Hausfrau
Jill Alexander Essbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294352/hausfrau-N22-294352.jpg
3
243
243
Ak bez niečoho nemôžete žiť, tak neprežijete. Tridsaťsedemročná Američanka Anna Benzová žije s manželom, švajčiarskym bankárom Brunom, a tromi malými deťmi na predmestí Zürichu, akoby vystrihnutom z úhľadných reklamných pohľadníc. Vedie pohodlný, materiálne komfortný život hausfrau, domácej panej, ale jej vnútorný svet sa rúca. Cíti hlbokú osamotenosť a čoraz väčšiu neschopnosť nadviazať kontakt s emocionálne nedostupným manželom Brunom, ba dokonca aj s vlastnými myšlienkami a pocitmi. A tak sa rozhodne prebrať k životu novými zážitkami: jungovskou psychoanalýzou pod vedením doktorky Messerliovej, hodinami nemčiny v jazykovej škole a kopou sexuálnych aférok, ktoré prežíva s takou ľahkosťou, až tým prekvapuje aj sama seba. Napokon sa od svojich sexuálnych afér stane závislou, a keď ich chce skončiť, zistí, že to nie je také jednoduché. Napätie sa stupňuje a všetky klamstvá sa Anne začnú vymykať spod kontroly. Prekročila hranice morálky a zisťuje, že sa dala vtiahnuť až tam, odkiaľ niet cesty späť.... celý text
Přidat komentář
Kniha me lakala, obal se mi libil , ale pribeh jedna velka deprese.. Unudena hlavni hrdinka, ktera si jen stezuje porad do kola.
Bala jsem se, ze i ja budu mit deprese. :-D Porad jsem premyslela, jak to dopadne.. Konec me prekvapil
Velmi jednoduchý děj i ničem. Celkem ztráta času. Že je text červený mi nevadilo, dalo se na to zvyknout, ale jinak nic .
Deprese, deprese, deprese. Až jsem měla strach, že ji z knihy budu mít taky. A proč? Pro koho?
O kéž není mnoho tak promarněných životů jako ten Annin. Nemohla jsem se dočkat až tu zbytečnost dočtu.
Nesympatická až protivná hlavní postava, divný konec, přeskakování z děje na děj. Nic moc.
Tak na tuhle knížku,jsem se hodně těšila,protože jsem o ní pořád jen slyšela jak je skvělá a kdoví jak čtivá,a jak se všem strašně líbila...Upřímně,mně tedy moc ne.Začátek nemohla jsem vůbec začíst,všechno bylo na přeskáčku,než se člověk zorientoval,hrozně to tam přeskakovalo z jedné věci na druhou -minulost,přítomnost,sezení ...Až konečně konec s názvem Listopad,mi přišel jako ucelený příběh,kterým se vše dokončilo,upřímně tohle se stát mě nevím co bych já dělala...Ale myslím že až tedy ten konec se mi četl úplně normálně,tak nechápu proč ty první 2/3 byly takto...A další věc proč červené písmo?Nemohla jsem si na to vůbec zvyknout,2* a to jen skrz ten konec,jinak si knížku už nepřečtu
Mě kniha naopak v knihkupectví červeným textem a obalem zlákala.
Po přečtení knihy mám Annin příběh v hlavě...empatizuji.. a to je to , co mi dokazuje ze nebylo zbytečné ji číst ..
Unikla mi pointa. Anna podvádí manžela, čímž si kompenzuje svou pasivitu ve společenském životě. A zjevně potřebuje pomoc odborníka. Bohužel se z knihy nedozvíme, zda jí psychoterapie k něčemu byla, ani zda ji její aférky někam posunuly. Nějaký závěr tam sice je, ale působí, jako kdyby autorka nevěděla, jak knihu jednoznačně zakončit. Takže celkově rozpačitý příběh, který se asi do poloviny tváří, že někam spěje, nakonec nespěje vůbec nikam.
A také nechápu, proč byl text červeně.
Tak táto kniha bola na mňa až veľmi pomalá a psychologická. Napriek tomu sa celkom rýchlo čítala kvôli mini kapitolkám resp. odstavčekom. Časti s Anninou terapeutkou ma zabíjali svojou nezáživnosťou. V podstate všetky postavy mi boli nesympatické. Koniec som asi od polovice knihy tušila. Celkovo kniha o ničom a nechápem tú vyzdvihujúcu propagáciu.
