Hawksmoor
Peter Ackroyd
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210958/bmid_hawksmoor-LWi-210958.jpg
3
54
54
Londýn počátku 18. století, pozvolna se vzpamatovávající z následků rozsáhlého ničivého požáru, je městem nuzáků i boháčů, tradičních pověr a tajných nauk i osvícenské racionality a elegance. Architekt Nicholas Dyer, pověřený výstavbou sedmi nových městských kostelů, hodlá zajistit svým stavbám nesmrtelnost krutým rituálem: v základech každé z nich má spočinout tělo zavražděného chlapce. O dvě stě padesát let později vyšetřuje londýnský detektiv Nicholas Hawksmoor záhadnou sérii brutálních vražd dětí, ke kterým postupně dochází právě poblíž Dyerových kostelů… Známý anglický prozaik si ve svém precizně komponovaném díle brilantně pohrává se vzájemným zrcadlením odlišných historických rovin, identitou skutečných a fiktivních historických postav i svárem racionálního a metafyzického vnímání světa. Jeho střídavě hororový, fantasmagorický i lyrický román patří k těm, z jejichž kouzla není lehké se vymanit ještě dlouho po jejich dočtení.... celý text
Přidat komentář
Co na tom ocením, je jazyk a styl. Archaická čeština v historické polovině, část děje dokonce i jako divadelní hra. Atmosféra tajuplná, nápad dvou časových rovin a stejných postav v nich. ALE jako celé to vede k čemu? Prakticky k ničemu. Ten konec mi tedy nevyhovoval, po dočtení se cítím spíš otrávená. Hvězdička navíc za starý Londýn. Hledala jsem si v mapách ulice i kostely.
Jo, toto je presne kniha pri ktorej si hned na nete hladate plan mesta Londyn 1800. Historicke tajomno a vrazdy mame radi. Skvele napisane. Drsne.
Knihu jsem si vybrala ke čtení z toho důvodu, že jsem někde četla, že patří k nejoblíbenějším knihám Davida Bowieho. Na začátku pro mě bylo složité se do knihy začíst, ale když jsem si zvykla na autorův styl psaní, ponořila jsem se do děje obou časových rovin a s napětím četla dál v očekávání, jak to všechno dopadne.
Nejzajímavější byla kapitola 4,takové nahlédnutí do života bezdomovce.Bohužel to bylo jediné ,,zajímavé" ani kapitoly s Hawksmoor mě nebavili nudný detektiv co se plácá od ničeho k ničemu.Jak už někdo psal v komentáři Hawksmoor prostě jen je...Celkově nudná kniha až na kapitolu 4.
Knihu nakonec nehodnotím hvězdami, jelikož jsem ji po cca 100 stranách vzdala. Nevadilo by mi ani tak archaické vyjadřování v některých kapitolách (ač si umím představit, že řadu lidí od čtení knihy odradí právě to). S archaismy si poradit umím. Spíš mi nebylo po chuti to, že ani po sto stranách se příběh nikterak nevyvíjí. Nebo aspoň já měla takový dojem, že dějově se to příliš nikam neposouvá. Přijde mi, že kniha není zase tolik dlouhá, aby případný "rozjezd" příběhu trval tak moc dlouho. Anotace slibuje mnohé, ale když i po sto stranách objevuji jen chatrné náznaky toho, co mi má kniha dát, tak nevím, jestli jsem zrovna ten pravý čtenář s dostatkem trpělivosti, abych četla i nadále. Jednoduše mne čtení této knihy nebavilo, nudila jsem se.
Jedna z knih, ke které se dostáváte poměrně dlouho, jemně si vás postupně omotává, až nakonec zjistíte, že jste lapeni a řítíte se k předpokládanému překvapivému a dramatickému rozuzlení, a nakonec je z ničeno nic konec a vy si to všechno musíte rozuzlit nějak sami. Ne každému tento typ knihy sedne, i já s tím mám trochu problém, ale je tu i množství jiných důvodů, pro které stojí za to tuhle knihu přečíst - tajemná atmosféra a napětí, povedený vhled do života a myšlení Anglie na počátku 18. století, filozofická dimenze knihy v podobě zajímavých disputací mezi zastánci pokroku a obránci tradic té doby či v úvahách obou ústředních postav, střípky historických reálií a tak dále. Co mne ale výrazně rušilo, byl překlad "historické" části knihy - ta podivná kombinace archaismů, novotvarů a dokonce i vulgarismů, okořeněná třeba nesprávně použitými přechodníky, určitě kvalitou neodpovídala staré angličtině, v níž bezpochyby tuto část románu napsal autor.
