Bitva o Corrin
Kevin J. Anderson , Brian Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/3974/bmid_bitva-o-corrin-648814cc1b4cd.jpg
4
124
124
Historie Duny série
< 3. díl
Padesát šest let po událostech známých jako Válka strojů, po smrti Sereny Služebnice, nastalo nejkrvavější desetiletí Džihádu. Synchronizované světy a Nepřipojené planety se ale osvobozovaly, až po dlouhých létech bojů začal svět lidí doufat, že se konec války proti myslícím strojům blíží. Naneštěstí má Omnius v zásobě ještě jeden smrtící trumf. Galaxií se šíří zákeřná choroba decimující populace celých planet… a ještě jednou se blíží záplava Titánů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , BaronetOriginální název:
The Battle of Corrin, 2004
více info...
Přidat komentář
Závěrečný díl prequelové trilogie Duny ničím nepřekvapil, ale ani nijak výrazně nezklamal. Příběh pokračuje přesně v duchu a stylu předchozích knih.
Líbilo se mi zpracování závěrečné bitvy o Corrin. Přestože zejména vesmírná bitva mohla být detailněji popsána, napětí se dařilo gradovat celkem dobře a zakončení hlavní dějové linky džihádu bylo celkem uspokojivé. Velmi dobře napsanou postavou skrze celou trilogii je Erasmus, ten dokázal vyvolat opravdu celou škálu pocitů a myšlenek. Ideje a koncepty jsou i zde stále tou silnější stránkou, ale začíná být cítit, že jsou trochu recyklované z předchozích dílů.
Za hlavní negativum tady považuji zejména fakt, že kniha se snaží uzavřít příliš mnoho linií z předchozích dílů a navíc ještě začíná i linky nové. Autoři si tady ukousli příliš velké sousto a většina dějových linií byla uzavřena příliš rychle nebo příliš předvídatelně. Celé části s kultovními fanatiky mi připadali úplně zbytečné a Rossak nebo kymekové měli daleko méně prostoru, než by si zasloužili. Stejně jako v předchozích knihách i postavy jsou z větší části zcela jednodimenzionální a ploché.
Celkově hodnotím tuto knihu jako slabší, než Křížovou výpravu strojů, ale o chlup lepší, než Služebnický džihád. Kdyby nešlo o poslední díl série, kde je očekávání vždy vyšší, dal bych asi čtyři, ale opravdu hodně toho bylo odfláknuto a zjednodušeno, takže jsou to jen silné 3. Každopádně jako celek jsem si Historii Duny docela užil, ačkoliv určitě nejde o to nejlepší, co žánr nabízí. Na první Dunu to ani omylem nemá, ale s dalšími pokračováními původní série se to může v pohodě měřit a většinu dílů i překonává.
Závěr Služebnického džihádu a dlouhou válkou mezi lidmi a stroji jsem vyhlížel už při čtení druhého dílu této trilogie a byl jsem zvědavý jak bude navazovat na další knihy, odehrávající se v budoucnosti tohoto obrovského vesmíru
Dle komentářů níže, nejsem sám, koho bavil děj nejvíce do časového skoku, po časovém skoku nastal zlom a děj obsahoval více omáčky než hlavního chodu, stávalo se tedy, že jsem četl na automat a ani jsem nevěděl co čtu:) to se ovšem zlomilo u posledních cca 150ti stran, kde se děj opět rozjel a nemohl jsem se odtrhnout dokud nebyl opravdu konec
Celkový závěr bych si představoval asi trochu jinak, ale nejsem z něj vyloženě zklamaný, ani nadšený, byl zajímavý, jen jsem čekal větší šok ohledně vzniku nepřátelství Atreides x Harkonnen.
Rovnou se vracím k trilogii o "Školách Duny", protože po loňském přešlapu s dřívějším čtení Sesterstva před Historii mě čekají už "jen" dvě knihy, které se zaměřují na doby minulé
Doufám v dotisk další trilogie (Předehra) a zároveň v dotisky dalších starších kousků, které tak trochu zapadly
Snad nás Baronet překvapí
Knihu jsem nemohl nějak dočíst. Konflikt mezi Vorem a Abulurdem byl umělý a nedával mi smysl. Chápu, že nějaký musel být a vzniknout, tohle bylo ale slabé.
