Dej mi své oči
Torsten Pettersson
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77431/bmid_dej-mi-sve-oci-dAK-77431.jpg
3
116
116
Harald Lindmark série
1. díl >
Ve švédsko-finském okrese Forshälla dojde k brutální vraždě inženýrky Gabrielly Dahlströmové, mladé inženýrky pracující v jaderné elektrárně. Případ dostane na starost inspektor Harald Lidmark. Vzápětí je veřejnost otřesena dalšími dvěma vraždami – tentokrát jsou obětmi muži. Mrtvým jsou vždy vyříznuty oči a do těla vyryto písmeno: A, M, E… Román Torstena Petterssona má neobvyklou formu – k záznamům inspektora Lindmarka se postupně připojují „hlasy“ vraha, obětí i svědků, a vytvářejí tak složitou mozaikovou strukturu -, prozkoumává též komplikované a nevyzpytatelné zákruty lidské psychiky, dotýká se choulostivé otázky bezpečnosti jaderných elektráren a ve vedlejší linii sleduje bezohledný obchod s bílým masem na rusko-finské hranici. Petterssonův román, který je ukázkou nové švédsko-finské literatury, je pozoruhodný formálně, tematicky i jazykově. Ne nadarmo je Torsten Pettersson označován za „severského Umberta Eca“.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Ge mig dina ögon, 2009
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Hm. EeE. Ee. E?
Toto je fonetický zápis mého čtenářského zážitku z knihy. Začalo to lehkým zájmem, jako u každé detektivky. Mrtvola, krev, kdopak to asi byl? Klasika.
Fáze dva: Dopisy s životopisy vedlejších postav. Převážně mrtvých postav. Jsem napjatá: musí to mít nějaké logické vysvětlení, podstatnou spojitost. Důvod, proč čtu desítky stran o tom, jak vylezli z dělohy, s kým poprvé spali na střední, jaké kytky jim rostly před barákem a kolik měli krav... musí tam být důvod.
Fáze tři: Nebo nemusí? Není to trochu zamotané? Není to nějak... zbytečné? Není těch dopisů trochu moc? Zabírají tak třetinu knihy. Možná půlku. Větší půlku. Na vyšetřování není moc místa. Ne že by se o něj komisař moc snažil, krom toho, že má erekci při vcítění se do vraha.
Fáze čtyři - rozuzlení. Že by se na něco přišlo? Ale ne! Další dopis, kde zainteresovaný X popíše detektivovi své důvody k vraždám... ano, a opět celý svůj život. Pro děj je přece potřeba vědět, jaké hry hrával dotyčný v pěti letech se svými vrstevníky a jak smrděl náhodný stájník.
Fáze pět: Rozuzlilo se, že je to naprostá chujovina, nelogická, tahající za uši, oči i... prostě blbost. Je to pár hodin, co jsem dočetla knihu, a stále nechápu, o co autorovi šlo.
Mám vůbec dávat jednu hvězdu za to, že se to celkem dobře četlo? Ne, nedám. Protože tohle měla být detektivka, ne tklivý zápis o osudech obyčejných lidí Švédsko-finského pohraničí. Některé linky mě bavily, třeba ta s Naďou. Ale pro potřeby příběhu byly z 99% k ničemu!
Ta kniha je totálně mimo. Tak mimo, že mám podezření, že autor chtěl vydat něco úplně jiného, ale protože frčí severské krimi, přidal k původnímu dílu sem tam stránku s detektivním tématem, aby mu to vydavatel vůbec vzal.
A stejně ho musel podplatit.
Zacatek se mi celkem libil. Ale pak ani nevim proc, se mi to cetlo uz ne tak dobre. Postavy byli pro mne nesympaticke. A prislo mi to nejako nerealni, nevim. Taky tam nebylo tolik napeti. No prectu si i druhej dil, ale kdy, to nevim, mam hodne jinych knih na seznamu :D
Velice mě překvapuje slabé hodnocení knihy. Pro mě to byl velmi solidní příběh, krásně do sebe zapadající. Pro mě to byla jízda. Přečteno za večer.
Kniha se mi vůbec nelíbila, nečetla se dobře a divím se, že jsem jí dočetla. Snad kvůli Čtenářské výzvě, abych si ji tam mohla zařadit.
Možná to chtělo ubrat na spletenci událostí/postav a jet vyšetřování s možnými pachateli apod.
A ten konec? To jako autor nevěděl, kdo to udělal a tak si někoho vymyslel?
Žádné napětí jen nuda a nuda.
Bože, to byla sračka. Ani jsem to nedočetla, to se prostě nedalo. Děj je absolutně nezajímavý, žádné napětí, drama.