Koupené v Levných knihách kvůli zajímavé anotaci. Nicméně knížkou jsem se protrápila. I když jsem se poctivě snažila nenudit a sledovat všechny stopy, souvislosti, místa prolínání dvou časových rovin, na konci mi zbyl jenom pocit, že jsem zbytečně ztratila spoustu času nad něčím, co mě vůbec nebavilo. Vlastně škoda, že neumím něco nedočíst.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "7. Kniha, která vás zaujala svou obálkou"¨
Hawksmoore perfektně seděl do výzvy, v krámě Levných knih mě zaujal (čímž nemyslím, že by se mi přímo líbila) svojí obálkou a tak jsem ji bezmyšlenkovitě přibral k již několikakilovému nákupu... bez toho abych se podíval alespoň na DK a její mizerné hodnocení.
Hlavně zpočátku jde o nepříjemnou "divnoknihu", jejíž čtení hraničí s utrpením. Měl jsem dokonce vůbec poprvé nutkání knihu zahrabat někde pod uhlí a dělat, že jsem ji nezačal číst. Jenže jsem pěkně v duchu proletářského "vyděržaj pioněr" zatnul zuby, stáhl půlky a vlastně i přes mé slabé hodnocení rozhodnutí nelituji.
Více jak půlka knihy je psána náročnou staročeštinou, kde se každá nepozornost trestá naprostým zmatením čtenáře. Architekt Dyer totiž ve své výpovědi skáče od jednoho k druhému, což je při slovosledu evokujícím Yodu ze Star Wars vážně fuška sledovat (pár vět působí roztomile, možná moudře, ale desítky stránek knihy?).
Tímto způsobem je však psaná "pouze" silnější polovina knihy a já si styl i díky větám jako "i omyla cecky své i v podpaží se navoněla" vlastně zvrhle oblíbil. Jenže Hawksmoore je podivný i ve své rovině z 20. století, kde sice jednotlivým větám již spolehlivě rozumíte, ale jako celek to vše působí neskutečně unyle a zbytečně.
Vyšetřovatel Hawksmoore i Dyer pořád někde kráčí, hlavou se jim honí morbidní myšlenky a vše nakonec vyšumí až absurdně do ztracena. Kniha tak vážně klade tělem... je špatná ze zcela jiných důvodů, než se vám bude po prvních padesáti stranách zdát.
Zakoupeno v roce 2018 za 49,- v kamenném obchodu Levné knihy.
Zkráceně? Silně morbidní a ponurá kniha s jedinečnou atmosférou. Tím však plusy končí a i když se prokoušete přes kapitoly psané staročeštinou, Hawksmoore vás nepobaví, nepřekvapí a nenabídne ani žádný ucelený příběh. Hawksmoore tak nějak je, aby byl, ne aby se někomu líbil.
Hodnocení na DK v době přečtení: 61 %; Moje hodnocení: 30 % jako 37. hodnotící.
Od první strany jsem měl s knihou místy problémy. Nevadila mi, jak některým, archaická čeština, ale jisté zkratkovité nedotaženosti. Možná byly záměrem, možné ne a nebo jsem měl možná knihu odložit a vrátit se k ní později. Nápad se mi líbí, vlastní přístup ke zpracování mi přijde originální, nápadité, inovativní... každý ať si doplní co chce. Tak mě napadá, že jen dík němu jsem se knihu donutil přečíst. Všechny mé výhrady se točí kolem už zmíněných zkratek, možná oslích můstků, vyztužujících konstrukci filozoficko-estetických rozhovorů a mytologicko-nábožensko-osvícenské symboliky.
Tak za mně ne, sorry mistře Dyere, ale asi jsem při výběru téhle knížky udělal velikou chybu. Ani ryba, ani rak. Ani detektivka, ani historický román. Jenom plácání o ničem ve " staročeštině" a fragmenty že současnosti jako vytržené z kontextu. Nějaká trapná snaha spojit tyhle dvě časové linie, ale slabá, hodně slabá snaha. Mám takový blbý zvyk knížku dočíst. U téhle jsem se musel hodně nutit a trvalo mi to půl roku :-(
Už dlouho jsem mě nic tak nenadchlo. Nejde číst dlouhé úseky najednou, z toho by jímala až závrať, jak se příběh roztáčí mezi dobou Alžbětinskou a současným Londýnem a přesto se v myšlenkách nejde od vyprávění odtrhnout. Četba ve mně zanechává vědomí, že od minulosti se nejde oddělit. Nejde zcela popřít magické prvky v lidském myšlení, které ovládaly středověkého člověka, protože ten dál žije i v našich myslích, chodíme po ulicích, které naši předci postavili, navštěvujeme historické budovy, kde se odehrávali jejich životy, nebo přinejmenším naše moderní stavby stavíme na základech těch starých. Nejsem křesťanka ani nevyznávám pohanské či satanisté rituály, ale nemůžu si pomoct – kulturně sem patřím a tohle je mojí součástí. Moc mě potěšilo, jak umně mi to pan Ackroyd připomenul. A propos zmiňovaná staročeština (nebo středověká čeština nebo co to bylo) mi nerušila, ne víc, než třeba četba v angličtině. Jde si rychle zvyknout.
