Havířská balada
Marie Majerová
Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšího člena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.... celý text
Přidat komentář
První dvě třetiny knihy byly zajímavé a popis života havířů, jejich životních úspěchů i neštěstí mě opravdu dojal. Poslední část knihy celkový dojem trochu zkazila. Celkově bych hodnotila jako 3,5 *.
Kniha, která patří do povinné četby ... Mě osobně ten příběh opravdu dojal ... Určitě stoji si ji přečíst ...
Tuto knihu jsme měli na škole jako povinnou četbu. Nehledě, že žijeme kde jsou doly na uhlí, není toto téma zcela cizí. Coby havíři vždy táhli za jeden provaz, byli kamarádští, rodiny se též přátelili a vzniklo přátelské pouto. Jak se říkávalo, jeden za všechny, všichni za jednoho.
Hodně dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat.
První část se mi líbila, mělo to spád. Druhá část byla hodně smutná, ale i tak zajímavá.
A třetí ... dost nudná.
Celkem se ztotožňuji s hodnocením "Aerine".
Shrnula bych to asi tak:
Veselé, smutné i tragické příběhy havíře Jana Zvonaře, který v první části dezertoval do ciziny, aby tam mohl pracovat v dole a nemusel jít do války.
Oženil se, 5 kluků se mu narodilo, žil někdy dobře, jindy živořil, dostihla ho i válka i neštěstí.
Ve třetí části je zbytek jejich života hodně jednoduše shrnut v tesklivém vyprávění jeho ženy Milky a to mě už tolik nebavilo. Silní lidé byli přívalem neštěstí a bídy otupěni, veškerá síla a optimistmus je nakonec docela opustil a rezignovali.
Kniha o třech částech, které nedrží dohromady. První část v ich-formě je vyprávěna hlavním hrdinou havířem "Honzou" o jeho životě před velkou válkou, druhá v er-formě o Honzovi a osudech jeho rodiny za války, třetí část jako "kolovrátek" oddrmolí Honzova žena Milka návštěvě.
První a druhá část je jednoduchá, nehledejte nějaké složitější popisování situace horníků. Nejsilnější důraz je položen na velmi silné přátelství, kdy se musí jeden horník na druhého spolehnout i svým životem.
Třetí část pro mě byla až nesnesitelná, z postav se stávají nesympatické existence, i když musím uznat, že autorka slušně vystihla mluvu "typické drbny - užvaněné baby". Nejspíš proto mi tak lezla na nervy.
Ze začátku jsem si myslela, že mě nějaká havířina nebude bavit. Byla to moje první kniha, kterou jsem prolouskala za 3 dny asi po 6-ti letech od maturity, kdy jsem naposledy četla. Knihu jsem si nechávala v práci a vždy jsem se těšila do práce, že si ji budu číst. Plakala jsem asi čtyřikrát a neustále mi nabíhají slzy, Nevím, jestli tato kniha je psána podle skutečných možných událostí nebo je to smyšlené, ale život, který Hudce čekal po krásných chvílích s jeho milou Milkou, nebyl moc krásný. Ale oba dva se spolu i s jejich dětmi vyrovnávali se vzniklými situacemi a obtížemi bravurně. V knize člověk vidí kamarádskou soudržnost, podporu ženy svému manželovi, pracujícího muže do morku kostí, aby zabezpečil rodinu, neúnosný válečný stav, bídu, klesnutí na dno po celém odpracovaném životě. I teď při psaní tohoto komentáře pláču, když si vzpomenu, co tam bylo psáno. Takže , jestli Vás zajímá válečná tematika zúžená na jdnoho havíře proplouvajícím životem, tak vám vřele doporučuji, ale svoji knihu Vám nepůjčím, tu si zarámuju někde do zlata, protože mi dala takové emoce, jako žádná jiná.