Český Atreides hodnotí Dunu: Bitva o Corrin se coby závěrečný díl trilogie rozjela skvěle, kdy musí lidé čelit smrtící epidemii, kterou mezi ně vypustily stroje. Celá první polovina mne velice bavila, kdy to končilo oním zahnáním strojů na Corrin a pak přišel časový skok. Tato druhá polovina knihy mi přišla již podstatně slabší a byla velmi schematická a klišovitá. Celá dějová linka s Quentinem mi přišla hůř uchopená a přišlo mi, že spoustu interakcí autoři napsali jen proto, aby se v závěru dané postavy ještě jednou setkaly. Závěrečná bitva s několika bluffy byla taková podivná a i onen způsob, kterým tvůrci rozkmotřili Atreidy a Harkonneny nebyl napsán příliš uvěřitelně. Došlo k němu vlastně jen proto, aby byly rody rozhádány i později. Erasmus byl jinak opět asi nejlépe napsanou postavou, byť šlo pouze o stroj, který se snažil pochopit, co je lidská mysl vlastně zač.
Další ze série napínavých dobrodružství a vysvětlení, co vše předcházelo událostem Duny, kterou všichni znají. Pomalejší začátek, ale pak se příběhy rozběhnou a člověk si jen říká, aha, tak proto
No, na zacatku to skoro vypadalo, ze uz snad ani nebude o cem psat a bude to nuda. Pak se to zvrhlo ruznymi zajimavymi smery a nuda to vetsinou nebyla:) Za me stale vedly postavy Voriana a Erasma, bez nich by to bylo o nicem =) Zaver me lehce zklamal, ale zase kdyz to muselo byt napsane tak aby to navazovalo na budoucnost, tak to davalo smysl...
(SPOILER)
Upřímně, knížku jsem ze začátku měl tendenci podceňovat. V druhé části trilogie se příběh tak nějak napůl uzavřel, a když jsem tak na začátku třetí knihy viděl, jak autoři do děje míchají úplně nové postavy, jen jsem nevěřícně kroutil hlavou. Závěr trilogie a polovina sestavy prakticky úplní nováčci? To přece nemůže fungovat.
Ale fungovalo to. Bože jak to fungovalo. Třetí díl má sice stejně jako předešlé dva své mouchy (gramatické chyby nepočítám), například zkratkovitost, občas patetické dialogy a nelogická místa, jako celek a (především) jako závěr série však funguje na 100%. Dějové linky mají spád, všechny svou troškou přispívají k celku a žádná není na obtíž.
Neúnavný válečný štváč Vorian (světe div se) už není neomylný, autory glorifikovaný Han Solo co má vše v malíku a s voláním „Deus ex machina“ uprostřed bitvy vymyslí absolutně neočekávanou a efektivní strategii. Nyní je spíše unavený, radikalizovaný sociopat, což je co do charakterového vývoje jedno z nejlepších překvapení knihy. Upřímně jsem nečekal, že se budu kdy na kapitoly s ním těšit.
Po Xavierovi nám zůstal odkaz v podobě jeho zetě a tří synů, rozhodně však nejde pouze o dějovou náhradu a berličku k návaznosti na další knihy. Charakterově zcela odlišní bratři mají každý co do prostoru vyrovnané šance, zejména Abulurdova linka příjemně uzraje a v závěru vyvrcholí velmi nečekaně, avšak uspokojivě. Autoři rozhodně se smrtí Xaviera na Harkonneny nezanevřeli.
Za chytrý krok považuji také rozhodnutí upozadit linku Normy Cenvy a žen z Rossaku. Díky tomu, že se prostor těchto neatraktivních postav snížil téměř na polovinu, dostaly politické variace a filozofie mnohem více místa k rozvíjení, a to je dobře.
Erasmus a jeho věrný mentat Gilbert tradičně to nejlepší, co může kniha nabídnout. Kapitoly s robotickým filozofem a vědcem od prvního dílu trilogie drželi vysokou laťku kvality, a není tedy s podivem, že i v posledním díle má Erasmus skvělé dialogy a především ve spojení se svým žákem ukazuje, že se od časů první knihy (kdy hodil dítě z balkónu) dokázal naučit lidskosti.
Linku Istiana Gosse, nástupce Joola Noreta jsem měl v úmyslu pohanět jako zbytečnou a účelovou akční vatu, ale neudělám to. Předposlední kapitola s mistrem meče byla natolik napínavá a citově silná, že musím být mírnější.
Nejlepší tradičně nakonec: za prvé fanatická (až šílená) dívenka Rayna Služebnice, na jejímž strhujícím příběhu nám autoři názorně demonstrují sílu náboženského fanatismu ve společnosti a nutí nás rozpačitě kroutit hlavou, když se prakticky celé lidstvo jako celek semknulo za jedinou postavu pouze proto, protože tato postava koná. Je zcela jedno, že jen mlátí tyčí do strojů a zcela absurdně tvrdí, že je nutné nenávidět a ničit zcela všechny stroje. Koná a to člověku, zdá se, stačí.
