Oheň a krev
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457044/bmid_ohen-a-krev-RCA-457044.jpg
4
507
507
Historie targaryenských králů v Západozemí série
1. díl
Staletí před událostmi líčenými ve Hře o trůny se rod Targaryenů – ti jediní z dračích pánů, kteří unikli Zkáze Valyrie – usídlil na Dračím kameni. Příběh Ohně a krve začíná u legendárního Aegona Dobyvatele, stvořitele Železného trůnu, a pokračuje přes generace Targaryenů bojujících o tento neblaze proslulý symbol, až po občanskou válku, která jejich dynastii téměř zničila. Co se doopravdy dělo během Tance draků? Proč bylo tak smrtelně nebezpečné vypravit se do Valyrie po Zkáze? Odkud pocházejí dračí vejce, která dostala Daenerys? To je jen několik z mnoha otázek, na něž najdete odpověď v kronice psané učeným mistrem Citadely a doprovázené desítkami ilustrací Douga Wheatleyho. Do tohoto příběhu jsme mohli letmo nahlédnout už v knihách, jako byl Svět ledu a ohně, ale teprve nyní se před námi spletitá historie Targaryenů odhaluje do posledního detailu. Oheň a krev, úvodní svazek dvoudílných dějin rodu Targaryenů, představuje ty nejvyhrocenější podoby hry o trůny a nabízí zcela nový pohled na bouřlivou, často krvavou a vždy fascinující historii Západozemí.... celý text
Přidat komentář
Kronikářský styl s občasným velmi suchým humorem. Kupa příběhů, které by si zasloužily vlastní tlustou knihu, propracovanost Martinova světa až zahlcuje.
Podmanivý výklad historie království na úrovni středověku, který by mohl být nakrásně reálný, nebýt těch draků, že ano. Začátek je trochu rozpačitý - Martin nás musí uvést do všech těch jmen, míst, vztahů a výrazů. Vláda krále Aeryse a jeho bratra Maegora je ještě taková nezáživná. Opravdu jsem se bavil až za krále Jaehaeryse I. Usmiřitele - konečně rozumný král, kterému se dalo fandit. Tanec s draky pak přinesl osvěžující akci a bojové scény. Už aby tu byl druhý svazek.
Překlad není až tak špatný, ale nechápu některé změny. Proč máme v hlavní sáze (a v seriálu) Pobočníka krále, v Rytíři Sedmi království zase královu Ruku, a tady je najednou místokrál? Žádný z těchto výrazů není lepší než předchozí, tak proč se některého nějak konzistentně nedržet? Aspoň jsem teda rád, že nechali konečně být lorda Vysokověžného a nechali nám lorda Hightowera.
Na závěr bych připojil doporučení, ať čtou opravdu jen zarytí fanoušci ságy, a ne každý, komu se jen líbil Jon Sníh v seriálu; a taky jednu poznámku k praporům. Během Tance s draky často někdo změnil stranu, a na důkaz své změněné oddanosti vyvěsil prapor protistrany (zlatý drak krále či čtvrcený prapor královny). Někdy i během okamžiku. Nemohl jsem se než podivit, zda mají všichni v Západozemí připravený prapor protistrany, kdyby se jim náhodou zachtělo přeběhnout, který pak jenom vytáhnou ze sklepa a slavnostně vyvěsí na hradbách?
Naposloucháno jako audiokniha. Čte - František Dočkal, Tympanum, 2020.
Nějak si nemůžu pomoct, ale tato sága mě strhla snad ještě více než Píseň ledu a ohně ... rozhodně mi sedl styl psaní, který jede v jedné linii, nepřeskakuje sem a tam ... a přitom je téměř stejně výpravný a detailní jako Píseň ledu a ohně. Ani nevím, co chci, aby bylo dopsáno dřív :D
Vyborny “navrat”, presnejsie prichod do Westerosu :) chytlavy dej a licenie jednotlivych panovani a vsetkeho okolo. Sakra, oblubila som si zopar Drakov.. Tesim sa na pokracovanie. :)
Naprostá paráda. Orientace v postavách chce trochu soustředěnější čtení, ale jako vybudování historie fiktivního světa je to neuvěřitelně detailní a přitom zábavné.
