Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Harry Potter série
< 5. díl >
Do Bradavic přišly temné časy. Po útoku mozkomorů na bratrance Dudleyho Harry ví, že Voldemort udělá cokoli, jen aby ho našel. Mnozí jeho návrat popírají, ale Harry přesto není sám: na Grimmauldově náměstí se schází tajný řád, který chce bojovat proti temným silám. Harry se musí od profesora Snapea naučit, jak se chránit před Voldemortovými útoky na jeho duši. Jenže Pán zla je den ode dne silnější a Harrymu dochází čas…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Order of the Phoenix, 2003
více info...
Přidat komentář
Fénixův řád byl vždycky můj nejoblíbenější díl asi proto, že Dolores je totálně nejvíc ever knižní záporák, kterej kdy existoval. Je tady víc kouzel, víc napětí, víc všeho. Jsme zase o krok blíž k poznání smyslu proč Voldemort po Harrym jde.
(SPOILER) Nejdelší kniha ze všech a nejvíc psychologicky propracovaná. Trvalo mi tenkrát přečíst ji za 15 hodin v jednom kuse ale stálo to za to. Konec mě dojal jakož postava Siriuse byla jedna z mých nejvíc oblíbených vůbec. A litovala sem že ho Harry ztratil když mohli být spolu a nestalo se tak. Navíc mi v dalších dílech chyběl. S mnoha popsanými pocity během knihy sem sw u Harryho mohla snadno stotožnit jelikož sem je taky ve svém životě nejednou pocítila.
Prozatím nejpropracovanější díl celé série s bohužel velmi smutným koncem jedné z postav. I přesto, že má kniha téměř 800 stran, tak mi to při čtení ani nepřišlo. Nicméně v tomto díle jsem si opět potvrdila, že mi je Harry jako hlavní hrdina protivný. :D Jeho myšlenkové pochody jsem musela s vypětím sil doslova přetrpět a o jeho tvrdohlavosti ani nemluvím. I tak nemohu hodnotit jinak než 5/5. :)
Pomalu se poprvé prokousávám všemi díly, protože jsem je nikdy nečetla, byť filmy znám nazpaměť. Už v minulém dílu je znát filmový odklon, ale zde je jasné, že stejná je tak polovina. Najednou začínám propojovat věci, které mi ve filmu neseděly, zároveň získávám sympatie k úplně jiným postavám. 800 stran je na mě dost, ale dá se to.
(SPOILER) Přestože díl je taky skvělý, tak ze všech ostatních je takový nejrozvleklejší, což je vidět na první pohled (kniha je nejtlustší). Nic až tak dramatického se neděje, až na konci se to pořádně rozjíždí. Možná mě baví míň i proto, že na HP miluju famfrpál a o ten Harry přijde, stejně jako o spoustu dalších radostí. Přestože Umbridgeová je objektivně dobře vymyšlená postava, tak mi strašně leze na nervy a celému dílu právě ona ubírá na zábavnosti - sebere všechny radosti. Ale tu rozvleklost a nezábavnost zase vyvažují hodiny BA. Nicméně je to vlastně asi nejslabší (paradoxně k tloušťce) díl série.
(SPOILER)
Fénixův řád pro mě byl vždycky nejslabším dílem Harryho Pottera a nikdy mi významněji nepřirostl k srdci, ať už v knižním, či filmovém zpracování. Jako mladší jsem to bez váhání přisuzoval nekonečnosti a délce, s ořezáním začátku a konce pětistovka stran nudného tlachání postav ve škole přece není tak zajímavá jako boj proti drakům, potápění se k podvodním městečkům a bojování proti kouzelnickému Hitlerovi...
Dneska už to vnímám jinak, a přestože se svým mladším já souhlasím, že s délkou se to občas přehání, mnou kdysi kritizované části uplynuly jako voda a já se divil, jak stovky přečtených stran lítají. Na postavy se pořád vrhá konflikt, dozvídají se tíživé skutečnosti, bojují s nepříznivými podmínkami a různorodě se hádají. Máme tu plno pamatovatelných scén (Hagridovo dobrodružství, Snape zamlada, Nevillovi rodiče), posunů v charakterovém vývoji (Neville, Ron, Percy, růžky vystrkuje i Ginny) a nových, zajímavých rozšíření kouzelného světa (ministerstvo kouzel, Grimmauldovo náměstí, nová kouzla, noví tvorové, známkování, formální procesy a úřadování). Chvilkami jsem opravdu přemýšlel, proč bych měl dávat jenom čtyři hvězdy, když to máme pořád tak skvěle promyšlené.
