Hazardérka
Stephanie Clifford
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272285/bmid_hazarderka-wZN-272285.jpg
4
15
15
Román Stephanie Cliffordové, novinářky New York Times, nám s fascinujícími detaily umožňuje nahlédnout do „zlaté klece” mladých newyorských finančníků a bankovních makléřů, kteří se díky kapitálu svých rodičů, elitním školám a konexím vezou na vlně spekulativních báječných zisků – v době, kdy jen škarohlídi rozpoznávají příznaky krize, jež zanedlouho zasáhne celou Ameriku. Hrdinka Evelína pochází ze skromnějších poměrů, ale díky své ambiciózní matce absolvovala elitní školu a nyní využije všech prostředků, aby pronikla do oslnivého života, který dosud sledovala jenom zpovzdálí. Řečeno s Hemingwayem je oslněna romantickou bázní ze superbohatých, a tak napodobuje snobská tekutá pravidla, slangové výrazy a manýry „aristokratických starých peněz”. Jenomže kam až dosahuje magická hypnotizující moc muzikálových příběhů? Evelína se musí v mnohém zapřít – co se jí ale ukáže, jestli projde zrcadlem a ohlédne se?... celý text
Přidat komentář
Kam až člověk může dojít, když se chce někomu zalíbit! Skvěle vyprávěná knížka, výborné popisy osob se vyšších vrstvách i těch, kteří se k nim chtějí dotáhnout, a pád na úplné dno - čtete bez dechu :)
Hlavní postava mi od začátku nebyla sympatická. Chvílemi jsem i přestávala číst a zvažovala, jestli má smysl pokračovat. Pak jsem začala přemýšlet, co ji k takovému chování vedlo.No a najednou byl konec. Takový, jaký mám ráda. Ale nebudu prozrazovat jaký :D
Hazardérka
Toto je přesně ten typ románu, o kterém se učí v hodinách literatury. Postava z nižší vrstvy se snaží prorazit ve vyšší. Když si mysli, že už má vyhrané, tak ji čeká tvrdý pád.
Evelínu jsem neměla ráda. Nepochopila jsem její chování - matčiným radám nevěří, ale vše dělá podle nich. Nejvíce jsem ji nesnášela, když jsem viděla, jak se chová ke Scottovi. Možná se na to dívám středostavovsky, ale on by byl výhra v loterii.
Scott a Šarlota byly nejsympatičtější postavy. S ostatními jsem měla jeden problém - musela jsem si vždy uvědomit, co jsou zač. Jejich jména mi splývala dohromady.
Při Evelínině vývoji mi chyběl nějaký výraznější předěl. Proč vůbec došlo ke změně jejího charakteru. Můžu se jen domnívat, že propadla světu, na který se měla pracovně zaměřit.
Okolo jejího života vystavěla autorka spoustu mikropříběhů ostatních postav. Tyto osudy nejdou nijak do hloubky, nebojím se říct, že jsou povrchní. Vlastně jsou stejné jako postavy.
Autorka zasadila svůj příběh do období před krizí. Trochu mě zklamalo, že nebyla v ději nijak výrazně využita. Každou chvíli jsem čekala, až vstoupí do života postav.
Nyní k formální stránce. Moc se mi líbilo, jak autorka používala přirovnání. Zmínka o pražské defenestraci vyloženě potěšila. A moc se mi líbilo, co řekla Šarlota Evelíně ohledně jejích snah se vyšvihnout - měla nastudovaný New York z příruček pro začátek 20. století, ale ten New York na začátku 21. století již není.
Musím zmínit i překlad - česká jména vypadala nejprve rušivě, ale zvykla jsem si na ně. Co mě rušit nepřestalo, byla zkratka ZDO.
Závěrem musím říct, že Hazardérku doporučuji. Je to nádherný příběh, který nám představí jistou vrstvu společnosti.