Ale jo, dobrý. Dostala jsem chuť zkouknout znovu Got:)
Je to veledilo, ale jmena a ci je kdo syn, matka, teta apod. je prostě někdy velmi zmatecne:)
Potřebovala jsem vypadnout z reálného světa a potřebovala jsem draky, toho se mi dostalo. Možná jsem taky trochu potřebovala snížit stesk po Westerosu a celkově se podívat zpět do známého světa. Kniha se četla dobře a byť jde o obsažné dílo, byla dost přehledná. Jediná věc je samozřejmě se jmény, s čímž se počítá, byť souznělost některých to moc neulehčovala. Nicméně (jak bylo podotknuto níže) jsem čekala také historii celého rodu a těšila se na bitvu Roberta a převzetí Westerosu zpět od uzurpátorů. Nestalo se. To mě docela zklamalo. Některé zbytečné nebo zbytečně podrobné informace se daly vynechat a vrhnout se mohlo právě na tyto události, které zajímají většinu.
Silmarillion Západozemí
Sice ne tak obsáhlý jako Tolkienovo dílo, ale pořád plný zajímavých i (bohužel) naprosto zbytečných informací, čtení mi trvalo ze všech Martinových knih co jsem četl za poslední dobu nejdéle, protože tohle se nedalo dávkovat po stovkách, i když pravda, když se člověk začetl, četlo se to skoro jako Píseň, ale jen skoro a to je ten problém..
To, že se člověk semtam ztrácí ve jménech je u typu takovéto knihy naprosto normální, pořád to nemá na Silmarillion, kde člověk kolikrát nevěděl která bije a musel se vracet o sto stran zpátky, aby si řekl: "A jooooo, to je tehle/tahle/tohle.."
Abych to ale shrnul: Jedná se o zajímavé rozšíření světa Písně Ledu a Ohně, s tím, že jsem ovšem čekal, že se v těch 650 stranách dozvíme o historii celé dynastie Targaryenů a ne cca první půlky.. Achjo Georgi, proč nám to děláš..vůbec by mě nepřekvalo, kdybychom se dočkali druhého dílu této kroniky dříve než Vichrů zimy (:
Zajímavé, na kroniku velmi čtivé a příjemně doplňující Píseň. Já jsem spokojen. A teď prosím konečně Vichry zimy :)
Doplnění historie světa písně ledu a ohně. G.R.R.Martin se opět předvedl, kdo by čekal, že popis (kronika) vlády jednotlivých targaryanů bude tak zajímavá a návyková.
Malá okrajová úvaha: Docela se divím tomu, že ještě nikdo fikčně neuchopil "Příběh zpustlice - Varování mladým dívkám", neboť osudy Coryanne Wyldeové aka Lady Fuckingham po západozemsku, by mohly být hodně žádaným titulem nejen pro fanoušky GoT.
Martin je prostě liga... Knihu jsem měla v plánu si někdy, až budu opět solventní, koupit, protože prostě Martin. Nakonec se na mne zcela nečekaně usmálo štěstí a vyhrála jsem ji v soutěži. Asi to byl osud! Píseň jsem četla kdysi v pravěkých dobách, kdy o budoucí existenci seriálu nikdo neměl ani tucha, Martin nebyl ani jako autor sci-fi v mém okolí známý a jeho knihy si ode mne půjčovala polovina spolužáků a kamarádů. (Ano, tím se nepokrytě chlubím, že jsem ságu četla ještě před seriálem a patřím ke "skalnímu jádru".) Když se však GRRM odchýlil směrem k seriálu a s knihami si dal velkou pauzu, na jeho fantasticky vybudovaný a propracovaný svět jsem poněkud zapomněla. Vrátila jsem se k němu až díky webu icefire.cz a beta čtení některých fanouškovských fikcí, které mne přiměly nejen osvěžit si zapomenuté postavy a jejich osudy, ale vdechly mi opět touhu se do světa Písně znovu vrátit a ponořit. A protože jsem v rámci beta čtení hledala nějaké informace, pustila jsem se nejprve do čtení historie targaryenských králů. Nejprve jsem jen nesměla nakoukla, pak se zkusila začíst, knihu pro její hutný vypravěčský styl odložila, ale nedalo mi to a nakonec to dopadlo tak, že jsem četla po nocích na úkor spánku, což jsem si už dlouho nedovolila, neb se třemi dětmi je spánek velký luxus a člověk nikdy neví, zda jeho případný dluh kdy dožene.
