Historie celibátu

Fakt špatné. Vzhledem k obšírnosti žalostně málo faktů, zato stránky plné rozvitých souvětí vlastních domněnek o tom, co si konkrétní popisovaní lidé před tisíci lety mysleli, jak mysleli a proč něco dělali. Autorka trpí utkvělou představou, že všichni lidé na světě mají unifikované prožívání, a to takové, jakým vládne ona: „Ženy užívají celibátu výhradně k dosažení nezávislosti.“ Náboženské prožívání není schopna nejen pochopit, ale ani jej u popisovaných osob nerozezná, a proto neakceptuje. Rozhodla se zkrátka napsat knihu na téma „Jak vidím celibát“ a vydávat ji za historickou fresku. Výsledek je píše psychologický brak, než cokoliv jiného. Mužům se vysmívá, ženy ve zcela shodných situacích glorifikuje. Autorčin pohled na svět, konkrétní situační emoci i problematiku obecně je netaktně vecpán do každé věty a tvoří základní náplň díla. To se, snad trochu překvapivě, věnuje křesťanskému a obecně evropskému celibátu jen minoritně. O to nebezpečnější jsou autorčina tvrzení při popisování různých sexuálních a společenských praktik u Čerokíjů, Aztéků apod. – ty totiž může čtenář obtížněji ověřit a může se tedy stát, že bude autorčiny fabulace považovat za fakta. Neřekla bych, že je kniha vyloženě odpad (jak se zde jmenuje hodnocení jednou hvězdou), informační hodnotu má, ale pouze pro toho, kdo o celibátu už něco ví a je tak schopen srovnat autorčiny závěry s historickou realitou. Tím ovšem dílo z většiny bohužel ztrácí svůj smysl…

19.12.2011

Zpravidla nemám rád příliš obsáhlé publikace - bývají plytké a rozvláčné. Tato je vyjímkou! Četl jsem ji sice 14 hodin čistého času, ale nenudil se ani chvíli. Nesmírně fundovaná, poučná a její autorka žila sama při jejím psaní (6 let) v celibátu...
Přidávám do bazaru jako titul, který chci koupit. (Už jsem koupil.)

hrůza neskutečná blbina