Syn zesnulého Davida Bowieho Duncan Jones na začátku tohoto roku na svém Twitteru vyhlásil jakousi "reading challenge" formou čtenářského klubu 100 oblíbených knih jeho otce. První knihou zvolil Hawksmoor. Jako umělcův fanoušek jsem se tuto "románovou detektivku" rozhodl přečíst i já...
Upřímně? Chvílemi to bylo doslova čtenářské utrpení a v celkovém hodnocení jsem někde mezi 2 a 3 hvězdičkami. Na jednu stranu kniha působí jako "wallpaper" ještě předrozparovačského a předsherlockovského Londýna s veškerou svou tajemností i krutostí. Autor se nezapře coby historik a mísí skutečné s fiktivním. Londýn na začátku 18. století po velkém požáru v roce 1666, po velké morové ráně, s postavou Nicholase Dyera, který je hlavním architektem výstavby sedmi nových kostelů, které mají anglické metropoli vrátit její vyhořelou tvář. V souběžném příběhu se seznamujeme s Nickem Hawskmoorem, londýnským detektivem vyšetřujícím záhadné vraždy při londýnských kostelech, který je podivínským mixem Holmese s Mentalistou. Některé pasáže jsou opravdu spíše lyrikou než detektivní beletrií a špičkový překlad angličtiny 18. století (alžbětínské, nikoliv viktoriánské, jak někteří recenzenti uvádějí, historicky až od r. 1837) v podobě staročeštiny mohou klasického krimičtenáře vyčerpat. Na druhou stranu tak kniha zaručuje plné soustředění. Nelituji, že jsem si ji přečetl a opravdu (ne)doporučuji každému, nezdá se to, ale kniha označená jako detektivka je opravdu čtenářským oříškem i když jí budete brát s nadhledem...
Jako jsem kdysi zažil při osobním setkání se Simonem Mawerem a jeho vyjádřením nad Mendelovým trpaslíkem plným chemických vzorců a historických exkurzů do vývoje Mendelova výzkumu dědičnosti, které má čtenář přeskočit, aby se dostal k příběhu;-) Otázka závěrem tedy zní, proč nám to ti autoři dělají, my přece i tak víme, že oni ví..:-))
Archaický jazyk z pasáží z minulosti mi připadal až nechtěně směšný a dost mě iritoval. Linie ze současnoti ubíhala tudíž lépe. Škoda toho, protože místy jsem tu tajemnou atmosféru cítil. Ale vždy se během pár vět zase ztratila. Celkově to byla dost úmorná kniha.
Tyjo, co napsat o knížce, kde chyba je evidentně na straně čtenáře? Chvílemi mi připomínala Meyrinkova Anděla západního okna, nicméně troufám si tvrdit, že metoda zrcadlení je v Hawksmoorovi využitá o něco líp a z některých pasáží jsem byla vysloveně nadšená.
Hodně zvláštní kniha, postavená na prolínání dvou časových rovin jednoho Londýna. Dvacáté století je jako odraz osmnáctého, stavitel Dyer je podobně propojený se soudobým detektivem Hawksmoorem a obě roviny se neustále potkávají a protínají... Nečetlo se to nijak lehce, zejména ze začátku to chce nějaký čas, než se přizpůsobíte archaickému jazyku.
Dávám jen tři hvězdy, hlavně kvůli konci, který vyzní jaksi do ztracena. Byl to můj druhý Ackroyd a když to srovnám, Golem z londýnských doků se mi líbil přece jen víc.
Líbila se mi propojenost obou rovin, která skvěle fungovala jako jeden jediný příběh. Mému realistickému já chybělo jasnější rozuzlení, ale to jsem nakonec umlčela (vždycky mi trochu trvá než si na knihu vytvořím jednoznačný názor, který tvořím až po přečtení). Jinak mi kniha některými pasážemi připomněla Gustava Meyrinka a jeho Golema.
