhé světové války, během níž jsi bohužel žila.
I já patřím k těm čtenářům, které příběh ovlivnil. Když si představím, co hrozného jsi všechno prožila. Ztrátu rodičů, pobyt v koncentračním táboře v Terezíně, a nakonec i krátký pobyt v Osvětimi. Uvědomila jsem si, že život na začátku 21.století je téměř bezproblémový. Všech důležitých věcí máme dostatek, nemusíme se bát vyslovit své názory, můžeme cestovat do všech koutů světa. Máme tolik možností oproti „Tvé“ době. Je mi líto, že jsi se toho taky nedožila.
Od doby, co jsem dočetla Hanin kufřík, jsem o Tobě, Hano, pořád přemýšlela. Kromě mých myšlenek, které nejsou vůbec důležité, jsem Ti hlavně chtěla napsat o tom, jak vznikla knížka o statečné třináctileté dívce Haně, a také o Jiřím. Určitě bys na něj byla pyšná. Přes všechno neštěstí, které ho potkalo, se dokázal znovu postavit na vlastní nohy a šťastně žít.
Už budu končit, a tak se s Tebou ještě rozloučím. Vím ale, že to není naposledy. Kdykoliv budu chtít, můžu přece Hanin kufřík vytáhnout z knihovny.
Srdečně zdraví Tereza
Jihlava 26.4.2009
Hanin kufřík jsem si koupil před lety (rok 2003 nebo 2004?) a jeden podvečer jsem u šálku čaje obracel stránky, četl a přemýšlel o příběhu. Překvapilo mě, že Bradyovi byli z Nového Města na Moravě. Později jsem četl i publikaci jednoho z Novoměšťáků, který vzpomínal na Bradyovy.
Příběh je jednoduchý, přímo vybízí k didaktickému využití.
Díky za zvídavost návštěvníků japonského muzea, díky za badatelského ducha japonské muzeoložky.
Na podzim roku 2016 přišla kampaň kolem Jiřího Bradyho shodou okolností v den, kdy jsem příběh připomínal studentům.
Rozhodně nepodporuji Miloše Zemana, ale bylo mi líto, že roky byl Jiří Brady pozapomenutý a najednou z něho jeho ministerský synovec udělal atrakci...
Potěšila mě ale historka kolegyně, která jméno Jiřího Bradyho tehdy slyšela poprvé. Když jeli autem a poslouchali zprávy, její desetiletá dcera poznamenala: "Jé, Jirka, o tom nám vyprávěla paní učitelka minulý týden."
Ach, zase jedna kniha, která člověka dojme svou výpovědí. Je to silný příběh, jakkoli stručný. Publikace určená k prvotnímu seznámení s holocaustem a nenávistí k Židům. Jako učební pomůcka dokonalá. Pokud chce někdo vědět víc, literatury najde spousty.
Knihu jsem si půjčila na základě velkého halo, které se točí kolem pana Bradyho.
Samotná kniha mě překvapila hned na první pohled a to tím, že je to takový tenký sešitek, knihu přečtete během dne. Místy mi připadá jako kdyby ji psal žák ZŠ, ale velikost příběhu vše přebíjí. Velmi zajímavý příběh...
Tato kniha je velmi zvláštní.
Dle mého nešlo o úplně typický román,beletrii,ale spíše o něco jako epický dokument.Asi jako když se kupříkladu díváte na dokument o tučňácích,ve kterém vám však nevykládá spoustu vědců o anatomii peří tučňáků,nýbrž spíš tučňák v podstatě ,,líčí" svůj život a tak.
Tomu odpovídá i styl psaní-takhle by to zvládl napsat i zdatnější sedmák,osmák,možná dokonce i žák šesté třídy na základní škole.
To,co činí knihu výjimečnou,je ale příběh.
Líbí se mi jak děj ze čtyřicátých,tak odhodlání Fumiko.Obdivuji ji i pana Bradyho,že byl ochoten přicestovat do Japonska a promluvit.
Za mě dobrá,velice zajímavá kniha,kterou sice přelousknete za jeden den,její poselství vám však zůstane v hlavě po celý život.
V úvodu je zmíněno, že kniha je určena učitelům a má být nápomocna při výuce dějin. Určitě nelze jinak než souhlasit, protože občas když vidím, jaké pitominy se tlačí do hlav dětem dnes, tak mě přepadají dosti smíšené pocity. A to fakt nemám ráda termín "povinná četba" a nucení do čehokoliv. Je dost smutné, že dnes už je toto téma jaksi odsouváno do pozadí a vůbec téma druhé světové války a holocaustu je dobré občas tak akorát pro filmaře z Hollywoodu, kteří si to také rádi "nakroutí" po svém. Celá rodinná tragédie je popsána citlivou formou a přesto člověku tlačí slzy do očí. Doplnění rodinných fotografií jen umocňuje atmosféru a dává postavám osobitost a autenticitu. Nesouhlasím s kritikou, že kniha má málo stran, a že z námětu šlo vytěžit víc. Není třeba doplňovat smyšlené dialogy, vše podstatné bylo řečeno. O nejvyšším ohodnocení jsem ani na minutu nezapochybovala.