A pak přišlo plánované vloupání do kabinetu, moment, kdy se to zlomilo. Od té doby až po smrt Siriuse je to jeden velký, nelogický mišmaš. Umbridgeová poslala mozkomory na Harryho... proč přesně? Umbridgeovou zavedou Harry s Hermionou do lesa, kde ji odnesou kentauři... oukej? To je mi ale uspokojivý konec pro takovou svini. Harryho s Hermionou tam v lese na náhodném místě objeví zbytek skupiny... cože? Na ministerstvo kouzel dorazí a nikdo ho nehlídá, ani ty nepřetržité hlídky Fénixova řádu, kvůli kterým byl zraněn pan Weasley... jako vážně? A dokonce se dostanou nepozorovaně až k věštbě následovaní aspoň desítkou Smrtijedů, z nichž mnozí na ministerstvu ani nepracují? Jako jo, nabízí se vysvětlení, že se Smrtijedi zbavili všech hlídek, ale pak prostě nedává smysl, proč by si Voldemort pro věštbu sám nemohl jen tak zajít, když patrně nemají pořádná bezpečnostní opatření. Ta tajemná, celou knihu budovaná zbraň byla ve skutečnosti malá koule, která Voldemortovi dá znalost, že Harrymu schopnosti ve skutečnosti daroval on? Dobře, to při debatování a obkecávání smysl dává, ale stejně mi to přijde jako docela antiklimax.
Pak následuje několik stránek zvláštně popsané přebíhací akce, kterou díkybohu jakžtakž vykoupí následná smrt Siriuse a pro změnu fantastický boj Brumbála s Voldemortem zakončený výtečným, procítěným epilogem, který zachrání, co se dá (s Umbridgeovou není konec, alespoň něco), a zvládne udržet alespoň propracovanost postav, když se děj autorce rozpadl pod rukama. Zklamaný určitě nejsem. Jak říkám, epilog vše relativně zachránil. Ale dokázal bych si to představit mnohem lepší. Oproti souboji s Voldemortem, Baziliškem, mozkomory a Voldemortem je tentokrát finále na ministerstvu holt slabší. Naštěstí to nezmaří mnou zmíněné klady. Rowlingová pořád zvládne bavit, překvapovat a nutit prožívat, tentokrát dokonce celých 800 stran, což je velmi úctyhodné. Navíc se pořád posouvá dopředu a ani na moment nepřešlapuje na místě. Už se moc těším na viteály a Voldemortovu minulost. Právě jsem se totiž ujistil, že nudit se rozhodně ani na chvilku při čtení nebudu, jak jsem se obával.
(SPOILER) NAPROSTO SENZAČNÍ! Tahle kniha mě strašně bavila. Byla tučná, tlustá s hustým řádkováním a malým písmem, naprosto jsem si ji vychutnala. Bavilo ěm ji číst co nejdéle. Ale zase moc dlouho jsem ji nečetla, bya neodolatelně dramatická. Moje oblíbená část je o tom jak Harry políbil Cho pod jmelím.
„Lhostejnost a nezájem často způsobí mnohem větší škody než otevřený odpor…“
Když jsem tento co do počtu stran nejobsáhlejší díl začínala číst, tak jsem si myslela, že název odkazuje k faktu, že hůlky 2 hlavních postav obsahují péra ze stejného fénixe. Záhy jsem zjistila, jak jsem se trefila:-)
Velmi chválím autorku, že se tentokrát vyvarovala zbytečnému vysvětlování a shrnování předchozího děje. Tentokrát na mě působil celý díl od začátku až do konce velmi vyrovnaně. Hodně jsem si užívala vyučovací hodiny, dozvěděla jsem se, jak vypadá klasifikační stupnice používaná k hodnocení bradavických žáků, prožila jsem s nimi závěrečné zkoušky NKÚ a už vím, co jsou kůrolezové:-) S rostoucími obavami jsem očekávala každý další studijní výnos Dolores Jane Umbridgeové. Její psací trest, který pocítil Harry na vlastní kůži, mi připomněl povídku F. Kafky V kárném táboře.
„A k čemu nám ta teorie bude ve skutečném světě?“ zeptal se hlasitě Harry s pěstí opět zdviženou nad hlavou.
Profesorka Umbridgeová k němu zvedla oči.
„Tohle je škola, pane Pottere, a ne skutečný svět,“ řekla tiše.
„Takže na to, co nás tam venku čeká, nepotřebujeme být připravení?“
„Nic vás tam venku nečeká, pane Pottere.“
„Vážně ne?“ ušklíbl se Harry. Zdálo se, že vztek, který se mu celý den jen taktak dařilo držet pod pokličkou, konečně překypí a vyrazí na povrch.
