Hedvika
Hana Rebeka Šiander
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141321/bmid_hedvika-wkO-141321.jpg
3
31
31
Třiašedesátiletá Hedvika Potužníková se až u notáře při vyřizování pozůstalosti dozvídá, že její manžel udržoval deset let milostný vztah s jinou ženou, které odkázal značnou finanční částku. Vdova nepodlehne pocitům zklamání a sebelítosti a odhodlá se k nečekanému kroku. Rozhodne se prodat zbraslavskou vilku a vyplatit dceři a synovi jejich dědické podíly. Vydává se do Krkonoš, do pohraniční osady Pomezní Boudy, kde se narodila a prožila dětství. Po smrti babičky, která ji vychovala, byla poslána do dětského domova. Nyní se po padesáti letech vrací a znovu se setkává s Wilhelmem Müllerem, bývalým kamarádem, horalem ze starého německého rodu, který se svým devadesátiletým otcem a synem provozuje ve zrekonstruované horské chalupě penzion.... celý text
Přidat komentář
Nesedlo mi to, nereálný příběh, nezajímavé postavy, ke kterým jsem si neutvořila žádný vztah.
Romantika až na půdu. Dvě ženy, které během par týdnů našly lásky svého života. Tak nepravděpodobné, až to bylo roztomilé. A muži, kteří jsou opravdu jen v románech. Až na podleho Vladimíra.
Příběh o tom, jak dvě zklamané ženy bez vlastního přičinění k pohádkovému štěstí přišly... Nepřirozené dialogy.
Oceňuji romantické vykreslení atmosféry života na horské chalupě - člověk má chuť se tam hned rozjet ;-)
Průměrný příběh, někdy se mi zdál trochu vzdálený od reality. Hrdinka se ve své těžké chvíli, kdy ztratí všechny iluze o svém rádoby šťastném manželství a necítí oporu a porozumění svých dětí, vrací ke svým kořenům, na které si však celých 43 let nevzpomněla a světe div se, najde tam největší lásku a štěstí svého života. Je pravda, že takového manžela Vladimíra bych rozdejchávala dlouho.
dočetla jsem sice do konce,ale už více ne.....příliš červená knihovna a ty dialogy...
začalo to dobře ale posléze už to sklouzlo do tak zvané červené knihovny! A přitom autorka je mladá žena! čekala jsem víc!
Hedvika
Tohle není můj šálek čaje. Podobné příběhy měla babička. Sladké, romantické. I jazyk je stejný, jako by znovu vydali prvorepublikovou červenou knihovnu. Obávám se, že čtenáři takových knížek už vymírají