Hannibal před branami: Kartágo proti Římu 218–202 př. n. l.
Karel Richter
V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218–202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága – Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území – v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu – do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas – Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.... celý text
Přidat komentář
slušne napísana kniha o hannibalovi, kde popisuje jeho anabazu a ťaženie na rím. neponuka nejake nové poznatky, len ponuka historicke udalosti. trocha mi v texte vadili tie detailne rozhovory, ktore viedli postavy. prislo mi, že richter doslova vie, o čom sa rozprávali pred vyše dvetisíc rokmi. inak fajn
Kniha, která pojednává o historické události … přesněji vznik Kartága, první punská válka, přesídlení na Pyrenejský poloostrov, druhá a slavnější punská válka a i konec Hannibala …historii mám ráda, takže tahle kniha mě bavila …
Český čtenář bohužel nemá možnosti přístupu k nejnovějším archeologickým, epigrafickým, numismatickým a jiným zdrojům, studiím, aby mohl posoudit úroveň této knihy, která je velmi slabá. Popírá smysl starověké historie = hledání neznámého neznáma, upozornění na předsudky, zažité stereotypy ve starověkých zdrojích, které vyvrací na základě faktů z různých oborů (archeologie, ekonomika, epigrafie, vojenská historie atd.). Historie starověku má ještě 200 let co dělat (zpracování starých nálezů, nové nálezy), historik není zbytečná profese, není to tak jak si představují novináři MF Dnes, že s národním obrozením měly humanitní vědy skončit. Jenže tato kniha jejich názor podporuje, nijak nepřispívá ke zlepšení obrazu historie, jako empirické vědy, pracující s fakty, přinášející něco nového oproti zažitému obrazu. To, co zde máme je model moralistní historie 19. stol., ctnostní Římané hrdině porazili proradné, zákeřné, bezpáteřní Puny, protože byli silnější? Opravdu, ale přesila přece vítězství ve válce nezaručuje, není to někde jinde? No mohlo by to být vojenským uměním, ekonomikou, diplomacií atd. Ale to se zde čtenář v 90% případů nedozví (má pouze soupis událostí, bez korekce primárních zdrojů těmi sekundárními). Chybí větší myšlenkový vklad, výklad autora opřený o vlastní bádání, interpretaci. Místo toho jsou zde často beletristické vložky autora (pro mě většinou nevkusné),např. ta jak Hannibal prochází morálním soudem po smrti je vskutku komická. To že má být reálný důvod prohry ve válce, byl jsi krutý? Ve válce se na etiku nehraje, co takhle reálná analýza ekonomické síly Kartága a Říma, nebo demografie, celkové početní ztráty. Ke slovu mohla přijít i kontrafaktuální historie klíčových událostí, možnosti z jakého množství populace, spojenců, žoldnéřů mohly rekrutovat vojsko? Činnost flotil a spojenců obou stran. Tyto věci zde většinou zcela chybí! Máme za poslední roky nové či nově interpretované informace a analýzy na druhou punskou válku, proč je nevyužít? Kartágo a Řím měly více společného, než rozdílného, ale do českého prostředí znalosti často nedorazily, převažuje filosofie a tradice. Nač doknekonečna zkoumat kudy šel Hannibal přes Alpy a jiné oblíbené špeky "historiků", kteří nechápou, co je důležité. Beletristické vložky (byť jsou mnohdy opisem primárních zdrojů, nebo z nich nějak vycházejí) působí divně a lacině, jsou prostě rušivé. Královna bojovnic v Hannibalově vojsku s jízdním oddílem žen, někde se v kartaginské armádě vzaly i oddíly z afrického království Kuš. Nic proti tomu, odněkud autor čerpal, ale jelikož necituje, ani nemá zdroje za každou kapitolou, tak se těžko člověk může dohadovat odkud. Dnešní starověká historie je na Západě, ale už i v Polsku, Maďarsku, Bulharsku atd. někde jinde. Nakladatelství Epocha má i řadu kvalitních titulů (co se týče 20. stol.), proč se jí nepovedly ty ze starověku? Ediční rada je otitulovaná, jak vánoční stromeček, jsou zde docenti, profesoři, doktoři. Nemají k tématu znalosti, nebo autorovi ze staré známosti vše odpustí? Nejde o drobné chyby, ale prostě celkový styl a přístup, téma není podáno problémově, žádné představení zdrojů, obtíží při jejich interpretaci. Autorovy nápady typu, že Archimédes ryje před smrtí do písečné destičky. Skutečně, já znal jen břidlicovou a voskovou. Takovýchto věcí je kniha plná! Já důvod existence této knihy nechápu, jiný, než finanční je mi záhadou tolik papíru i stromů padlo a český čtenář je stále mnoho let ve znalostech za Západem. Mohl si přečíst na téma cokoliv ze 40. let nebo 19. století, závěry a názor na problematiku by měl stejný. Tato kniha je selháním nejen autora, ale i nakladatelství, opět mohu pochválit jen mapy, část obrazových příloh, což je za cenu knihy hodně málo.
Výborně napsaná literatura faktu. Několik úvodních kapitol je věnováno založení Říma, první punské válce a otci Hamilkarovi, další pak je životopis Hannibala Barky. Při čtení téhle knihy se člověk neubrání pocitu beznaděje nad jeho pohnutým životem. Geniální vojevůdce, jehož taktiky se dodnes vyučují na vojenských školách. Statečný voják, který se vrhá do osobních soubojů. Na svou dobu lidský vůči svým protivníkům. Nezkorumpovaný politik, který se snaží svými reformami pozvednout milované Kartágo. A v závěru života také stavitel měst a uprchlík. Od kartaginské rady 104 dostal za 10 let války v Itálii posily pouhých 4000 vojáků a nakonec se dočkal obviňování z prohrané války a udání římskému senátu. Přesto se nikdy nevzdal a raději se otrávil než by se vydal Římanům. Jak se píše v úvodu knihy:
"V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořadných vlastností a činů. Hannibal .. mezi ně mimo veškerou pochybnost patří".
Čo sa týka histórie, tento druh literatúry mi pripadá omnoho zaujímavejší, ako klasické historické romány. Nazval by som ho polodokumentárny polohistorický román. Chvíľami vás zahrňuje faktami a chvíľami akoby vám pred očami bežal film. Takisto som tu našiel dostatok spoločných čŕt so súčasnosťou na to, aby ma kniha prinútila zamyslieť sa, kam tento svet speje. História už tisíce rokov dokazuje, že všetko, čo strmo vystúpi hore, nakoniec prudko spadne.
Štítky knihy
starověký Řím Kartágo punské války vojenské dějiny historie a fakta Hannibal, kartáginský vojevůdce
Autorovy další knížky
1994 | Sudety |
2003 | Přes krvavé řeky |
2000 | Princ Evžen Savojský - pán bitevních polí |
2012 | Hannibal před branami: Kartágo proti Římu 218-202 př. n. l. |
1991 | Případ generála Vlasova |
Tahle kniha je ukázkový příklad jak se moderní literatura faktu psát nemá. Na knihu jsem se původně (vzhledem k zajimavému tématu) hodně těšil ale o to větší bylo zklamání. Kniha je plná chyb (včetně pravopisných), nesmyslů, dávno překonaných/vyvrácených informací, chybějících zdrojů a naprosto zbytečných beletristických vložek.