„Kdo myslíte, že by chtěl napadnout děti, jako jste vy?“ zapředla profesorka Umbridgeová svým ohavně medově sladkým hláskem.
„Hmm, kdopak asi…“ protáhl Harry předstíraně přemítavým tónem. „Co třeba… lord Voldemort?“
Líbí se mi, že s každým dalším dílem se stává svět, který stvořila J. K. Rowlingová ucelenější. Tentokrát mě zavedla na Ministerstvo kouzel, kde mě uchvátilo kromě způsobu, kterým rozesílají oběžníky, mnoho dalších skvělých prvků a výmyslů. Dalším místem, o němž mám jasnější představy, je Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby.
„Harry si všiml znaku, který měli vyšitý na prsou: byla to hůlka zkřížená s kostí.
„To jsou doktoři?“ zeptal se tiše Rona.
„Doktoři?“ zatvářil se překvapeně Ron. „Myslíš ty mudlovské cvoky, co každého rozkuchají? Ne, tohle jsou léčitelé.“
Je toho plno, co mě v tomto díle zaujalo. Nitrobrana a lekce mého oblíbeného profesora, Hagridova cesta a jeho tajemství, legrácky dvojčat, píseň zmijozelských, konečně vím, co se stane, když některé koleji přibývají nebo ubývají body, chtěla bych být metamorfomágem:-) Před očima se mi teď míhá nespočet výjevů. Snad se mi podaří, udržet si je aspoň chvíli v mé mizerné paměti.
„Jak já to miluju, když mamka seřvává někoho jiného,“ poznamenal Fred s blaženým úsměvem a na pár centimetrů pootevřel dveře, aby se k nim hlas paní Weasleyové dostal ještě snáz, „to je náramně příjemná změna.“
Nelíbilo se, že jsem se musela opět rozloučit s oblíbenou postavou. Doufám, že se to nestává pravidlem. Nechtěla bych být v Harryho kůži. Celkově je zde Harry vystaven dost nepříjemným pocitům. Jsem zvědavá, zda se bude nějak vyvíjet jeho vztah se Snapem. Ten je pro mě stále velkou neznámou a scény s ním bych uvítala v hojnější míře. … Už začíná jít fakt do tuhého. A já jdu přemýšlet, kdo je asi tím princem dvojí krve:-)
Je to ještě pohádka, anebo už je to příběh boje o moc?
Síla a moc tu totiž začínají hrát hlavní roli – je to právě teď, kdy se začíná ten pravý boj se zlem, resp. s Pánem zla – Voldemortem, který získal podobu, daleko víc ovšem ztratil, a vlastně o tom neví – ztratil totiž to, co je pro nás lidi (ať už jste mudla nebo čaroděj) nejcennější, to, čím on opovrhuje, ale co právě nás, jako lidi, definuje – jakoukoliv schopnost milovat, a tím nadobro přišel o svou lidskost.
Jako nezbytný protipól, k zformování se čistého zla, se tak samozřejmě „sešikovala“ i strana dobra, v čele s tím nejmocnějším a nejpovolanějším čarodějem v dějinách Bradavické školy čar a kouzel, s Albusem Brumbálem – asi jediným čarodějem, kterého se Pán zla kdy obával, čarodějem na jehož straně stojí moudrost, klidná moc a síla poskytující ochranu a dodávající pocit bezpečí. Ovšem pozor! Nic není jen černobílé, takže i on si musel v minulosti vybrat … „moc je mou slabinou a mým pokušením“ … naštěstí pro celý čarodějný svět, zvolil správně, a tak vznikl i Fénixův řád, z řad těch, kteří se přidali na stranu dobra.
Mocné síly se tedy daly do pohybu, posíleny temnou věštbou odkrývající další extrémě mocenské vazby, které příběh činí stále víc tragičtějším, víc než se původně zdálo … naštěstí, a na to při čtení nezapomínejte, na straně Harryho a jeho přátel stále stojí prastará mocná síla – věřme, spolu s nimi, že je tou nejmocnější – totiž, nezištná láska, schopnost obětovat se a milovat, tedy síla kterou Harrymu, jak všichni víme, předala před svou smrtí jeho matka – je tou nejstarší a nejsilnější magií, jakou si dovedete představit … „moc, jakou pán zla sám nezná“ … síla … „kterou jsi Harry v tak obrovské míře obdařen a která Voldemortovi úplně chybí. Ta síla (tomu, jehož jméno se nevyslovuje) nedovolila, aby tě ovládl: nedokázal se totiž udržet v těle tak plném síly, kterou nenávidí … v tvém srdci“.