Kronikářský styl vyprávění mi nevadil a uznávám, že kdyby Martin s takovým množstvím postav, událostí a sledovaného časového záběru psal stylem Písně, nebyla by to jedna bichle, ale dvacet objemných svazků. A to možná ještě podhodnocuji. Aby autor na nějakém rozumném rozsahu převyprávěl to, co chtěl, k této formě se musel uchýlit. Zprvu pro mne byla trochu hutná a měla jsem problém se začíst, ale když jsem si vyčistila hlavu a věnovala se opravdu jen knize, vzala si k ruce mapku a občas se podívala na https://awoiaf.westeros.org, Martinův svět mne opět pohltil a nemohla jsem se od něj odpoutat. Četbu jsem si občas proložila knihou Svět ledu a ohně, který má opravdu dosti poje*aný překlad, ale díky ilustracím prokládajícím text je o něco čitelnější. Ilustrace v Ohni se mi příliš nelíbily, i pro tu černobílost (chápu ovšem, že jejich barevnost by navýšila pořizovací cenu knihy), ale hlavně výběr zobrazovaného.
Co mi chybělo, a to i u Světa ledu a ohně, byl nějaký pořádný rejstřík postav doplněný o stručná hesla o nich, časová osa nejdůležitějších událostí, tabulkový přehled místokrálů (pořád si na to nemohu zvyknout a "pobočník" je pro mne výstižnější) či velmistrů a příslušníků Královské gardy. Tohle všechno jde sice najít na internetu, já se svojí archivářskou úchylkou bych to však uvítala v hmatatelné podobě hezky jako encyklopedickou knížku.
V jednom komentáři ke Světu je něco ve smyslu, že je to geniálně napsaná snůška imaginární historie, která nám v reálném životě bude k ho*nu. Ano, bude. Ale je to opravdu geniální. Obdivuji Martina za to, jak je jeho svět propracovaný, s pevně danými zákonitostmi, místopisem, zvyky jednotlivých oblastí, charakteristikami rodů a jejich příslušníků. Přesto, že se toto vše může zdát svazující, ponechává však stále ještě dostatek prostoru pro vlastní imaginaci, fantazii a vymýšlení dílčích příběhů.
Zajímalo by mne, jestli se myšlenka dějin Západozemí rodila současně s psaním Písně, v níž jsou nejrůznější narážky z historie (nejen draci, ale třeba královna Alyssane či postavy z písní a mnoho dalšího). Předpokládám, že ano, a o to víc obdivuji Martina, že to sesumíroval a dal dohromady, byť tím na první pohled mohl Písni část kouzla vzít. Pouhé narážky totiž podněcují fantazii a čtenáři si mohli vymýšlet a domýšlet to své. Což jsem takto měla např. u světa Zeměmoří Ursuly Le Guinové, která mi pak naservírovala vlastní verzi příběhu Eretha Akbe a prostě to nebylo ono. V mé hlavě ten příběh byl mnohem větší a velkolepější... Kupodivu, u Martina se žádné takové zklamání nekonalo, což připisuji opět promyšlenosti a provázanosti všeho. Před jeho imaginací smekám, protože neutopit se v něčem takovém, musí dát spoustu práce. (Však se taky domnívám, že v Písni se nakonec trochu utopil, protože tam rozehrál příliš mnoho dějových nitek.) Jeden malý detail za všechno: když autor popisoval boje u Dračího doupěte, zmínil, že od Blešího zadku byla cesta do kopce strmější, než z druhé strany. Fakt bych chtěla vidět jeho podklady - představuji si několik obřích šanonů, kde má náčrtky, mapky, obrázky budov a jejich vnitřní dispozice...
