Poirotova pátrání

14.06.2020

Pátá Agátina kniha (z roku 1924), třetí ze série "Hercule Poirot".
Na to, že v té době už měla autorka za sebou čtyři romány, zdá se mi tento povídkový soubor určitým krokem zpět. Jako by Agatha vytáhla ze šuplíku svého psacího stolu nějaké rané, začátečnické práce. Jisté je, že k mému nižšímu hodnocení přispěl i mizerný, archaický překlad ("Bože, Poirote, co budeme dělati?" // "Jste si tím jist, he?" řekl Ital, šilhaje nehezky.).

11.05.2020

Ještě že nám paní Agatha Christie dala postavu kapitána Hastingse. Ten "jako obyčejně tápe v duševních mlhách", neumí vůbec fotografovat a vůbec je naprosto ideálním protipólem ke geniálnímu Poirotovi. Povídky nám bohužel nedají širší souvislosti a vůbec větší prostor k manipulaci se čtenářem, nicméně autorka si i tak velmi dobře poradila a solidně si se všemi pohrála. Některé příběhy byly výborné, některé o něco slabší, ale celkově jde o příjemné a takové, oproti klasickým románům, odpočinkové počtení.
A představa malého kulatého Poirota, jedoucího na velbloudovi a následně na oslíkovi, tak to mě upřímně pobavilo.

04.04.2020

Takové krátké blbinky.

31.03.2020

Některé povídky jsou lepší, jiné zase horší. Přesto je kniha jako celek povedený kousek, který stojí za přečtení. Všechny povídky mají překvapivý závěr a jsou napsány čtivě a napínavě. Vytřibuje se zde Poirotova povaha a především jeho vztah s Hastingsem, který je pro mě hlavním tahákem knihy. Už dávno jsem došel k názoru, že všechny autorčiny knihy jsou vždy o stupeň lepší, když je v nich vypravěčem Hastings. Škoda jen, že povídky nejsou nějak provázané, protože kvůli tomu nemohl v knize existovat žádný centrální příběh nebo alespoň spojnice mezi povídkami, která mi nakonec dosti chyběla. Přes mou původní proklamaci teď zjišťují, že takhle z hlavy nezvládnu žádnou povídku vyzvednout nebo naopak zhodit, takže nakonec byly všechny asi zhruba kvalitativně vyrovnané.

25.12.2019

Poirot je pro mě dětstvím. Milovala jsem, jak ho ztvárnil Suchet, ale přiznám se, že té literární verzi Poirota moc nakloněna nejsem.
A tím se dostávám k tomu, zda mám takovou literaturu hodnotit podle dnešní doby, kdy je člověk zvyklý úplně na jiný styl vyprávění.
Kdybych na Poirotovi nevyrostla a Agatha Christie by byla současná autorka, obávám se, že by s takovým příběhem prostě neuspěla.
Namyšlený sebestředný detektiv, který neustále shazuje svého Hastingse. Hodně. Hodně moc.
No, nebudu lhát, že vnitřně tam prostě dost výhrad mám, ale pořád je to Poirot. Poirot , na kterého jsem se vždycky každou neděli dívala u žehlení prádla..

21.12.2019

Dostala jsem se do tempa až ve druhé polovině, protože jsem pořád natvrdlá jako Hastings, a i ten mě často předběhne. Takže dát za sebe v rychlém sledu tolik detektivních povídek bylo náročné zaměstnání pro moje šedé buňky mozkové. Ale bavilo mě to a už se těším na další knihu ze série! Jen doufám, že tam zase někdo nebude přepisovat závěť :))

16.11.2019

Dobré počtení, sice krátké příběhy, ale za to kolikrát zajímavé.

26.09.2019

Soubor povídek známých z jiných výběrů nebo z televizního zpracování. Přesto se dají dobře číst, je to takové milé počtení, něco jako setkání se starým přítelem. Zápletka je vždy samozřejmě neprůhledná, aby tím více nakonec vynikl génius Poirot. Nemáte-li co číst jiného, pak toto je dobrá volba.

10.07.2019

Hercule Poirot trošku jinak, než jsem ho zatím poznala. Ne v jednom velkém případu, ale v několika povídkových příbězích. Možná jsem to neměla číst na jeden zátah, některé případy jsem tak úplně nepochopila, ale to asi nebude vina autorky.

06.04.2019

Zlatá Agatha :-) Monsieur Poirot je myslitel s velkým M. Jsem spíše jako kapitán Hastings - dlouhé vedení a nesystematické jednání, ukvapené závěry. Výborný soubor povídek.

27.01.2019

11 povídek,ve kterých Hercule Poirot nenechává zahálet své šedé buňky mozkové.To vše ve vzpomínkách kapitána Hastingse.Příjemně oddechové čtení.75%.

19.01.2019

Poirota já prostě miluji, a i když šlo jenom o krátké povídky, mně se to líbilo.

12.01.2019

Příjemné oddechové čtení povídek, dnes už většinou notoricky známých i z filmových a televizních zpracování. O nic méně však napínavé. Doporučuji všem milovníkům ACh a klasické detektivky.

24.10.2018

Oddechové čtení, povídky jsou krátké a o to lépe se mi to četlo. Super.

29.05.2018

Soubor povídek, původně vydávaných v časopisech, se rozhodla naše slavná autorka vydat knižně v roce 1924. Asi si potřebovala ověřit, zda její hlavní hrdina bude akceptován. A rozhodla se dobře, že pro něj (tedy i pro nás) potom psala i delší literární útvary.

05.11.2017

Nejsem úplně příznivcem povídek, proto se to odráží i na mém hodnocení. Příběh na deseti stranách je vždy zhuštěný, bez nějakých větších emocí kolem, proto mi vyhovují spíše obsáhlejší díla. Jinak v této knize povídky nejsou z hlediska příběhu špatné, každá jednotlivá by více rozepsaná byla určitě výborným románem.

18.11.2016

Krátké čtivé příběhy, které vždy Hercule Poirote dokáže rozlousknout.

11.11.2016

Pěkná sbírka povídek, kde řešení může dát jen skvělý Poirot :)

09.10.2016

Príbehy, ktoré neurazia, skôr sú úsmevné. Okrem toho Agatha mala buď nejaký komplex, alebo nám skrývala svoju pravú orientáciu. Prečo? Pretože jej opisy žien sú nasledovné:

Slečna Marvellová bola malá a útla, veľmi pekná a dievčenská, s veľkými, nevinnými, modrými očami.

Lady Yardlová - vysoká, tmavá, ohnivých očí a bledá hladká tvár, avšak čosi roztúženého v ťahoch okolo úst.

Pani Robinsonová, pôvabná, mladá, vysoká, krásna, zlaté vlasy s nádychom do červena.

... uvidel veľmi pôvabnú mladú ženu, oblečenú vo svetri, ktorý nezakrýval štíhlosť jej postavy.

Najkrajšie dievča, aké som v živote uvidel, vstúpilo do izby. Mala asi dvadsaťpäť, veľké hnedé oči a dokonalú postavu.

Lady Willardová bola vysoká, štíhla žena.

Pani Davenheimová je pekná, nie príliš inteligentná žena. Taká nula.

Vysoká, pekná, mladá žena, jednoducho, ale vkusne oblečená - slečna Violeta Marshová.

... zakryť jej neobyčajnú krásu. Mala asi dvadsaťsedem-osem a bola veľmi krásnou blondínkou so svojimi veľkými modrými očami a krásnymi, plnými perami.