Boj přesto začal, věštba byla vyřčena, karty rozdány, a vše se zdá předurčeno … kouzelnické dobrodružství může pokračovat, tentokrát ovšem ... už bere oběti!
A tak se Harry a jeho přátele setkají mj. i s „kletbami, které se nepromíjejí“ … „Cruciatus” dokáže způsobit takovou bolest, až zešílíte, jak se stalo (což víte už z předchozích dílů) např. rodičům Harryho kamaráda, Nevilla Longbottoma.
„Kletba Cruciatus by vám měla rozvázat jazyk“, pokračovala tiše Umbridgeová.
„Ne!“ vřískla Hermiona. "To je přece nezákonné, paní profesorko!“
Umbridgeová si jí však nevšímala. V obličeji se jí objevil ošklivý, dychtivý a vzrušený škleb, jaký u ní Harry dosud nikdy neviděl. Zvedla hůlku. …“Co Korneliusovi oči nevidí, to jeho srdce nebolí“, poznamenala Umbridgeová, která teď lehce supěla a mířila postupně hůlkou na různé části Harryho těla, jako by se snažila odhadnout, kde to bude nejvíc bolet.“
Na Harryho tak čeká temnější, drsnější, zlověstnější a asi i bolestivější dobrodružství, navíc musí čelit vlastnímu dospívání a přitom zároveň už opravdu dospělým rozhodnutím, a to všechno, aniž by mu „kryli záda“ rodiče, maminka už mu předala vše co mohla, Harry ale ani tak na to všechno není sám, naštěstí je tu, kromě všech ostatních z Fénixova řádu, ještě jedna velmi osobitá a velmi laskavá osoba, a protože právě ona mi přirostla k srdci, tak se o ní zmiňuji extra :-) … no samozřejmě, kdo jiný, než paní Weasleyová, pečující, ochranitelská „náhradní“ maminka, která Harrymu na Vánoce dává stejné dárky, jako svým dětem, a pro kterou je Harry dalším synem, která má vždy a za všech okolností svoji rodinu „pod kontrolou“, a která dokáže, kromě toho všeho, být navíc, řekněme, velmi temperamentní, nejenom Ron o tom ví svoje: „Hulákání obvykle obstarává mamka.“ … za mě, fakt skvělá ženská a jedna z nejsympatičtějších postav kouzelnického světa :-).
Harry Potter a Fénixův řád. Po čtvrtém díle nás tu čeká spousta zajímavých událostí. Ačkoliv je kniha opravdu tlustá, neubírá jí to na atraktivitě. Knihu nespojujte s filmem, jelikož ten je dost osekaný a pozměněný. To však neznamená, že i tak není dobrý
K pohádce to má sakra daleko. Je to skvělé temnější fantasy, které čtenáře nutí otáčet další a další stránku. Ačkoliv je tu pubertální Harry občas na facku, tak se svým problémům snaží postavit čelem. Dost prostoru tu dostavaji jeho přátelé, o kterých se dozvídáme víc. Učitelé nám odkrývají jejich tajemství a Voldemort nabývá na síle. Opět nás v této knize čeká smutek, ale i naděje.
IG: next_fantasy_one
Musím se přiznat, že v momentě příchodu na obor záhad jsem se v tom docela ztratila.
Mohla bych být i hnidopich a říct, že sem tam se z Lenky stává opět Luna a je to trochu matoucí, abych si aspoň trochu rypla.
