Heidi, děvčátko z hor
Bohumil Říha , Johanna Spyri
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31997/heidi-devcatko-z-hor-31997.jpg
5
785
785
Převyprávěl Bohumil Říha. Jmenuje se Heidi. Maminku s tatínkem už nemá. Zato má Petra, Kláru, ale hlavně dědečka Konráda. Její příběh začal právě u něj, v chaloupce vysoko ve švýcarských Alpách. Vypráví o vítězství nad strachem, ale také o kráse pomoci, o přátelství, o tom, jak důležité je mít domov. Světoznámý příběh malého děvčátka převyprávěný Bohumilem Říhou.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě uchvátila! Tak milý příběh, který je napsán velmi vtipně! Poslouchali a smáli se i synové pubertálního věku, dcera se v ní viděla. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala!
Na této knize jsem vyrůstala a četla jsem ji téměř každé prázdniny. Je doplněna překrásnými ilustracemi, které mi pokaždé vhání slzy do očí stejně, jako celý příběh. Díky této knize se pokaždé vracím zpět do dětských let.
Tuším, že tenhle "poklad" bude zajímat spíše mou dceru než mého syna, ale ještě chvíli potrvá, než ji bude moci patřičně ocenit.
Tuhle knihu doporučuji všem čtenářkám různého věku. Myslím, že každá dívka by tuto knihu měla mít doma a vychutnávat si ji plnými doušky
Kdysi jsem ji četla jako dítě, dnes s dcerou. Nádherná knížka, která rozhodně patří do knihovničky každé dívky. Dojemný příběh o malém děvčátku, které ztratí rodiče a přestěhuje se do krásných hor, k mrzutému dědečkovi. I ten, nedokáže odolat kouzlu malé holčičky a pomalu roztává a stává se pro něj velmi důležitá. Příběhy, které zaujmou, dobře se čtou a určitě potěší.
Dojemné vyprávění o malé Heidi, která si zamiluje svého dědečka a hory, ve kterých s ním žije tak, že přestože má ve městě kamarádku, chce se vrátit domů. Konec je až moc pohádkový, ale v knížce určené dětem to ničemu nevadí.
Opravdu hezká rodinná knížka odehrávající se v pohádkové švýcarské horské krajině, která okouzlí aučaruje vám. Opravdu není divu, že dnes je již Heidi několikrát zfilmována a tento svazek je celosvětové dílo. Vřele doporučujeme a uvidíte, že pokud máte kouska citu, nebudete zklamaní!
Už v dětství jsem tuhle krásnou knížku s krásným příběhem milovala. A stejně jako tenkrát jsem dojatá a těším se, až tento příběh o děvčátku Heidi, dědečkovi, Kláře, Petrovi a krásných alpských horách budu jednou předčítat svým dětem.
Krásná knížka pro děti. Rozhodně se domnívám, že vedle pohádek Boženy Němcové by měla být v dětské knihovničce i Heidi.
Četla jsem ve vydání z roku 1989 s obrázky Daniely Hahnové. Příběh je to kýčovitý, ale umím si představit, jak dovede malé čtenáře zaujmout a potěšit, a tak potěšil i mě. Ráda bych si někdy přečetla původní vydání. Jednak z principu, pro porovnání, tak jako i u jiných knih, jednak proto, že v téhle podobě četla tuhle knížku v dětství moje maminka a měla ji ráda. A já jsem měla ráda maminku...
Krásná kniha, moc se mi tehdy líbila.
Moc jsem fandila Heidi, aby si našla k dědečkovi vztah... Miluju hory a úplně jsem se tam viděla.
Vůbec nejmilejší knížka mého dětství: líbilo se mi, že (v mém vydání) byla Heidi světlovlasá tak jako já. Máti mi ji musela číst stále dokola. Dodnes se k ní ráda vracím A V mojí „dospělé“ knihovně má čestné místo.
Heidi byla horalka a já jsem vyrostla v podhůří, s výhledem na Krkonoše. Čím jsem starší, tím ochotnější jsem věřit, že krajina se vtiskuje do člověka. J. Jungmann kdysi napsal, že prý vábení domova dovede úplně a do dna duše pocítit jedině horal; měl asi pravdu.
heidi je holka která musí být u dědečka ,ale ze začátku se bojí .ale pak zase nechce pryč.
Kniha je krásná, velice odpočinková a skvěle napsaná. Zamilujete se díky ní jak do hlavní hrdinky Heidi, tak do švýcarských Alp, aniž byste je někdy viděli.
Na knize mě potěšila detailnost autorky při popisu okolí. Překvapilo mě, jak si tak malá holčička dokázala poradit bez rodičů, jen s dědečkem.
Doporučuji!
Mezi mé oblíbené knížky z dětství patří určitě i Heidi. Ta s ilustracemi od Daniely Hahnové. Vidím totiž velký rozdíl mezi tou mojí a těmi novějšími. Myslela jsem, že je to jakási nostalgie, ale tím to nebude. Moje vnučka totiž má jednu tu novou a také se jí víc líbí ta moje. Ve mně rozhodně rozporuplné pocity nevzbuzovala jako v Květince 008. I v jiných knihách se psalo o dětech s nějakým postižením. Namátkou třeba Kulhavý šermíř od A. Zhoře, nebo v knihách o Kájovi Maříkovi. Ani ve foglarovkách se neobjevují jen aktivní a optimističtí chlapci. Tady je vidět, jak různě prožívají děti stejný příběh. Asi je to opravdu dáno prostředím a výchovou, jak píše Chesterton.
Jako povinná četba asi zařazená není na žádné škole. Naše děti měli četbu doporučenou a tam ji učitelka zařadila, protože většina třídy si to přála. Ta většina totiž byla děvčata. Kluci sice frflali, ale nakonec se to líbilo i jim. Proč si Andi nepřeje Harryho Pottera ? Dnešní děti ho mají rádi. Co děti, vždyť já taky. A to jsem babča. Ovšem nad mojí něžnou Heidi není.
Nádherná dětská knížka,možná už dnešní děti její krásu nedokáží náležitě ocenit,ale mě se neomrzí nikdy...
Nové vydání této knihy mého dětství jsem si půjčila v knihovně a s chutí jsem si opět přečetla. Teto krásný dojemný příběh o sirotku Heidi a její lásce k dědečkovi a Alpským vrcholům ,které si zamilovala .Kniha mě pohladila příjemně po duši.