Pouštní hvězda
Michael Connelly
Harry Bosch / Prípady Harryho Boscha série
< 24. díl
Renée Ballardová dostala životní šanci: obnovit oddělení nevyřešených případů LAPD a nalézt spravedlnost pro rodiny těch, na které se zapomnělo. Jediný háček spočívá v tom, že musí nejprve objasnit nevyřešenou vraždu sestry městského radního, který nad oddělením drží ochrannou ruku - jinak přijdou o všechno Harry Bosch figuruje na prvním místě seznamu vyšetřovatelů, které chce Ballardová na oddělení přivést. Detektiv Bosch je sice živoucí legendou, ale sleduje i vlastní cíl: chce vyřešit zločin, který mu léta nedává spát - vyvraždění celé rodiny a její pohřbení v poušti. Kdysi totiž slíbil, že tento případ dotáhne do konce. Vrah mu však stále uniká, důkazy se nedají pořádně uchopit, a Bosch tak neodvratně spěje k rozhodnutí, které nikdy v životě učinit nechtěl... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2023 , Slovart (ČR)Originální název:
Desert Star, 2022
více info...
Přidat komentář
Ballardová mi prostě do boshovek zásadně nesedí. Škoda že v závěru nedošlo k prohození rolí.
Ballardová s Boschem spolupracují na dvou starých nevyřešených případech. Znovu se velice dobře doplňují. Tohle spojenectví a jejich rozdílnost v postupech taky funguje. Knihu hodnotím jako zdařilý detektivní román.
Bosch a Ballardová opět spolu vyšetřují staré, nevyřešené vraždy, tentokrát přímo na novém oddělení, speciálně vytvořené pro tyto vychladlé případy. Sedmdesátník Harry, ve srovnání s předchozí knihou Temné hodiny, má aktivnější roli, jak ve vyšetřování, tak i v akčních scénách. Michael Connelly je jako vždy skvělý vypravěč, příběhem jsem prošel rychle a hladce, jako nůž máslem.
Nastává pomalu čas loučení s naším oblíbeným hrdinou. Autor vymyslel pro Renée "chlívek" u policie v LA pro řešení "pomníků" - nevyřešených případů. A Renée přijímá důchodce Harryho a pouští se najednou do dvou pomníků. Knížku chápu jako počátek postupného loučení s Harrym.
Tradičně dobré. Chvílemi tentokrát sice trochu rozvleklé, ale vysoký standard si Connelly jako vždy dokáže pohlídat. A chápu správně, že jde zřejmě o poslední Harryho příběh?
Tady bylo toho dopodrobna vylíčeného vyšetřování, které jindy kvituji, tolik, až to bylo kontraproduktivní. Takže za mě trochu zklamání.
Můj první Bosh a upřímně nechápu, proč jsou knihy této série tak žádané a drahé. Dvě hodiny celkem nudného čtení - chápu, že práce policie je titěrná a úmorná dřina, která často nikam nevede. Zde mi to bylo dokládáno na každé stránce.
Nejvíc mi vadí, když někdo něco ví celou dobu, dělá blbého, apak když to konečně vysype, můžem se dostat ke kýženému konci.
Kdybych knihu koupila, byla bych zklamaná, takhle ji vrátím do knihovny, kde mě nic nestála a za dva dny už nebudu vědět, že jsem ji četla.
Je to možná dáno tím, že hrdina už je vyhořelý a otupělý, tudíž i řádky jsou psány bez emocí a rutinně.
Obálka a název jsou úchvatné.
Třem posledním románům s Renée Ballardovou jsem dal možná trochu svatokrádežně (a z hlediska ostatních spokojených čtenářů i nespravedlivě) čtyři hvězdy – ale stojím si za nimi. Přitom to jsou skvělé detektivky, promyšlené do každého detailu, logické, majíc drajv – jenže mně přece jenom přišly takové nějaké uhlazené, polopatické, příliš přímočaré a až příliš vysvětlující. A někdy i nadbíhající čtenáři. Je to nejspíš můj hodně subjektivní dojem, ale když konkrétně tyhle poslední connellyovky porovnám kupříkladu s (podle mne přece jenom šťavnatějšími, plastičtějšími a nejednoznačnějšími) detektivkami Stuarta MacBridea nebo Deona Meyera, nemohu jinak, než tu jednu hvězdu odpárat.
Jazyku Connellyho nic nepřebývá a nic nepostrádá, volně plyne a zprostředkuje vše, co je v příběhu třeba. Jen konec mě trochu zarmoutil, naznačuje konec Harryho? Byla by to škoda.
Michael Connelly znovu dokazuje, že svému řemeslu rozumí ....
Pátrání v oblasti nevyřešených případů a dvojice Harry - Renée ....
Kniha má děj, spád, kvalitní dialogy i trochu jazzu ....
.... Pouštní hvězdy - dokazují, že i v tomto zvráceném světě existuje Bůh ....
.... Statečně a houževnatě vzdorují horku i zimě a stavějí se na odpor všemu, co by je chtělo zničit ....
Jasná páka - Harry a Renée .... a snad se s vámi ještě setkáme ....