Tohle tedy opravdu není lehké čtení. Možná by bylo dobré potenciální čtenáře v anotaci varovat: část knihy je psána archaickým jazykem, na který je třeba si zvyknout, lebka na obálce neznamená horor nebo detektivku. Jedná se opravdu o velmi zvláštní historicko-mysteriózní román. Každému, kdo si chce tuto knihu přečíst, bych doporučila recenzi "Přes propast času" od Jiřího Kelbla (odkaz najdete u této knihy na záložce RECENZE), která čtenáře dokonale připraví na to, co může od tohoto románu čekat. Jelikož jsem si recenzi předem nepřečetla, čekal mě na začátku doslova šok a rozpaky z archaického jazyka a tím nezvykle pomalého plynutí děje. Nicméně s přečtenými stránkami mě kniha čím dál více pohlcovala, až mě úplně dostala. Trochu mě zklamal konec, který mi připadal tak trochu nedotažený, jako by sám autor nevěděl, jak z toho všeho ven - proto jen čtyři hvězdy. Ale jinak úžasný čtenářský zážitek.
Staročeština mi nevadila, chce to ze začátku trochu trpělivosti, než se vám dostane "pod kůži" a potom s ní nebudete mít problém. Ale nějak mi unikla pointa celého příběhu. Prolínání Dyera a Hawksmoora je zajímavé, ale nakonec... prostě nic.
Pasáže s Nicholasem Dyerem z počátku 18.století jsou napsané (asi kvůli atmosféře) jakousi formou staročeštiny, která je skoro k nepřečtení. Tvary slov i jejich spojení v souvětí, to je hotový jazykolam.U mnohých výrazů jsem ani nevěděl co vyjadřují.
Kapitoly s Hawksmoorem jsou již psané normálně, jenže on se v knize objeví až ve druhé polovině.
Přitom samotná idea zápletky není marná, protože působí trochu doyleovsky, jen z konce nejsem moc moudrý, stále mám pocit, že mi řešení zločinů v době Hawksmoora nějak uniklo.
Proto pouze 40 %.
Štítky knihy
Londýn 18. století anglická literatura
Autorovy další knížky
| 2016 |  Hawksmoor |
| 2010 | Benátky |
| 2014 |  Dějiny Anglie: Základy |
| 2016 | Dějiny Anglie. Tudorovci |
| 2002 | Londýn – Biografie |
Ve „Jménu růže“ se praví, že knihám nemáme věřit, nýbrž je podrobovat zkouškám. „Hawksmoor“ je přesně taková kniha. Co my víme o uvažování, jazyku ap. lidí z roku 1666? Ackroyd napsal rafinovaný příběh, ve kterém mísí dobový barokní jazyk s tím současným a v recenzích jsem se dočetl, že i rodilí Angličané mají s jazykem svých předků problémy. Český překlad musel dát neskutečně mnoho práce a péče a nepřipraveným se dostane silného nárazu dobové češtiny, která má nejen přeházený slovosled, ale i používá úplně jiný slovník – tak daleko se Eco neodvážil. (Vzpomínám, jak jsem si za svých studií v 60. letech půjčoval dobové překlady prokletých básníků a už čeština z přelomu 19./20. věku mi připadala archaická!) Příběh o anglickém architektovi předcházelo studium Hawksmoorových kostelů, tvořících mystický satanský Baalův pentagram, vedoucí k spekulacím o rituálních vraždách a zálibě architekta v zakázaných okultních vědách, o kterých si můžete přečíst v mnoha článcích o londýnských pamětihodnostech. Najděte si ony kostely postavené po velkém požáru Londýna, který se odehrál za velké morové rány a nastartoval obnovu města, dochovanou do dnešních dnů. Pokud se dáte do zkoumání pozadí tohoto tajemného příběhu zápasu dobra se zlem, nebudete zklamáni.
A ještě pikoška: téma Hawksmoorových kostelů převzal do své tvorby i David Bowie (jel dlouhou dobu v okultismu) a na jeho albu „Outside“ najdete skladby „Thru´ These Architect Eyes“ a „A Small Plot of Land“, oddávající se ohlasům této temné četby. (Ještě k písním: půvabná je Ackroydova záliba v dobových říkankách a písních, provázejí celou knihu. Určitě je hledal v dobových dokumentech a knihách.)
Závěr knihy je přímo Borgesovský, tedy: pokud se k němu prokoušete. U této knihy platí především, že „i cesta může být cíl“. Na vaší pilnosti záleží, kolik z ní toho poberete, jestli vás budou bavit dobové disputace a co v nich pro sebe najdete. Jak se praví ve „Jménu růže“: „Vezmeme-li do ruky knihu, nesmíme se ptát, co říká, ale co říci chce.“ Ackroyd za knihu pobral literární cenu a čtou ji zájemci o tajnosti londýnské. (Některé odkazy jsem umístil do diskuze ke knize.)