Podle mne to vůbec nejlepší co autorka pro dospělé napsala. Dnes mnohdy získává na aktuálnosti. [OZ]
-
2019 02 24
Už pro tuto knihu, ale i pro její Robinsonku psanou pro mládež, knížku které už současná generace mnohdy tak úplně nerozumí, už proto si budu autorky vážit.
Kniha se četla dobře, příběh byl o rodině havíře, o jeho synech, manželce, přátelích...celkově hornické komunitě. A o tom, co se stane, když v dole nastane katastrofa, která nejednoho připraví o všechno. Z člověka, který má vlastní dům, hospodaří, má ženu a tři kluky, se může stát žebrák jako mávnutím kouzelného proutku, v tomhle případě ne v tom dobrém slova smyslu.
Tato kniha (další z možné povinné četby středních škol) zobrazuje nejen horníky jako takové, ale také hornickou bídu. Je to taková pocta autorky horníkům. Jediné, co se dá říci, že se mi na knize líbilo, byly kamarádské vztahy mezi lidmi v dole, ochota poskytnout si navzájem pomocnou ruku. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože je kniha považována za vrchol autorčiny tvorby, ale určitě ji nebudu vyhledávat znovu.
Kniha ve třech částech vypráví příběh havíře Rudly Hudce, který je trestán za účast ve stávkovém výboru tím, že těžko shání práci. Proto odchází do Německa pracovat do tamních dolů v Porýní, kde vystupuje pod jménem Honza Zvonař. Odchází za ním i jeho nastávající Milka. Zde se potkává s krajanem, který se mu stane přítelem, Milfajt - vlastním jménem Tonda Novák. Postupně se Zvonaři a Milce narodí několik synů a jedna dcera. První část knihy vypráví o jejich relativně šťastném životě na šachtě. Druhou částí se jejich život kazí, především přicházející první světovou válkou. Hudec je odveden do války jako sběh, ale rychle se vrací do dolu, protože těžký válečný průmysl potřebuje uhlí. Hudec je v Německu aktivní v krajanském spolku, který nese název Jan Žižka. Milfajt se rozhodl odjet do Ameriky, ale nakonec skončil v Anglii. Nejstarší syn, kterému přezdívali Kluk nebo Princ se ve 14 letech dostává pod zem s tátou. Při velkém výbuchu v dole společně s 600 horníky syn zahyne a Zvonař - Hudec se vydává na záchranu, ale marně. První část knihy je psaná v první osobě z pohledu Hudce, druhá část knihy je psaná v er formě a poslední část knihy je psaná jako přímá řeč Milky po dvaceti letech, která s manželem žije už v Československu a vítá návštěvu z Anglie, kterou je Milfajt s manželkou. Popisuje jim, jak jejich rodina spěla k úpadku. Z tohoto úpadku až na dno obviňuje společnost, která nezajistí práci pro ty, kteří pracovat chtějí. Na poslední stránce knihy se píše, že práce je lékem na utrpení lidí a jednou musí vyhrát.
Několikrát je v knize ukazován rozdíl mezi lidmi žijícími na povrchu a lidmi pracujícími v podzemí, kteří jsou družnější a chovají se více jako rodina. Proto se Hudec stále snaží dostat práci pod zemí.
Co bych knize vytkl není ani tak její ideologičnost jako spíš její v některých částech naivnost, která není naivností postav, ale naivnost textu. Také některé scény mi přišly psány s malým zaujetím, třeba popis toho jak probíhalo zasnoubení Hudce a Milky, v knize to byl strohý popis.
Přes to ukazuje příběh nelehkou situaci havířů a dělníků obecně na přelomu století a v prvních letech republiky.
Autorovy další knížky
1984 | Robinsonka |
1977 | Havířská balada |
1958 | Panenství |
1951 | Siréna |
1975 | Nespokojený králíček |
První část mě příliš nezaujala, střední část s důlní havárií byla zajímavý, ale ten konec jsem musel dotrpět. S paní Majerovou se tímto prvním a posledním dílem asi rozloučím. Neříkám, že je to špatné, ale pro mě to není.