Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 4. díl >
Detektivka, ve které se setkáme i s inteligentním a ješitným mužíčkem, soukromým detektivem na odpočinku, pěstitelem dýní Hercule Poirotem. Tentokrát musí vyřešit vraždu známého průmyslníka.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Murder of Roger Ackroyd, 1926
více info...
Přidat komentář
Chudák pan Ackroyd. Byl duší poklidného King´s Abbot. Našli jej sedět v křesle s tuniskou dýkou v zádech. Vražda tohoto přívětivého pána otřásla celým městečkem. Vyšetřování se rozbíhá a s ním vzrušující četba detektivky, kterou si "první dáma zločinu" získala skutečnou popularitu a ve které jednoznačně prokázala své schopnosti zaujmout čtenáře a udržet ho v neustálém napětí. Setkáme se zde i s inteligentním a ješitným mužíčkem, soukromým detektivem na odpočinku, pěstitelem dýní Hercule Poirotem.
Štítky knihy
Anglie vraždy anglický venkov Hercule Poirot Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
NEJLEPŠÍ AGATHIN ROMÁN S HERCULEM POIROTEM.
O Agathě Christie se tvrdí, že našla více způsobů jak tahat čtenáře za nos, než kterýkoliv jiný autor. Ten, kdo četl tuhle knihu mi jistě dá za pravdu. Bylo léto 1926, když v Británii a USA vyšel paperback The Murder of Roger Ackroyd, autorčin šestý román - odvážná kniha, která bortila vžité představy o tom, jak by měla detektivka vypadat. Kniha se na dlouhou dobu ocitla pod palbou kritiky a stala předmětem rozsáhlých debat. Christie byla dokonce vyloučena z klubu spisovatelů detektivek, protože v příběhu porušila nejhlavnější pravidlo žánru. Jak to ale často bývá, čtenáři byli nadšeni a román se prodával neobvykle dobře. Právě tímto dílem si autorka získala přízeň tisíců čtenářů, která se pak s dalšími romány stále více umocňovala.
____
Já osobně jsem tuto knihu četl dávno, ale ještě teď si pamatuju na šok, který na mě čekal na konci předposlední kapitoly. Agatha by si zasloužila Nobelovu cenu za to, jak dokáže čtenáře tahat za nos a nejdokonaleji to zvládla právě v této knize :)