I kdyby GRRM nakonec Píseň nedopsal (a já doufám, že tak učiní), svými knihami z ranku fantasy se pro mne nesmazatelně zapsal mezi mistry žánru i pera. Moc si přeji, aby vydal i druhý díl Ohně a krve, který jsem si zatím trochu nahradila Světem ledu a ohně. Oheň se mi nejvíc líbil prvními kapitolami, kdy se ještě dějiny Západozemí nehemžily targaryenskými ma(e)gory. Nástupci Aegona Draka už takoví frajeři nebyli a čím více jsme v dějinách postupovali, tím nesympatičtější byli. Martin svoje postavy vůbec nešetřil - epidemie, požáry, bratrovražedné války... však si tím prošel i náš svět. (A možná proto je ten jeho tak uvěřitelný.) Líbilo se mi akcentování ženských postav, kterým snad věnuje mnohem víc pozornosti než těm mužským. Problém se jmény a ztrácení se v nich jsem měla asi jen u tří královen při Tanci draků, ale stačilo nalistovat zpátky nebo mrknout do Světa a chytla jsem se. Ostatním doporučuji malovat si grafy a rodové vazby na papír (to jsem dělala u Silmarillionu), fakt to při orientaci v knize pomáhá :-D. Při čtení obou knih jsem si ovšem uvědomila zásadní věc, a to že jsem žádnému ze svých dětí do kolébky nevložila dračí vejce! Ten nejmladší proto dostal k ročním narozeninám vejce s bílou běskou, tak snad alespoň z něj dračí jezdec vyroste... ;-)
Pokud bych se měla uchýlit k nějakému srovnání, Oheň a krev jsou Silmarillionem Písně ledu a ohně. A stejně jako v Tolkienově případě, i Martin válí.
Tuhle bichli jsem si koupila před rokem a pak jsem kolem ní chodila s nechutí začíst se do kroniky. V téhle zajímavé době se ale konečně odhodlání zkusit letopisy Západozemí dostavilo - a jak jsem tomu ráda! Není to žádná nudná kronika, ale příběh západozemských králů od vylodění Aegona Draka, který dobyl Sedm království (až na Dorne, jasně, ale stejně se do jeho říše vždycky tak trochu počítalo). Jen mě mrzí, že samotnému Aegonovi a jeho době se příliš prostoru nedostalo, zato Jahaerys a jeho početná rodina zaujímají velkou část knihy - dozvíme se, že dobrotivý král zplodil třináct dětí a všechny postupně více či méně tragicky skonaly. Klidně si autor mohl pár potomků odpustit. Hodně zajímavá byla celkem obsáhlá pasáž o "tanci draků", člověk se neubrání přemýšlení o různých paralelách v současném či nedávno minulém světě - války pánů o křeslo často odnese obrovská spousta obyčejných lidí, kteří s tím nemají naprosto nic společného a ani je to nezajímá...
Už je to doba, co jsem četla Hru o trůny, takže jsem pozapomněla letopočty - překvapilo mě proto, že to není tak dávno, jak tvrdila Branovi stará chůva, co ze světa vymizeli (targaryenští) draci, ve skutečnosti asi 130 let od osudné návštěvy krále Roberta na Zimohradě. Zdá se ale, že zkamenělých vajec musela zbýt celá hromada, tak nevím, proč později Danny dostala tři, která všichni prohlašovali za světový unikát - no ale třeba se v pokračování téhle kroniky dozvíme, co se stalo s tím zbytkem.
A já se na pokračování fakt těším, je ale tolik témat, která by si zasloužila další rozpracování! Nemusíme se držet jen v Západozemí, mě by strašně zajímal aspoň krátký příběh ze staré Valyrie, proč Targaryenové uprchli na jiný kontinent, jestli to opravdu bylo proto, že to mezi dračími pány na východě byli vlastně břídilové a prchli před svým zostuzením či porážkou. V tom případě kolem sebe nadělali přílišný humbuk a malinko by to znevažovalo celý příběh Hry o trůny, oplakávání Rhaegara, vyzdvihování Daenerys a Jona jako potomků toho vzácného polobožského rodu. Mimochodem o Rhaegarovi a jeho podivné bigamii bych si moc ráda něco přečetla, ale v tomhle případě mám snad naději ve druhém díle Ohně a krve. A ještě na konec - objevilo se tu pár motivů, které šokovaly v následném příběhu Hry o trůny, ale tady se najednou dozvídáme, že se to prostě sem tam stalo... Třeba tragické znetvoření Daenerysina syna čarodějnicí z východu, to tu máme dokonce dvakrát u Maegora, Rhaenyře se pak mrtvé dítě s šupinami a zárodkem dračího ocasu narodilo i bez čarodějky. A těch motivů bylo víc.