Rozkouskovaný a pomíchaný příběh o labilní a divné matce. Svými avantýrami byla hodně nesympatická, až nesnesitelná. Ale román jsem přečetla za jeden den a líbil se mi, hezká je i obálka a zvláštnost - červený tisk písma.
Pro někoho příběh rozmazlené, znuděné lehké děvy. Pro mě hluboký náhled do duše osamělého člověka v cizí zemi. Odcizení, tíseň, hledání, to vše je cítit téměř z každé stránky. Čtenář čeká, kdy přijde řešení a přitom ví, že závěr, který kniha má je naprosto nevyhnutelný.
Když je kniha označená jako bestseller, čekám víc. Budu si to muset odvyknout. Asi to měla být zoufalá žena, důvod jsem nepochopila, ale dobře, nejsem psycholog. Pokud ji tedy nepřivádělo k zoufalství to, že je dobře situovaná a má tři krásné děti. Mně se spíš jevila jako sobec, který zničí vlastní rodinu. Doufám, že ve skutečnosti nikdo takový nežije.
škoda! škoda!
nevyhovoval mi štýl ako bola kniha písaná. Totálny zmätok...
A pritom si myslím, že je dobré o zmätku v duši písať, ale treba to aj vedieť... toto bolo napísane tak, že ma to rozčulovalo
Ačkoli podobné typy ústředních postav (znuděné paničky bohatých manželů, které nemají přátele, neradi navazují kontakty, žijí za zdí domu, kam nikoho nepouští, nic je nebaví, děti vlastně nikdy nechtěly, mateřské city nemají... ) moc nemusím, Hausfrau mě zaujala od první stránky. Asi jedina takováto kniha zatím, která se mi líbila. Autorka prvotřídně vykresluje psychologii brutálně nesympatické Anny. Hlavně vztah s americkým amantem byl popsaný na jedničku. Že by vlastní zkušenost autorky? :-) Žertuji, ale takový konec tohoto románku mě prostě potěšil. Ústřední postava dostala, co si zasloužila.
Začátek knihy mě nikterak nezaujal, později jsem se ale ve vlaku začetla a už jsem se nemohla odtrhnout. Annu jsem v některých případech chápala, v některých ne. Celkem odstrašující případ do budoucna :)
Kniha mě od začátku zaujala, děj působil jako mozaika, zpočátku jenom popis toho, jak Anna žije a mezitím moudra její psychiatričky a lekce němčiny. Bylo jasné, že se brzo něco stane. Anna se nudí, svůj volný čas netráví s rodinou, spíš se potuluje po venku, schází se s milenci, chodí k psychiatričce a na němčinu. Tam si najde kamarádku Mary, taky zvláštní žena, rozhodnutá páchat dobro. Uspořádá Anně nechtěný večírek, vede trochu hloupé řeči o vzhledu Anniny dcery, komu je asi podobná ?? I kdyby manžel nic netušil, tak teď mu to začne v hlavě šrotovat a děj graduje. Trochu chyběl hlubší rozbor Brunovy mysli ale jinak dobrá četba.
Děj knihy připomíná novodobou Annu Kareninu a jako prvotina mi připadá zdařilá. "Osmý hřích je zoufalství"? Tolik trápení nemůžu přát žádné ženě. Pro ženy doporučím.
Mě naopak červené písmo nalákalo a nedělalo mi potíže. Příběh byl napínavý a čtivý. Sem tam jsem se ztrácela v ději, ale nebylo to úplně nejhorší. Jen mně tedy chybí vysvětlení co všechno manžel věděl,jestli vůbec něco a jak dlouho..
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst. Přeskakování v ději není prostě pro každýho. Ale když už se mi konečně podařilo orientovat, tak musím říct, že kniha není zase tak špatná, jak by se podle zdejších komentářů mohlo zdát. Přinejmenším se člověk aspoň trochu zamyslí nad vlastním životem a kniha, která k něčemu takovému člověka přivede zase až tak špatná být nemůže. Nápad s červeným písmem se mi líbí. A jako milý bonus jsem díky této knize objevila zajímavou kapelu Madrugada.
Ze začátku jsem myslela,že knihu odložím,nicméně jsem se začetla a i když mi přišla o znuděné paničce,která má všechno a hledá problémy tam kde nejsou,ve finále cena za tohle všechno byla moc vysoká a poměrně krutá...závěr si asi musí udělat každý sám a konec domyslet.Moc se mi líbila a zaujala mne pasáž,ve které kněz vysvětluje životní volby pomocí Domina a dominového efektu.