Prostě to člověka baví číst :)
(SPOILER)
5⭐️/5⭐️
Uff… mám za sebou další díl Harryho a co k tomu říct, miluji to, na této série miluji určitě nejvíc ten svět, protože to jak to má autorka vymyšlené… mě prostě nikdy nepřestane udivovat a také postavy, ale hlavního hrdinu teda moc ráda nemám nebo tak, v tomto díle je Harry doslova na přes držku. Pořád opakuje Hemioně a Ronovy co všechno dokázal a co všechno umí, což jakože, prober se chlapče, nebýt Hermiony všichni byste umřeli už v 1. díle, a potom zase v jiné části knihy říká, jak všechno co zvládl vlastně byla jenom náhoda, štěstí, prostě shoda událostí, takže jako.... na Harrym se puberta asi hodně projevovala. Takže Harry za mě prostě ne, s touto postavou nesympatizuji, naopak Hermiona a Ron, miluji jejich slow - born romantiku, která se krásně vyvíjí v průběhu série. Když nad tím tak přemýšlím, tak Hermiona je asi moje nejoblíbenější postava z celé série, je to prostě super postava s krásně se vyvíjejícím charakterem. Ron, toho kluka taky můžu, sice mě občas fakt štval, jelikož se strašně často urážel a byl na všechny naštvaný, ale i tak ho mám moc ráda, v této části Ron začíná hrát famfrpál a jo, užívala jsem si ty části kde se vyskytovaly famfrpálové tréninky či zápasy. Nesmí chybět i zmínka o mém oblíbeném duu, Fred a George, já je prostě miluji a ta jejich epic scéna k závěru knihy… dodává prostě naději, že i v dobách temna existují hezké momenty. Ginny, Lenka a Neville, nejradši mám asi Nevilla, potom Lenku a nejmíň mám z Silver tria ráda Ginny, ani v knížce ani ve filmu mi moc nesedla. Umbridgeová…. jak já ji nemám ráda, tuto postavu napsala autorka vážně bravurně, protože tak dobře napsaná záporná postava…. Miluji děj této knížky, stále miluji ty pomalé začátky než se děj odehrává v Bradavicích, a prostě fakt jsem se u této knížky nenudila, mám strašně moc ráda ty školní scény a scéna s Brumbálovou armádou, dokonalost. V této knížce je něco, čemu by se mohlo říkat romantická linka, ne…, tahle romantická linka se mi fakt nelíbila, logicky, když ani jednu z postav úplně nemusím, tak je jasné, že ani nebudu fanda té romantické linky. U konce mi ukápla jedna slzička, postavu jsem měla ráda, ale nějak mě nezasáhl ten popis té scény. Za mě vám knížku i tuto sérii můžu doporučit.
Další díl za námi, další nadšené hltání stránek a příběhu. Dneska dočteno a opět kouknutí na film a zase naše hodnocení, kniha je jednoznačně lepší! A opět jsme remcaly, že v.knize je to jinak a chlapi šíleli, že jim film komentujeme...Brzy se pustíme do dalšího dílu. Teď chvíli pauza.
Další rok v Bradavicích ... s šílenou umbrigde Útok moskomorú s feniksova
Řádem a tajemní oddělení na ministerstvu
Jestli todle není napínavé tak vážně nevím
(SPOILER)
Harry začíná pátý ročník v Bradavicích. Začátek letošního školního roku pro něj však začal neobvykle: útok mozkomorů, disciplinární řízení a seznámení s Fenixovým řádem. Jde o velmi důležitý rok, Harryho a jeho spolužáky čekají na konci školního roku zkoušky NKÚ. Než se k nim ale dostanou, musí se vypořádat s mnoha nástrahami včetně Dolores Umbridgeové. A ani po zkouškách se nedočkají klidu, právě naopak. Na Harryho pak čeká velká ztráta, se kterou se bude muset chtě nechtě vyrovnat.
Přiznám se dobrovolně. Harryho Pottera čtu poprvé až teď v dospělosti. Jako dítě mě Potteromanie minula. U nás jsme četli Letopisy Narnie. Ale mám kamarády, kteří stáli fronty na další knižní díl těsně po vydání.
Musím říct, že jsem u tohoto dílu byla překvapená, jak moc se kniha odlišuje od filmu. O kolik detailů (někdy i dost zásadních) jsme přišli filmovým zpracováním. A taky mě překvapilo, jak mi Harry v knize lezl na nervy ještě víc než ve filmu. :D Holt moje sympatie vždy patřily spíš Ronovi. :)
Jinak se mi ale kniha líbila, užívala jsem si návrat do známého kouzelnického prostředí a těším se na zbývající díly série.
Sériu som prvý krát čítal možno ako 14 ročný.
O 10 rokov neskôr som si ju znovu prečítal, a užíval som si to.
Nádharná knižka, a celá séria.
Štítky knihy
přátelství kouzla Harry Potter zfilmováno čarodějové fantasy pro děti pro dospívající mládež (young adult) fantasyAutorovy další knížky
2014 | Volání Kukačky |
2015 | Hedvábník |
2008 | Harry Potter a relikvie smrti |
2001 | Harry Potter a vězeň z Azkabanu |
2004 | Harry Potter a Fénixův řád |
Když jsem začala číst tuhle knížku tak už jsem si děj z filmu moc nepamatovala narozdil od předešlých dílů, které jsem viděla tolikrát dokola. V téhle knize jsem mela velice smíšené pocity. Jakmile do Bradavic dorazila Umbridgeova a zacala vše měnit tak jsem soucitila s postavami v knize a byla jsem mrzuta. Když později jedna z postav umře, byla jsem velice smutná. Děj sám o sobě velice poutavý a byla jsem napnuta co bude zase jiné oproti filmu co jsem si z něj lehce pamatovala a mohla porovnat.