Velmi pěkné, ostatně jako vždy. Mám příběhy s Renée a Harrym moc ráda.
Děj minulého dílu jsem úspěšně zapomněla, ale naštěstí na sebe díly úplně úzce nenavazují.
Bavilo mě úplně všechno, nové oddělení, oba případy, buldočí vytrvalost Harryho, Ballardová zvykající si na post šéfové.
Přečteno během chvilky, až mě to mrzí, nutně potřebuji další díl.
Na knihách Michaela Connellyho miluji jeho velmi pečlivou přípravu. Každá osoba má svůj svébytný charakter, jsou velmi realisticky popisovány sociální skupiny a jejich vzájemná interakce, autor se velmi dopodrobna seznámil s policejními postupy, atd. Dohromady to dává velmi přesvědčivý příběh. Pokud jste někdy pracovali v týmu (např. v rámci šifrovacích her), pak musíte ocenit ty momenty, kdy se týmu detektivů podaří udělat průlom - tedy ten okamžik aha-efektu, kdy se vám poskládají volné dílky do smyslplného celku. Tohle mě na knihách Michaela Connellyho baví nejvíce.
Ballardová s Boschem společně pracují na odložených případech. V krátké době se jim podaří vyřešit dva případy sériových vrahů, ale vypadá to, že se série s Harry Boschem blíží ke konci :(
Ballardová s Boschem zase pátrají tentokráte hodně v minulosti. Společná firma sice nevznikla, ale u LAPD v oddělení nevyřešených případů je také dobře a případů jakoby z nebe shazovali. Řeší se především dva případy sériových vrahů, aloe je zde mnoho nebezpečí i od politiků. Závěr nemůže být jiný než dramatický, i Mick Haller se na chviličku zjeví. Že by poslední případ staříka Harryho Bosche? Nevěřím.
Opět výborné čtení. Harry se nevzdává, protože to by nebyl on. A moc si přeju, aby tohle nebyl poslední úkol, který dokončil. Renée je skvělá, ale Harry je Harry...
Napínavé. V závěru vzal Harry vše do svých rukou. Nejlepší byla "empatička". Uvidíme, co přinesou další díly.
Smíšené pocity, vždycky jsem dávala přednost Hallerovi, který se zde naneštěstí kmitne v jednom jediném telefonickém rozhovoru, ale líbilo se mi podrobné vyšetřování... Ale tady to bylo k nepřečkání: první půle úmorná neustále přibývajícími jmény ... kolegů na oddělení odložených případů, obětí, příbuzných, vyšetřovatelů několika z těchto nevyřešených vražd, nekonečné seznamy materiálů uložených v archivech a digitálně...a podrobné popisy celodenní práce přehrabování, telefonování, ověřování, hledání apod. Nakonec se tedy řešily případy dva, přesněji Bosch tvrdošíjně řešil ten "svůj" a nedbal potřeb práce na přiděleném, který zaměstnal hlavně Ballardovou.
Teprve vpůli se to konečně rozjede, ale do toho politika, staří kamarádi, suvenýry ..., a Bosch nespolupracuje a dělá si co chce, ve jménu své spravedlnosti. A ve stejném melodramatickém duchu to také celé končí. Bosch se mi zde zprotivil už dokonale po celé sérii - jediný schopný, pracovitý, spravedlivý na světě, prostě spasitel, ale bez ohledu na ten nejbližší okolní svět. Pro mne zklamání: 70%.
O spoustě otravných překlepů nemluvě.
"Když Bosch sečetl léta strávená ve válce a léta strávená u policie, vyšlo mu, že se na obrazy násilné smrti díval déle než padesát let. Tvrdit, že si za tu dobu na zkaženost a krutost lidské rasy zvykl, by bylo přehnané, ale na druhou stranu dávno přestal tyto exploze násilí jako pouhá vybočení z normálu Víru v lidskou dobrotu do značné míry ztratil. Násilí pro něj nebylo odchylkou od normálu. Byla to norma."
Monoptilon bellioides = pouštní hvězda
Loučení s Harrym - ještěže Ballardová je čím dál více "boschovská"... Jen se mi tentokrát zdálo, že případ je podle šablony, kterou znám už dlouho. "Svět je vzteklej."
Pouštní hvězda mě chytla hned od první strany, přečetla jsem ji opravdu rychle ani jsem nevěděla jak. Jako rozloučení s Harrym bylo tohle víc než důstojné, ale stále ještě prostor pro pokračování vidím.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány krimi
Autorovy další knížky
1999 | Černá ozvěna |
2006 | Advokát |
2000 | Černý led |
2019 | Noční směna |
2009 | Rozsudek ráže 9 |
,, Buď záleží na každém, nebo na nikom. ''
Bohužel se začíná můj tip z předešlého dílu naplňovat. Myslím, že Boschovi začala v uších znít Labutí píseň a mně je to fakt líto. Renné je fajn, jenže Harry je Harry.
Každopádně případy oba byly dost zajímavé, líbilo se mi jejich odhalení a zajištění spravedlnosti a klidu pro pozůstalé.