Vyšinutí
Michael Katz Krefeld
Havran (M. K. Krefeld) série
1. díl >
Stopy vedou do Stockholmu, na místo temnější než peklo. Dánský kriminalista Thomas Ravnsholdt, přezdívaný Havran, se jen stěží vypořádává se smrtí své ženy, kterou neznámý pachatel brutálně zavraždil v jejich bytě. Je postaven mimo službu, útočiště hledá na staré lodi kotvící na kanálu v kodaňské čtvrti Christianshavn. Z osamělého přežívání jej vytrhne kamarád, když ho požádá o pomoc při pátrání po dívce, jež před několika lety beze stopy zmizela. Vše nasvědčuje tomu, že ji někdo prodal mezinárodnímu zločinci Slavrosovi, muži, který po Evropě vlastní síť nevěstinců. Vyšetřování zavede Havrana do švédské metropole. Nastává závod s časem - a také se sadistickým vrahem, který své oběti vystavuje na vrakovištích a jenž si právě vyhlédl další kořist.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , PasekaOriginální název:
Afsporet, 2012
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem měla doma schovanou spoustu let a úplně jsem na ni zapomněla, až nedávno při úklidu jsem na ni narazila a rozhodla se, že si ji přečtu. Jaké to bylo pro mě překvapení, když jsem knihu četla a zjistila, že je opravdu velmi povedená a že se mi líbí. Jasné některé pasáže byli přehnané, ale vůbec mi to nevadilo a tak nějak se to sem i hodilo. Knihu jsem zhltla jak třešničku na dortě.
Typická severská detektívka, hlavný hrdina alkoholik, ale zároveň superman. Preto jedna hviezdička dole. Ale čítalo sa dobre, páčilo sa mi prepojenie troch časových období.
Kniha se čte dobře a vyšetřovatel Havran vás bude bavit někdy je příběh trochu přehnán ale to je u toho žánru normální.
Poměrně milé překvapení, četlo se to dobře, jen kdyby hlavní vyšetřovatel zase nebyl alkoholik - tohle klišé severských detektivek mě už vážně nebaví.
Dobrá detektivka, tři časové roviny na závěr propojené nebyly na škodu a orientace v nich nečinila problém.
Čekala jsem příběh ve stylu Cartera. Anotace tomu dost napovídala. Mělo to k němu však hodně daleko. Trochu mi vadil vývoj příběhu, kde jsem očekávala řešení vraždy a hledání pachatele, ale dostalo se mi jen příběhů Havrana a smutných vyprávění Máši. Ze začátku dobrý, pak půlka knihy dlouhé tápání, co je vlastně pointa knihy, pak zase chvíli dobrý a pak za mě příliš uspěchaný a idilistický konec.
Co se stylu psaní týče, nemám co vytknout. Autor píše velmi čtivě, příběh se čte tedy poměrně dobře.
Měla jsem jiná očekávání, to nejspíš autorovi vyčítat nemohu. Takže za mě celkem solidní příběh, ale pro fanoušky Cartera slabý odvar.
Na začátku se děj knihy odehrává ve 3 časových obdobích. Chvíli mi trvalo než jsem se v postavách zorientoval.
Potom už se kniha četla dobře a měla spád.
Výjimečně špatně napsaná kniha. Horší je snad už jen její překlad ("caucasian race" přeloženo jako "kavkazská rasa", to je síla). Trpící detektiv alkoholik s dobrým srdcem a podivínskými přáteli, to je v dnešní době takové klišé, že je to až neuvěřitelné. Kdyby M. K. Krefeld aspoň uměl psát, jako to umí Nesbo, ale to on neumí. Taky bych uvítal, že když už autor v jedné dějové linii věnuje prakticky třetinu knihy vývoji a vývinu osobnosti pozdějšího vraha - magora, že by mohl aspoň pořádně objasnit motiv vražd. Nestane se tak. Na úplný závěr knihy proběhne jakýsi plytký a velice odfláknutý fight se záporákem, a ještě nějaká sladkobolná omáčka a konec. Opravdu nevydařené dílo.