Velice smutné a silné čtení. Je určené pro děti - přemýšlím, co si z něj odnesou ony. Určitě si z toho příběhu berou něco jiného než dospělý a rodič k tomu. Mně celou dobu mrazilo po zádech a tekly slzy, když jsem si představila situaci Hany a jejího bratra- tu bezmoc a nespravedlivost, s jakou museli žít. Jak se vůbec něco takového mohlo dít? Jak vůbec takové šílenosti mohl někdo provádět a jak jim to mohlo tak dlouho procházet? Bože dej, aby nic takového další děti nemusely zažívat.
Pokud milujete knížky o 2. sv. válce, je pro vás tato knížka pouze zpestřením. V knížce je uvedeno, že je jedná o četbu pro mladé čtenáře a s tím musím souhlasit. Knížka mě tptiž moc nenadchla, příběh by se mohl ještě více rozvést, je velmi strohý.
Je dobře si připomínat naši minulost a tenhle dojemný příběh je skvělý v tom, že jej můžete použít i během rozhovorů se svými dětmi, které tyto krutosti už vůbec nechápou..doporučuji všem.
Velmi smutný a silný příběh o lidské krutosti, ale i statečnosti a lásce. A co bychom si měli z této knihy vzít k srdci? Že dobří lidé a dobré skutky mohou změnit svět!!!
Knihu jsem přečetla díky škole. Moc se mi do ní nechtělo, protože nemám ráda náměty z druhé světové války. Ale jsem neskutečně ráda, že jsem se do ní nakonec pustila. Byl to velmi silný a dojemný příběh, zvlášť když si člověk uvědomí, že se skutečně odehrál. Kniha úžasně popisuje, co se v té době dělo, jak se zacházelo s židy a později prostředí samotného Terezína. Na jedné straně příběh Hanky a Jiřího a na druhé straně obrovská snaha ,,obyčejné,, japonské učitelky. Velice dojemné.
Na knížku jsem se velmi těšila a když jsem v knihovně uviděla tu malou brožurku, tak jsem myslela, že je to žert, přečetla jsem v autobuse během dvou 20ti minutových jízd . Strohé, strohé, strohé. Tento příběh by se dal vylíčit a popsat úplně jinak. Knížka je prý určená pro děti, takže aspoň to tohle omlouvá. Části z Japonska mě úplně rušily, knížka má nějakých 115 stránek a skoro polovina je tam pátrání Japonky :/ A jak už bylo řečeno níže v komentářích, tak pro čtenáře o holocaustu začátečníky asi dobré, ale já jsem si připadala, že čtu přílohu časopisu 21.století.
Knih z druhé světové války jsem přečetla již několik, ale tato mne opravdu zasáhla kvůli Haninym fotografiím, jejich obrázků a dokumentu, který nařizoval,ze se má dostavit k vlaku do Terezina.
Vždy to byly knihy o někom, ale tato je opravdova, o Hane z Nového Města!
Mám dvě dcery a mladší sestru.. co kdyby se to stalo jim?!
Vůbec mi nedošla spojitost nedávné kauzy Zeman x Brady, až po přečtení komentářů pod knihou.
Pane Brady je mi to tak líto!
Četla jsem na doporučení. Za mě jde o nejhůře zpracovaný příběh z války, který jsem kdy četla. Možná má nějaké kouzlo pro lidi, kteří se s tímto tématem dosud nikdy nesetkali, ale jako spisovatelský počin je absolutně o ničem.
Knížek o holocaustu jsem již přečetla několik, ale tato mě jaksi hrozně chytla za srdce. Jednak že je to o dívence z blízkého moravského města, ale i že bylo popsáno dětství Hany a bratra Jiřího s linií ze současnosti o neúnavném pátrání Japonky Fumiko. Navíc je vše doplněno fotografiemi Hany z dětství, dobovými dokumenty, a ty Haniny kresby, ty mě dostaly.
Hanin kufřík
Dnes ráno jsem si udělala kafe a otevřela Hanin kufřík. Netušila jsem, že se od něj 1,5 hodiny nehnu a od stolu odejdu s napuchlýma očima a náladou pod psa. Knihu jsem si zapůjčila proto, že mi ji doporučila známá. Syn právě začal probírat v páté třídě 2.světovou válku a chtěla jsem, aby si ji přečetl. Neočekávala jsem žádný válečný román, protože jsem věděla, že je kniha spíše takovou pomůckou pro učitele, takže kritizovat ji nebudu. Tady v té krátké knize jsou totiž hlavně fakta. Fakta o jedné malé holce, která se bohužel nevrátila. Četla jsem tu komentáře, že je to strohé, nevýstižné a skoky do přítomného Japonska jsou rušivé. S tím já ale nesouhlasím, u tohoto příběhu nebylo zapotřebí více slov. A odhodlání paní Išioka je neuvěřitelné a díky za něj.
Jsem zvědavá, jak to zvládne syn. Jestli jako já, tak budeme vypadat jak žáby oba. :)