Hipík
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388487/bmid_hipik-BnG-388487.png
4
211
211
V částečně autobiografickém románu Hippie se Paulo Coelho vrací do svého mládí, do bouřlivé doby přelomu 60. a 70. let 20. století. Na pozadí hlavní linie vyprávění, líčícího cestu dvou mladých lidí – Paula a Karly – za duchovním poznáním do Nepálu, sledujeme celosvětové hnutí hippies i dramatické události jara roku 1968 ve Francii. Paulo a Karla se setkávají v Amsterodamu, kde Paulo doufá najít nové životní impulzy, nakonec se však nechá přesvědčit a nastoupí s Karlou do autobusu směřujícího do Káthmándú. Dlouhá cesta a nevelký okruh cestujících poskytují autorovi prostor pro líčení dalších událostí i lidských osudů.... celý text
Přidat komentář
Coelha čtu ráda, tak jsem byla zvědavá i na autobiografickou knížku Hipík. Autor v ní popisuje svůj příběh v komunitě Hippies, jejíž byl po nějakou dobu součástí. Tenkrát na přelomu 60. a 70. let se cestovalo po světě po "hippie stezkách". Na ty se vydával i Paulo.
V tomto příběhu nastoupili Paulo s dívkou Karlou a dalšími zajímavými spolucestujícími do "Kouzelného autobusu", mířícího z Amsterdamu do Nepálu. Nebyl by to Coelho, aby se nejednalo zejména o cestu k sobě a právě k tomu, že cesta je cíl.
Knížka se četla v podstatě sama, stránky ubíhaly, ani nevím jak, a já jsem si vesele lepíkovala zajímavé pasáže.
Konec mě hodně překvapil a vlastně i zarazil, čekala jsem úplně jiný :-)
Celkově se mi kniha líbila, i když v topu mám stále Alchymistu.
Kniha byla průměrná. Moc mě nebavila. Místy se četla lépe, ale žádný zázrak oproti jiným autorovým knihám.
Paulo Coelho osobně, v průletu se otře i o rok 68 a Holandsko a Francii a člověk se přistihne, že čeká na zmínku o Československu a ona tam je, v podobě kříšťálového lustru :). Není to Coelhův top strop, ale pořád dobré. Poetické, prodchnuté láskou a duchovnem a bezelstnýma hipíkama.
Kniha mi nepřipadala nakonec moc zajímavá. Měla jsem od ní větší očekávání, jelikož s Coelhovou tvorbou mám většinou moc dobré zkušenosti.
Knihu jsem přečetl díky tomu,že pojenávala o hippis,který jsem zažil,ale je okrajově,protože režim to zakazoval.Tato kniha se mi hodila i do čtenářské soutěže.Je velmi krásně napsaná a vypovídá o době dávno minulé.
Paula Coelha mám rád, jeho knihy jsou hluboké, líbí se mi, že je v jeho knihách spirituální přesah včetně této. Přesto toto dílo řadím mezi jeho slabší knihy. Ačkoliv byl v ní jakýsi náznak filozofie o lásce, bohu, přesto mi přišlo, že nejde tolik do hloubky. Možná by kniha měla jinou dynamiku, kdyby byla napsaná v ich formě.
Tomu, kdo od autora zatím nic nečetl, bych na začátek určitě doporučil jinou knihu. Skalní fanoušci Paula Coelha však budou dozajista spokojení. Co se týče příběhu, víc než hlavní dějová linka mě zaujala jedna z vedlejších. Konkrétně ta o otci a dceři, kteří se společně vydali na cestu do Nepálu, kde je velmi aktuální zejména důvod, proč se postarší muž vydá na cestu hippie autobusem.
Tahle kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější od autora byla to spíš taková románová oddychovka a připomenutí si časů Hipíků. Čte se příjemně a sem tam i nějaké moudro:)
Skvělá odpočinková záležitost. Paulo Coelho je autor, který mě nikdy zatím nezklamal. Jeho knihy mají hloubku, poslání, víru, vědomí a sílu. I tato kniha dává pocit volnosti, lásky, svobody a nejen kvůli zážitku v době Hippies. Doporučuji lidem, kteří jsou takto nastaveni.
Není to moje první kniha od Coelha. Celkem mě zajímá, ale neuchvacuje (většinou) - tedy kromě knihy "Veronika se rozhodla zemřít", ta se mi líbila. Na této knize mě přitahovalo, že je z éry hippies a že jsou v ní hodně autobiografické prvky. Jenže - stejně mě kniha zase moc neuchvátila, dokonce jsem uvažovala o jejím odložení, ale přečetla jsem ji tedy nakonec až do konce.
Můj oblíbený autor (asi snad jako každého zde). Opět mě vůbec nezklamal, příběh se mi moc líbí. Ta doba z knížky působí velmi dobrodružně a vzrušující, jemně mě mrzí, že jsem to nezažil.
Gustavo Woltmann
Od autora jsem už leccos četla, takže mě jeho styl nepřekvapil. Tentokrát vypráví asi dost i o sobě, ale hlavně o odvaze vystoupit ze zajetých kolejí a změnit si život, o hledání smyslu života a sebe sama a samozřejmě lásky. Očekávala jsem, že příběh skončí opravdu až v Nepálu a přece jen se hnutí "květinových dětí" bude věnovat víc, takže v tomto ohledu jsem trochu zklamaná.
(SPOILER) Knihu jsem četla v originále a přiznám se, že přelouskat některé věty byl občas fakt porod. :D Přestože jsem jen středně pokročilý ingliš spíkr, proces učení byl zajímavější, než knih samotná. Možná je to tím, že jsem čekala větší nahlédnutí do života hippies a Coelho příběhová linka byla často až nudná. Nejzajímavější bylo jeho věznění. Pak naskočil do Magic busu (o jehož existenci jsem nevěděla. Tak přece něco nového!) a hurá do objevování Súfismu, což pro mě byla nejtěžší část knihy (myšleno zábavností). Bohužel to nezachránily ani vedlejší postavy. I přesto jsem se na konci knihy neubránila smutku, že se Paulo s Karlou nesetkal.
Kniha se četla příjemně. Zajímavý náhled do období hippies, zařadila bych ji do "klasického Coelhova literárního proudu".
Jako knihu nevím jestli bych to četl , ale jako audiokniha se to dobre poslouchalo.. Ten konec byl na poslouchaní emotivní... Jinak Coelho knihy nečtu. Četl jsem Alchymistu a ten mne vubec nebral..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Moje první kniha od tohoto autora a nejspíš i poslední. Hnutí hippies je mi sympatické, ale kniha mě nevtáhla a žádný z příběhu mě moc nezaujal. Kniha měla i světlé chvilky, ale v zásadě jsem byla ráda, že jsem ji dočetla.