Co do kvality (nikoliv bohužel do hloubky) Rayne směle sekunduje dvojice Yorek Thurr a Omnius, dvojice řekněme hlavních antagonistů série. Záporáci jsou odjakživa zajímavějším materiálem, ale jak počítačová všemysl tak šedá eminence džipolu mají oproti např. Glossu Rabbanovi navrch díky tomu, že při konání nějaké té špatnosti také přemýšlí.
Na Arrakis se toho naštěstí zas tolik nedělo a to málo prostoru, co naíb Ismael a jeho nezdárný adoptovaný synek dostal, nestačilo mně ani nadchnout, ani znechutit. Průměr. Také Titáni už nebyli nijak zajímaví, se smrtí všech nějak charakterově výrazných částí skupiny nakonec jejich zánik neměl v mých očích žádný citový dojezd.
Čili, summa summarum, Bitva o Corrin mě chytře donutila k podcenění a umocnila překvapením svou kvalitu. Jsem rád, že jsem trilogii dočetl až do konce a z vděku za mnoho hodin zábavy dávám plný počet.
Ten začátek je hrozně natahlej a nové postavy jsou mi většinou úplně fuk. Pak to ale dostane dost obratky a dk konce se zběsilé tempo nezastaví. Bravo! Jedna z nejlepších trilogii, které jsem kdy četl
Kvalitní zakončení celé trilogie. Akce je méně, ale není divu, stroje jsou uzavřený na Corrinu, Titáni na Hessře. Je ale více místa pro jednotlivé postavy, sledujeme zárodky Kosmické Gildy, Sesterstva a Mentatů (o tom další trilogie), konec přátelství mezi Atreidy a Harkonneny, ale také vznik rodu Corrinů. Jsem rád, že Historie Duny vznikla. Pro fanoušky Duny potěšení z poznání kde a jak to všechno začalo a k čemu to vedlo.
Hurá na další trilogii - Školy Duny.
Tato kniha je rozdělena do dvou částí, kdy obě z nich se odvíjí desítky let po událostech z předchozí knihy, takže je dán prostor pro mnoho nových postav. Vyhlazovací válka nabírá dalších obrátek ve chvíli, kdy se stroje rozhodnou na radu lidských zrádců použít nekonvenční způsoby boje. To nakonec vede k dalším velkým masakrům, které však lidstvo jako takové nakonec ustojí. Druhá část knihy se pak odvíjí 20 let poté, kdy lidská říše nabyde mylného dojmu, že stroje již nepředstavují hrozbu. Zakončení je více než uspokojující, kdy se čtenář zejména dozví o počátcích vražedné nenávisti mezi rody Atreidů a Harkonenů.
Z celé Historie asi nejslabší. K již tradičním slabinám vycházejících z fyzikálních neznalostí (je s podivem, že na to autory nikdo neupozornil; cesta mezi Corrinem a Salusou Secundus v jiných hvězdných soustavách je dlouhá - trvá měsíc, i když budu počítat rychlost světla, tak by to byli velmi blízcí sousedi, a takových je tam řada), problematická datace (rok 88 před Gildou opravdu nemůže být o 19 let později než rok 69 před Gildou), přistupuje ještě značně urychlený konec, kde jsou na nějakých 50 stránkách zvládnuty kořeny Gildy, Bene Gesseritu, mentatské školy, nenávisti mezi Harkoneny a Atreidy...
Ale celkově se to nečte špatně.
Docela jsem váhal mezi 3 a 4 * , nakonec je to slabá 4. Představoval jsem si podle vyprávění v Duně Bitvu o Corrin a konec války se stroji trochu jinak. Zvlášť zničení přátelství mezi Atreidy a Harkonenny. Ale co, kniha se četla docela dobře, i když má více dějových linií a mapuje docela dlouhý časový úsek a opět odkrývá něco nového z historie jednoho kultovního díla. Ale na Duny to nemá ani z dálky.
Stejně jako předchozí díly trilogie velmi čtivé. Četl jsem až na závěr celé ságy, což je docela úsměvné (dal jsem nejprve prvních osm, poté předehru a až na konec historii). Tak jako tak, je to dost brutální čtení (jedná velká jatka... ale v tak zalidněném vesmíru se to asi musí brát jinak). Samotný konec trilogie poskytne příjemný zvrat ve vnímání hlavních postav (rodů). Nic není tak černobíle, jak se (v daleké budoucnosti) zdá. Je i zajímavé uvažovat nad schopnostmi UI v tomto univerzu vs. například v Terminátorovi či Matrixu.