Helenka je ráda
Jan Werich
Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk : Vaudeville o 5 obrazech. Podle divadelní hry Slaměný klobouk E. Labische (1815-1888) a E. Martina (1828-1866) volně zpracovali Jiří Voskovec a Jan Werich. Hudbu složil Vlastimil Hála.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2008 | Fimfárum |
1957 | Balada z hadrů |
1965 | Osel a stín |
1965 | Italské prázdniny |
1980 | Kat a blázen |
Titul hry je použit z věty nahluchlého strýce Vézineta, kterého hrál (dovedu si představit jakým způsobem) v roce premiéry 1934 ještě mladý Václav Trégl, jinak známý představitel ušlápnutých starých pánů . Proto sedí přirovnání: Když byl Vlasta Burián nazván Králem Komiků, Vašíček Tréglů byl jejich korunním princem.
My známe toto dílo z výtečného filmu režiséra Oldřicha Lipského z r.1971 . Tato hra byla v Osvobozeném divadle stažena již po 83 reprizách a je zajímavé si přečíst od V+W proč tomu tak bylo.
Hlavní důvod byl jednoduchý - diváci byli předem natěšeni na politickou satiru, kde v hlavních rolích budou (jako vždy) ruku v ruce hrát oba klauni, protože na ně, na jejich vtipy a předscény se hlavně chodilo.
A u této hry ? Každý má neočekávanou a úplně odlišnou roli. Werich hraje pana budoucího ženicha Fadinarda, jehož kůň sežral klobouk dámě na záletu s fešným důstojníkem (Voskovec). Tedy žádní parťáci. Hraje se v ovzduší secese a i když je hra jako taková nesmírně vtipná a v jiných pražských divadlech by se mohla hrát možná roky, tak publikum to "nebralo".
Bohužel je spjata i s tragickou událostí. Tvůrce úchvatné secesní výpravy opěvované tiskem - Bedřich Feurstein, spáchal brzy poté sebevraždu. Osvobozené divadlo ztratilo ze dne na den svou velkou osobnost.
Poučení autoři nasadili brzy úplně jiný kalibr. Hru Kat a blázen, ale o ní je zmínka jinde.