Ze začátku kniha popisuje tři různé postavy na různých místech a děj se odehrává v různých časech. Tenhle styl mi moc nevyhovuje. Jenže když jsem se přelouskala začátkem, tak jsem zjistila, že se děj začíná propojovat. Tyto tři části pak dávaly jeden celek. Nakonec mě kniha vtáhla a moc se mi líbila. :-)
Možná klišé, ale mě se Havran neskutečně líbí, byť trpících detektivů alkoholiků jsou tuny...
Kniha je čtivá, zhltla jsem ji za pár večerů.
Nesrovnávala bych Krefelda a Nesba a pokud ano, tak Nesbo by to u mě určitě nevyhrál :)
Více knih od Krefelda!
Příběh prodané prostitutky, vyšinutého vraha a detektiva alkoholika (po prožitém traumatu ze smrti ženy), to vše už tu bylo. Spojit to dohromady však podle mě nebyl dobrý nápad. Četlo se to dobře, ale pořád tomu něco chybělo.
Na začátku mi hodně vadilo, že jsem skákala z jednoho roku do druhého a moc mě to nebavilo. Ale časem mě knížka začínala bavit a nemohla jsem se odtrhnout, takže nakonec nelituji že jsem nepřestala číst.
Přečetla jsem ji jedním dechem.Moc se mi líbí prolínání časů ve kterých probíhají děje ;-)
Ze začátku jsem měla pocit, že čtu poznámky ke scénáři, ten půjde tam, na stolku bude to a to, přijde dveřmi vpravo, za dveřmi bude ten, bude mít v levé ruce to... pak se ten styl lehce zlepšil a dalo se to číst. Ovšem třeba nějaké napětí se nějak nedostavilo. Například hlavní hrdina skáče ze střechy na střechu na nebezpečném místě a já mám chuť otočit stránku a říkám si, tak kdy už tam bude?
Pak mi dost vadilo, že tam úplně není vysvětlena Hyena, důvody proč a jak... a ten konec vzal taky dost hopem. Jako by mu někdo řekl, že už má volné jen 3 stránky k popsání a musí být konec.
Když jsem se náhodou dostala k této knížce, tak jsem nečekala žádný zázrak. A ono ejhle, příběh mě vtáhnul. Až na zbytečně uspěchaný konec ve stylu "a všichni žili šťastně až do smrti" nemá děj hluché místo, autor se nikde zbytečně nezdržuje a v ničem se nepitvá, takže vyšetřování hezky plyne a čtenář se nezačne nudit.
Udělala jsem chybu: zahlédla jsem v novinách titulek, že Krefeld je dánský Nesbo. Natěšeně jsem se vrhla na prvního Havrana - áááchjo. Zakrákal mi never more. (Vrátila jsem se k tomu lákavému titulku a teprve si přečetla, že přirovnání k Nesbomu vychází z ostře řezané autorovy tváře a detektiva-ochlasty. Tak to jo.)
Krefeld bohužel neovládá spisovatelské řemeslo, v tom je ten problém (a to právě umí např. Nesbo skvěle). Každá zápletka, i sebelíp vymyšlená, popsaná tak jednoduchými nenápaditými větami, by vyzněla jako primitivnost. Jenže on navíc použil zápletku naprosto banální, takovou jsem četla v různých, lepších variacích dvacetkrát.
Je mi to i trochu líto, mohl to být pro mě nový objev. Jeho další knížka by mě zajímala z jediného důvodu: odbyl tuhle a spolehl se na to, že severské detektivky jsou v kurzu, nebo psát vážně neumí a jenom se veze na populární vlně? Pokorně se vracím k jiným, osvědčeným autorům z plodného detektivkářského severu. Naštěstí je jich hodně - a dost dobrých i nejlepších.
Vyšinutí je knížka,která neurazí a ani nenadchne. Hned zpočátku vám dojde proč se autor věnuje dějové lince s preparátory a ke konci si stačí jen správně přiřadit jméno. No,a jste detektivem s pochvalou.
Mášino vyprávění a vedení deníku. To je to,co se mi líbilo a těšila jsem se na tyhle kapitoly. A je teda fakt,že ze Slavrose šel strach jen z jeho popisu a nemusel u sebe mít ani psy.