Hello, Ameriko!
J. G. Ballard (p)
Román Hello, Ameriko! je napínavým záznamem dobrodružného putování výzkumné evropské výpravy napříč americkým kontinentem po globální klimatické změně, při níž se větší část Spojených států změnila v neobyvatelnou poušť. Nejedná se však „jen" o futuristické sci-fi či utopickou vizi – jak upozorňuje v doslovu ke knize filosof Miroslav Petříček, všechny Ballardovy romány lze označit za sňatek rozumu s noční můrou. Obdobně výstižnou charakteristiku své tvorby nabízí ovšem Ballard sám, když mluví o svém psaní jako o setkání vědy a pornografie na pitevním stole: způsob, jímž proniká pod povrch, je skutečně chirurgicky přesný a nemilosrdný, ale právě proto je často až nesnesitelně blízko traumatům současného světa. Román Hello, Ameriko! je toho – přes všechnu svou (anti)utopičnost – nejlepším důkazem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR) , PlusOriginální název:
Hello America, 1981
více info...
Přidat komentář
Krásná pruhovaná obálka pro ČV a to je pro mě vše. Kniha si mě vůbec nezískala a jejím čtením jsem se vysloveně trápila.
Od začátku čekáš, že se děj slušně rozjede. Bohužel.
Tak aspoň, že se rozvine charakter postav. Taky nic moc.
No aspoň je malinko uvěřitelně popsána katastrofická vize naší blízké budoucnosti.
Čtivá záležitost od jednoho ze zásadních autorů new wave sci-fi, postapokalyptická sociální kritika, která se místy mění až v parodický komentář současných konzumních hodnot, čekám s napětím, kdo bude mít odvahu přijít s filmovou verzí...
Hello, Ameriko! je trochu jiné hledání amerického snu a svobody po globální klimatické změně. Parta lidí pluje do pouští zahalaných trosek Ameriky. Každý hledá něco jiného, někdo ani neví co. Je to nepředvídatelné dobrodružství. Kniha je skvělá, hlavně díky zvláštnímu vyznění, náladě (podobné dobrodružným románům) a atmosféře. Sci-fi prvek je zde pouze klimatická změna a přeměna Amerického kontinentu. J. G. Ballard není autor, který sedne každému. Za sebe ale mohu doporučit.
Těšil jsem se když už ne na pěkné nebo snad hlubokomyslné, tak aspoň "atmosferické" post-apo. Zde zmiňované srovnání s Orwellem pokulhává, místy jsem měl dojem, že se vyprávění posunulo do roviny "autoparodie"... Pár myšlenek se sice najde, rozjezd je poměrně poutavý, ale ve výsledku se brodíte bídně sepsanou slátaninou, kterou bohužel nejde ani brát jako zábavné kulhánkovské béčko.
Nebrat!
Čekal jsem trochu něco jiného, zvučné jméno autora a postapo námět; zklamaný jsem nebyl ale nebylo to ono, možná kvůli velkému očekávání vyvolanému ódami na autora..
Musím říct, že příběh a atmosféra byly opravdu strhující v první polovině knihy, poté jsem začal mít pocit, že čtu najednou úplně jinou knihu. Druhá polovina byla opravdu, pardon(slátanina všeho možného ze scifi žánru a nedržela skvélého žačátečního pojetí příběhu) zklamáním z důvodu zmíněného v závorkách a toho, že mě samotná hlavní postava lezla na nervy svým chováním(otázkou je však, jestli to bylo autorův záměr, či jen můj nesouhlas s chováním hl. postavy). Proto musím dát jen tři hvězdičky.
Výborná, až skoro orwellovská utopie, a jakkoli stylově hraničí téměř se science-fiction, jako podobenství funguje skvěle. Amerika jako země snů, ikon a fantasmagorických obrazů, od kterých je potřeba abstrahovat, aby se člověk mohl podívat do budoucnosti. Charles Manson jako poslední prezident USA sídlící v Lav Vegas enmá chybu.
Autorovy další knížky
2000 | Říše slunce |
1995 | Bouračka |
1994 | Mýty blízké budoucnosti |
1997 | Betonový ostrov |
2010 | Hello, Ameriko! |
Asi to má být satira, ale já se nijak zvlášť nebavil. Sice jsem to dočetl do konce, ale žádné překvapení mě nečekalo. Charles Manson jako prezident USA sliboval asi víc než ruletu v Las Vegas... Nejvíc jsem si při čtení vybavoval Noc trifidů Simona Clarka (pokračování Wyndhamova Dne trifidů), kde se podobně líčí různé verze diktatury v postapokalyptické Americe. Jestli chcete nějaké zábavné postapo, dejte si radši Vonneguta.