Historie čísla π
Petr Beckmann
Pokusy o přesné určení poměru obvodu kruhu k jeho poloměru či o přesné stanovení plochy kruhu (kvadraturu kruhu) provázely lidskou kulturu a civilizaci od samých jejích počátků - a provázejí je prakticky dodnes. Autor knihy zasazuje jednotlivé etapy vývoje znalostí o tomto problému jak do kontextu vývoje celého matematického myšlení, tak do obecného kulturního a politického rámce příslušné doby. Věnuje velkou pozornost osobnostem, které se nejvíce zasloužily o pokrok v řešení této otázky, a seznamuje čtenáře nejen s jejich přínosem pro matematiku, ale i s jejich povahou a životními osudy. Vyslovuje na řadě míst osobité názory na jednotlivé osobnosti i dobu, ve které žily. Čtenář s nimi nemusí vždy souhlasit, svou provokativností však přispívají k zajímavosti knihy a činí četbu ještě poutavější. Na problému čísla π demonstruje tato kniha fascinující cestu lidského pokolení za poznáním. Může být proto inspirující zejména pro mladé lidi - středoškoláky a vysokoškoláky. Předvede jim, že matematika není nudná, že v sobě skrývá strhující dobrodružství ducha. Může v ní však najít zalíbení a poučení i odborník, kterému matematika není cizí, i inteligentní čtenář, který se s ní od doby školní docházky téměř nesetkává.... celý text
Literatura naučná Věda Matematika a logika
Vydáno: 1998 , AcademiaOriginální název:
A History of π, 1982
více info...
Přidat komentář
Neskutočne buranská a arogantná prezentácia. Presne takto populárno náučná kniha nemá vyzerať !
Populárně naučné knihy mám obecně moc rád a jsem vůči nim v jistém smyslu pozitivně zaujatý. Nicméně tato kniha mi moc nesedla. Je totiž napsána způsobem, který není moc poutavý a navíc autor místy do textu vkládá své vlastní politicé názory, což mi v tomto druhu literatury nesedí.
Celkově dávám dvě hvězdy, protože pasáží, které mne v této knize zaujaly, bylo opravdu velmi málo. Potenciálním čtenářům bych spíše doporučil knihu Velká fermatova věta nebo Neřešitelná rovnice, které jsou podle mého názoru mnohem lépe zpracované.
Tuto knihu jsem dostal před lety a teprve teď jsem se dostal k jejímu přečtení. Když vám autor hned v předmluvě přizná, že není ani matematik, ani historik, dojde vám, že je něco špatně. Navíc, když přizná, že se nesnaží o objektivnost, ale že se nebojí vyjádřit svůj názor.
V podstatě celá kniha je o vyjadření autorova názoru (většinou negativního) na cokoliv - Římané, církev, Němci, Sověti, Američané, počítače, atd. Člověk má místy až pocit, že se jen potřeboval vypsat ze svého opovržení. Nevynechává ani některé matematiky, vědce a antické myslitele. Matematické pasáže jsou nekonzistentní v budování teorie i její složitosti. Nehledě na to, že je v nich mnoho chyb.
Kladem jsou tak snad jen některé popisy životních událostí historických osobností. A pak ještě přehlídka nesmyslných návrhů snažících se vyvrátit matematické důkazy.
Historie čísla π
Na rozdíl od některých předchozích komentářů si myslím pravý opak. Konečně autor, který se nebál si uprdnout, když pojal suchopárné matematické téma laicky uchopitelným způsobem.
Na své subjektivní tématické hodnocení předem upozornil, čímž umožnil čtenářům udělat si vlastní názor.