Nějak nevím mám rozporuplné pocity. Způsob jakým je kniha napsaná je vcelku zajímavý , dost osobní jako by Vám to vyprávěl někdo koho znáte , knihu jsem nečetla moc dlouho ale nějak sem nepřemýšlela během čtení jak to dopadne , děj mě úplně nevtáhl a nepřinutil mě nad tím přemýšlet. Ráda mluvím o tom co jsem četla ale tohle je kniha o které mluvit nepotřebuji. Nebyla špatná , je to hodně osobně napsané tudíž místo toho aby to byla prostě detektivka / thriller a řešili se vraždy je to spíše o postavách a jejich životech . Nechápu sice proč tam figuroval příběh ruských dívek ale třeba to bude mít něco s druhou knihou. Kniha má něco přes 300 stran a až u konce je náznak toho kdo by mohl být vrah...prostě se to táhlo a aby to nějak skončilo tak to tam autor na konci prdnul všechno . Dal tam vysvětlení jak k tomu hlavní komisař došel i když to v knize ani nebylo popsáno a hotovo...příběh je u konce. Mám doma další díl ale asi bude trvat než se k němu dostanu.Za mě slabší kniha hodně pobíhání z jedné postavy na druhou v polovině kdy zase přišel další příběh jsem už nevěděla zda už tam postava byla nebo ne . Určitě by tomu pomohlo více náznaků kdo je vrah ani si nepamatuji zda tam postava byla zmiňována už před tím. Prostě kniha kterou jsem dočetla před napsáním tohoto komentáře a už si nepamatuji ani jak se jmenoval hlavní komisař ......
Ačkoliv zápletka nebyla špatná, přišla mi kniha taková rozvláčnělá a to i přes to, že je relativně krátká. Naštěstí v okamžiku, kdy už jsem se u ní začínal nudit, se příběh rozjel do dobrých otáček, ale ani tak netrpím nějakou utkvělou touhou po dalších dílech.
Na tuhle knížku vzpomínám jako na špatný zážitek. Depresivní řeči, které nijak nesouvisí z dějem a příběh, který není nijak zvlášť zajímavý. Přiznám se, že už si nepamatuji, jak to dopadlo a zda jsem vůbec dočetla, jelikož jsem možná knihu odložila kvůli depresi, co mi způsobila :)
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Děj je zajímavý a způsob vyprávění příběhu mě strašně baví.
Velmi zajímavá kniha. Připadalo mi jako bych četla 2 knihy na jednou a zničeho nic se knihy spojili v jednu a závěr knihy byl šokujicí.Bohužel mě příběh hodně zklamal tak dávám 2* :(
I přes hezké grafické zpracování mě román Dej mi své oči dokázal zaujmout pouze v prvních dvaceti stranách. Pak se na scéně objevil vyšetřovací tým, vedle něhož jsou Pat a Mat mistři světa. Příběh náhle ztratil hlavu a patu, logika se někam ztratila a mezi reálné postavy jsem se mohl hrdě přihlásit pouze já sám. Vrcholem spektakulárního večírku pak bylo odhalení vraha, kterého autor vyškrábl pravděpodobně z laloku Opičího krále.
Ale abych nebyl škarohlíd, nelze opomenout literární kvalitu. Torsten Pettersson dokáže bez problémů mluvit hodiny o jemných nuancích filozofe, morálky či (nečekaně) poezie. Asi usoudil, že detektivka je přesně tím subžánrem, kde je podobných tezí třeba, a tak román čtenáři pěkně osladil. Uznávám, že to má své kouzlo, ale mě osobně nějak minulo. To že jsou thrillery pro 90 % kritiků brakem, je krásná věc, ale to ještě neznamená, že nemají svá pravidla. A když je někdo, i když s intelektuálním záměrem, amatérsky poruší, já mu slavobránu stavět nebudu.
Severskou krimi napsanou takovým stylem jsem ještě nečetla. Odhalení vraha až na posledních stránkách, kterého bych vůbec netipovala. Jen jsem mi některé pasáže zdály, jako by do příběhu nezapadaly a vůbec nechápu, proč se tam vůbec vyskytly.
Souhlasím s již zmíněným názorem, že děj by byl napínavý, kdyby jej napsal někdo jiný. Po všech těch pochvalných komentářích na zadní obálce jsem od knihy očekávala víc. Já osobně si nejvíc pochvaluji právě tu obálku, její grafické zpracování.
Tuto knihu jsem dostal jako dárek. Bohužel mi moc nenadchla. Už způsob psaní je netradiční, ale na to jsem si časem zvykl. Nějaké části deníků mě nudily,ale nejvíc mě zklamal konec, který jsem tak nějak nepochopil.
Příběh skvěle vyprávěný z těch nejrůznějších úhlů; škoda, že v tomto žánru takových vyprávění moc není.
Zvláštní kniha a mé první setkání s nord krimi, které moc nedopadlo. Děj se strašně táhne a deníky postav mě rušily a degradovaly jakoukoliv snahu o gradaci děje. Jen konec byl nečekaný a překvapivý.
Dej mi své oči
Bylo to tak divně napsaný, blbě se to četlo, prostě ne.