Končím doporučením k četbě, pro fanoušky Hry o trůny je to super příběh a dá se do něj naskočit s chutí i po lehkém znechucení z poslední seriálové řady v produkci HBO. Sama jsem byla překvapená, jak mě to zase bavilo, protože tohle je Martinův svět a ten je zkrátka poutavější než ten seriálový, byť ten mě ze začátku taky dost bavil.
Omlouvám se za to hodnocení všem fanouškům Hry o trůny, konečně sám se mezi ně počítám. Tohle mě ale hrozně nebavilo a když jsem se přistihl že přeskakuji jednu stránku za druhou, tak jsem to někde v polovině vzdal. Kdyby místo tohohle GRRM raději konečně dopsal Winds of Winter...
V Ohni a krvi je spousta nápadů, stručně načrtnutých příběhů i postav, zkrátka materiál na X dalších knih. A to je ten problém - je to materiál na knihu či knihy, není to kniha ke čtení. Pokud to mám k něčemu přirovnat, tak snad k Silmarillionu, ale pořádně přifouknutému. Ten mě (pokud si vzpomínám) ale zaujal podstatně víc.
Možná to otevřu někdy příště, teď ale asi ne.
Dovolím si oponovat, není to román, je to jenom suchý popis pseudohistorie západozemí. Asi to muselo dát fušku něco takového napsat (lituji překladatele).
Děj je nahuštěný, nevytváří žádný příběh, který by spěl k nějakému cíli, nebo nedej bože k nějaké pointě. Pracně jsem knihu přečetl a marně hledal místa, kde by děj nějak gradoval, protože se odehrával stejným ubíjejícím tempem od začátku až do konce knihy. Navíc autor do textu vkládá poznámky pod čarou, které se tváří, jako odkazy na historické prameny. Proboha proč ?! Je to historická publikace, nebo fantasy? Poznámky pod čarou používal také Terry Prachet (i překladatel), ale jsou vtipné a patří tam, kdežto v této knize se tváří jako seriózní poznámky k historickým pramenům.
Takže popisuje královskou dynastii jako partu mizerů,zahleděných do sebe, kteří si libovali v incestních vztazích a to co v západozemí fungovalo špatně ještě víc zničili. Takže to co se odehravalo ve "Hře o trůny" je jenom slabý čajíček proti tomu co bylo dříve. Prakticky se v knize nachází jenom pár postav, které by šlo označit za kladné (možná dvě).
Autor se zaměřil na dění v západozemí, jako by se nikde jinde nic nedělo. Přitom jestli jsem to dobře pochopil se některé události děly v době konce Valýrie o kterém nenapsal vůbec nic.
Pokud byla kniha napsána aby doplnila děj Hry o trůny, tak by bylo zajímavější popsat vznik Zdi, nebo konec Valýrie a podobné události. Možná že by vhodnější dopsat konečně Hry o trůny.
Ne pane Martine, obávám se, že si od vás už nic nepřečtu.
Jedná se o dějepisně psaný román, který podrobně popisuje historickou dobu Sedmi království od dobývání prvním Targaryenským králem Aegonem Dobyvatelem až po Aegona III. Jedná se o období přibližně 140 let, kdy od dějství série Hry o trůny nás dělí přes 300 let.
Vyprávění je poutavé, kdy ne vždy se dozvíme, co se skutečně stalo, ale co se dějepisci domnívají, že se mohlo stát, nebo se dozvíme více možných verzí, co se nejspíš stalo, jako by se jednalo o skutečné, a ne smyšlené, dějiny fantasy světa. Ukončení historie 150 let před událostmi Hry o trůny předznamenává, že Martin plánuje nejméně jednu další knihu o historii Sedmi království.
