Herečka
Emil Artur Longen
Autor napsal román jako obhajobu své ženy Xeny Longenové, talentované umělkyně, které nebylo dopřáno zakotvit u některé stálé scény, ač svým nadáním si to plně zasloužila. Longen s nezvyklou upřímností k sobě i druhým, zachycuje kabaretní a divadelní prostředí Prahy let desátých a dvacátých.
Přidat komentář
(SPOILER)
Literatura faktu, která se dá zařadit do ČV 2022 pod knihy o nešťastné lásce. To je ideál. Kniha je zajímavá jako kronika vývoje malých divadel a kabaretů na začátku 20. století, ale určitě přijde čtenáři vhod, pokud má alespoň základní informace o Červené sedmě, kabaretu BUM nebo Revoluční scéně. Potom se bude v knize mnohem lépe orientovat. Problematické je, že autor s ohledem na dobu napsání knihy (1928) všechny reálné lidi a divadla přejmenoval. Ve vydání z roku 1972 je sice v doslovu malý slovníček, ale spousta toho zůstává neodhalena. Nový doslov by se opravdu hodil, už je to skoro 100 let a všichni Xenini milenci jsou už dávno po smrti.
Čímž se dostávám ke gró knihy, jíž je životopis a obhajoba autorovy manželky. Longen sice ze sebe dělá ukázkového padoucha, ani to ale nestačí k zamaskování faktu, že jeho žena byla zřejmě krajně nevyrovnaná osoba. Donutila Longena k sňatku, aby ho následně mohla podvádět se zástupem ctitelů a navíc jej naprosto cíleně veřejně zesměšňovala. Myslela si o sobě, jaká je skvělá herečka, ale skoro celý život jí práci dával pouze manžel a její vysněné angažmá (vlastně hostování) ve Vinohradském divadle nedlouho před smrtí skončilo pro její nesnášenlivou povahu katastrofou. Kdyby kniha začala tak, jak končí (skokem z okna), spousta lidí by asi prožila šťastnější život.
Pro zajímavost, Longen i Xena si zahráli i ve filmu. Longenovo herectví můžeme posoudit i dnes (Otrávené světlo, 1921), Xenin jediný film se nedochoval (Prach a broky, 1926).
Soužití dvou talentovaných hysteriků, kteří si udělali z manželství peklo a navzájem se v něm drželi. Líbilo se mi, že se Longen vůbec nešetřil a vylíčil sebe jako akoholika, který nevydrží ani sám se sebou.
Napůl román, napůl literatura faktu. Prvně jsem ji četla ještě na střední. Moc se mě líbila. Byla jsem z ní nadšená. Prostředí divadelní Prahy třicátých let, známí herci, spisovatelé a malíři. Mezi nimi žila svůj krátký život nadaná herečka Xena. Autor/malíř, herec, režisér, dramatik a spisovatel/ napsal tento román jako obhajobu své ženy Poprvé vyšel román v roce 1929, pouhý rok po její smrti.
Nevím, kolikrát už jsem knihu přečetla. Líbí se mně pořád, ale to nadšení z ní už nějak léty vyprchalo. Přesto ji mohu jen a jen doporučit.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány divadlo první republika, 1918-1938 kabaret herečky české herečkyAutorovy další knížky
1972 | Herečka |
1979 | Král komiků |
2006 | C. k. polní maršálek |
1983 | Můj přítel Jaroslav Hašek |
1933 | Alžběta, císařovna rakouská |
Herečka vcelku nesympatická kravka, Hauten docela samožerský trouba. Kniha pak repetitivně nevýrazná. Pořád to samé dokola. 2,5*