Historické drama volyňských Čechů
Karel Richter
Již bezmála jeden a půl století se odehrává nevšední příběh volyňských Čechů, příběh plný nadějí, dramatických zvratů, hrdinství i tragédií. Nalezneme v něm osudy lidí i vesnic, které na Volyni vlastníma rukama vybudovali a přivedli k rozkvětu, aby pak ve zlých dobách výsledky své práce s nemalým úsilím znovu a znovu hájili. Mnohé osobnosti z této významné krajanské komunity, dodnes na Ukrajině žijící, stály u samých počátků prvního i druhého československého odboje v zahraničí. tisíce volyňských Čechů bojovaly a umíraly se zbraní v ruce za obnovu samostatnosti a svobodu své původní vlasti. Řada z nich se do ní také po druhé světové válce vrátila s perspektivou nových začátků, avšak jejich plány záhy přervala násilná kolektivizace. Autor ve svém vyprávění spojil fundovaný pohled zkušeného historika a zároveň člověka, který mnoho volyňských Čechů osobně dobře poznal a mohl tak využít jejich svědectví.... celý text
Přidat komentář
Richter píše velmi poutavě a na literaturu faktu je opravdu odborník, některé práce znám ze sborníku Přísně tajné, kde dělal šéfredaktora a četl jsem knihu Apokalypsa v Karpatech. Čechy pozval na Volyň v roce 1870 car Alexandr II. a nabídl jim za výhodnou cenu půdu zabavenou polským velkostatkářům jako trest za účast na protiruském povstání. Volyňská gubernii byla velmi zaostalá a Češi měli pozvednout hospodářsky a ekonomicky tuto oblast, to se jim také podařilo, čeští kolonisté neopustili svojí vlast, ale vzali ji sebou. K rozvoji Volyně přispěli nejvíce za cara, nejhůře za bolševika , tehdy došlo i k násilnému vysídlení Čechů a jejich rodin koncem 30 let do Kazachstánu. Začátek druhé světové války byla další rána pro Čechy, vpád Němců ( vypálení Českého Malína i dalších obcí) a banderovské skupiny, které povraždili více Čechů než Němci v průběhu druhé světové války na Volyni. Postupem sovětské armády a osvobozením Volyně od Němců mnoho volyňských Čechů vstoupilo do 1. armádního sboru v SSSR a byl sestaven 3. samostatný prapor složený z volyňských Čechů, před zahájením Dukelské operace měl 1000 mužů, po Dukle 112 mužů. Po osvobození Československa, chtělo mnoho Volyňáků do své vlasti, Podkarpatskou Rus anektoval Stalin a špatné zkušenosti z bolševickým režimem, vystěhování některých rodin do Čech pokračovalo až do roku 1947,nejvíce Volyňáků skončilo svoji anabázi ze SSSR na Žatecku, Lounsku, Litoměřicku. Po nástupu komunistů k moci 1948 v Československu se stali nevraživí k novému režimu, na vlastní kůži zažili bolševické vládnutí a hospodaření na Ukrajině, mnoho Volyňáků skončilo v 50. letech v komunistických lágrech. Kniha dále popisuje stručně budování socialismu rok 1968 i srazy Volyňských Čechů, velmi zdařilé dílo, pět hvězd.
Hluboce smekám před K. Richterem, který se tématu musel věnovat velmi dlouho a důkladně, aby podobnou knihu mohl napsat a stejně tak hluboce smekám před fortelem, výdrží, optimismem a vůbec životrním nastavením lidí, o kterých kniha pojednává.
Kniha se věnuje historii od prvopočátku osídlení Volyně Čechy až do doby "za komančů" a perzekucím navrátivších se Volyňských Čechů zde v ČSSR. Je škoda, že kniha, ač vyšla mnohem později, již nemapuje volyňské Čechy navrátivší se těsně po sametu. Pamatuji si, že to tenkrát bylo velké téma a přitom toto období v knize zcela chybí.
Ke knihám K. Richtera se na základě ochutnávky této první rozhodně ještě vrátím.
Kniha popisuje odchod volyňských Čechů z Rakouska Uherska do tehdejšího Ruska, jejich život během světových válek a následný návrat do staré vlasti.
Velmi podrobná knížka zaměřená na historii, ale i na osobní život volyňských čechů.( o kterých sjem doposud nic moc nevěděla a poroto v knihovně sáhla po této publikaci).
Literatura faktu není úplně mým šálkem čaje, proto se mi knížka nečetla úplně lehce, více mě zajímal právě ten osobní život, kde se autor věnuje konkrétním obyvatelům vesnic, popisuje jejich odchod z vlasti, nadšení, s jakým v nových nelehkých podmínkách vytvtořili kvetoucí veselé vesnice a společenství..
dále se pak od idyly posunujeme k časům horším, kdy se ve válkách i mezi světovými válkami na Volyni střídá nadvláda Rusů, Němců, Polska..a nejen nadvláda. Obyvatelstvo strádá zejména utrpením v 2. světové válce, ochotně se však zapojuje do boje zejména v zájmu Československa.. popisuje také nájezdy banderovců, zvěrstva Němců, z nichž nejhroznějším je vypálení Malína...a také pak jak to vše dopadlo, návraty do vlasti, vzpomínky pamětníků...
co dodat, zejména politické a válečné části se mi nečetli dobře, jména velitelů se mi pletli (ale to je můj problém :)) , nicméně prokousala jsem se všemi úskalími, podobně jako volyňští češi svým nelehkým životem.
Co mě nepřestávalo udivovat, byl jejich elán, chuť do práce, jak navzdory všem strastem a pohromám se znovu snažili v nové vlasti vybudovat něco pěkného. Také ta velké soudržnost, spolupatričnost, jak s krajany, tak s vojáky, bojujícími na frontě, kdy československé legionáře a krajany vítali a obdarovávali často z posledního. Já na jejich místě bych se v mnohých situacích nejraději sbalila a vrátila zpět do ČR, ať je to tam jaké chce...
Je důležité vědět i o těchto krajanech, jejich životě, a významné roli i v průběhu světových válek a nezapomínat na ně.
Zajímavý a velmi dobrý dokument o životě Volyňských Čechů a hlavně o jejich tragédii,která přešla přes několik generací.Nakonec skončila doma.Ale byl to skutečně domov?V padesátých letech byli znovu křivě obviňováni a neprávem souzeni i když bojovali za svobodu pro tuto republiku.Tak se jim jejich vlast odměnila...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | Sudety |
2003 | Přes krvavé řeky |
2000 | Princ Evžen Savojský - pán bitevních polí |
2012 | Hannibal před branami: Kartágo proti Římu 218-202 př. n. l. |
1991 | Případ generála Vlasova |
Opravdu zajímavá a velmi čtivě napsaná kniha.
Čtenář se dozví spoustu zajímavostí.
Člověk se ani v nejhorším snu nedokáže představit co museli prožívat za hrůzy, a to jak muži na frontě tak ženy v "zázemí" .
Určitě je to nejzajímavější kniha kterou jsem na toto téma četla, pominu-li beletrii.