V orientaci částečně pomáhá rodový strom Targaryenů, kdy si opakovaně můžete připomenout, kdo je kdo. Přesto je těžké se v tolika jménech postav vyznat, protože Targaryeni jsou jen jedním z desítek šlechtických rodů, které se v knize objevují. Určitě by neškodili rodové stromy i jiných rodů, např. Velaryonů nebo Barratheonů.
Co mi však v knize nejvíc chybělo, byly historické mapy. Zejména v prvních kapitolách, kdy Aegon Dobyvatel dobýval všech Sedm království, se velmi hodí.
Když jsem zjistila, že se jedná o jakousi kompilaci kronik a nejrůznějších záznamů, byla jsem trochu zklamaná... to jako vážně? Žádné sblížení s charaktery? Žádná akce?
No jak já jsem se spletla... vůbec jsem netušila, jaké to autorovi dá nečekané možnosti. Knížku jsem přelouskala za dva dny a jsem nadšená. Kdybych měla další díl, okamžitě bych se na něj vrhla. Konečně se mi pospojovaly nějaká jména a události a... vážně skvělý. Jen si budu muset znovu přečíst Píseň, protože mám takový dojem, že to teď bude zcela nový zážitek...
Veledílo nebo velikášské mrskání svého ega, že dokázalo vyplodit neskutečně rozmáchlé fiktivní dějiny, ve kterých se nikdo bez Pobertova plánku nevyzná? Půl roku to s těžkým odkladem trvalo přelouskat, abych se na konci knihy motal mezi všemi jmény a událostmi stejně, jako Mozkomor ve vysavači. Tady jde smeknout před Martinovou fantasií (nebo fantasmagorií), ale nejde věřit tomu, že by tohle stvořil rychleji a snadněji, než dopsal Vichry.
Kniha je vskutku impozantní ale v tom kolotoči jmen a dějin si jde horko těžko pamatovat více, než vskutku klíčové události a těžce se pak takové dílo hodnotí. Mnoho pasáží je famózních, mnohem více jich je však z ranku „zbytečných“, až nudných. A tak si říkám, zda se vůbec časem pouštět do druhého dílu. Raději by mne zajímala geneze vzniku takového díla (jaké pomůcky autor používá, diagramy, časové osy apod.…), která musí být snad šílenější, než tyto kroniky.
Jo a Hříbek by měl byt někam „odklizen“ co nejdříve. Ty jeho bláboly a skutečné události mi zážitek hodně srážely a stejně tak i kvalitu knihy, která jednou vypadá jako relevantní kronika a hned poté jako přepis debaty ožralých námořníků po týdnu v bordelu… tedy Polštářovém domě.
Na Pieseň ľadu a ohňa sa to nechytá, ale aj tak dobré. Hlavným problémom textu je (pre nás, nehistorikov) asi ten, že sa snaží napodobniť historické zápisky. Tie ale majú od bežného beletristického textu ďaleko. Nenájdeme tu preto veľa dialógov a už vôbec nie ponory do duše postáv, ktoré sa mi na Hre o tróny a spol. tak páčili. Napriek tomu ale autorovi hlavne v neskorších kapitolách niečo také ujde – vlastne na to, že ide akože o zápisky historikov písané x rokov po udalostiach, je tam tých dialógov a presných charakteristík postáv až príliš veľa. Je to tak síce čitateľnejšie, ale stráca sa autenticita kvázi historického textu. Tú však do určitej miery nahrádzajú nejasné udalosti dejín a časté rozpory v popise historických udalostí rozličnými „autormi“.
Dianie počas prvej polovice vládnutia dynastie Targaryenov je pestré, čítavé i ponuré s málo svetlými okamihmi, zato o to častejšími vojnami, chorobami a umieraním neprirodzenou smrťou. Trochu mi vadila len recyklácia postáv Martinom. V Targaryenoch a nielen v nich nájdeme plno paralel s Robertom, Cersei, Nedom, Robbom, Sansou, ale najmä s Aryou. Nepochybne ide o Martinovu obľúbenú postavu, lebo neženská a bojová zástupkyňa ženského pohlavia sa tam zjavuje najčastejšie. Spolu s nezapamätateľným kvantom iných postáv, ako býva u Martina zvykom.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Místy nuda, zejména při vyjmenovávání všech přítomných lordů a rodů. Jindy řežba jako blázen