Historie včel
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454913/mid_historie-vcel-9IG-454913.jpg
4
936
936
Klimatické kvarteto série
1. díl >
William je zklamaný biolog a obchodník s osivem, žijící v Anglii roku 1852. Právě se chystá postavit zcela nový typ úlu, který jemu i jeho dětem zajistí čest a slávu. George je včelař, žijící v USA roku 2007 a jeho farma bojuje o přežití. On ale doufá, že jeho syn bude pro farmu spásou. Tao žije v budoucnosti v Číně, v době, kdy již včely vyhynuly. Pracuje na ručním opylování. Víc než cokoli jiného chce pro svému synovi zajistit vzdělání, aby měl lepší život, než je ten její. Historie včel je román o vyhynutí včel. Všechny tři příběhy se navzájem prolínají, setkává se zde minulost, přítomnost i budoucnost.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle nebyl můj šálek kávy. Ani aktuální a chytlavé téma včel tomu nepřidalo. Téma tří příběhů z různých dob je zajímavé, ale dva neurotičtí otcové s poruchou přijetí svých synů bylo až moc. Naproti tomu Tao a její postapo svět byl taky pro mě trochu mimo. Přišlo mi hodně věcí nedotažených a nic vlastně v příběhu nebylo chytlavé nebo co by zaujalo. Rozhodně jsou lepší knihy na téma záchrany planety než tato. Za mě bohužel a do dalších dílů se rozhodně nepustím.
Historie včel mě uchvátila nejen zpracováním, krátké kapitoly se svižným tempem sednou asi každému čtenáři, ale zejména tématem. To je aktuální, autorka ho prezentovala s odstupem, až téměř odosobněně, což na mě velmi zapůsobilo. Jednotlivé časové linky se nakonec propojí, text lze vedle toho číst i jako výpověď o rodičích a dětech, o vztahu otců či matek se svými syny. Hanba výpravě knihy za chyby, překlepy, opakující se slova. Takovému dílu to maximálně nesluší.
Pořád si nejsem úplně jistá, jestli se mi kniha vlastně líbila nebo ne. Tři příběhy v jedné knize je odvážný počin, ale něco mi tam scházelo. Postavy byly zajímavé, ale každá mě svým způsobem nějak "iritovala", což možná měl být záměr. William a George mi připadali v něčem stejní, což je možná očekávatelné, když jsou z jednoho rodokmene, ale jejich reakce na životní situace mi přišly takové....předvídatelné. Tao je odvážná žena, nicméně svět v roce 2098 je těžko uchopitelný některé její úsudky mi přišly opět předvídatelné. Možná to je jen můj pocit, nechci nějak snižovat úroveň tohoto příběhu. Poselství hodnotím velmi kladně jako někdo, kdo pochází ze včelařské rodiny, nicméně psychologie postav..nevím.
Téma knihy mě velmi zaujalo, všechny tři linie příběhu byly zajímavé a na konci se krásně propojily. Bohužel mi kniha občas přišla zdlouhavá a předvídatelná.
E-KNIHA: U tohoto počinu nesmíte mít předem vysoká očekávání. Téma vymírání a mizení včel je sice aktuální a velmi důležité (a proto třetí hvězdička), ale zpracování samotného příběhu je velmi fádní. Pomalé tempo a nezajímavý děj. Pomalá tempa nemusí být nutně na škodu, ale řekla bych, že když samotnou linku příběhu dokážete popsat asi ve třech větách, navíc opravdu velice obyčejných a nudných, asi je něco špatně. Zápletky jsou navíc velice průhledné. Takže nejlepší na této knize je její čtivý styl psaní, sympatické postavy a propojení hlavních hrdinů. A to ani s ohledem na včely na vyšší hodnocení nestačí. Protože i samotný apel na společnost přichází celkem pozdě a násilně. Zároveň si nejsem úplně jistá, co s tím má běžný čtenář dělat, pokud sám není včelařem... Nebýt tam ty včely, rozhodně dám nižší hodnocení. A na rozdíl od ostatních čtenářů v tomto počinu opravdu nevidím nic světoborného.
Střídání více dějových linek a jejich následné propojení je mi vždy sympatické. Umocněno velmi aktuálním tématem o proměnách klimatu a vykreslením budoucnosti bez včel mne kniha vtáhla a získala si mne.
Po dlouhé době jsem narazila na knihu, do které jsem se musela nutit.
Nedávno jsem četla Šepot včel, skvělou knihu mexického magického realismu. Tohle měla být zcela odlišná záležitost, obálka – jiná, než zde na webu, ale snad ještě povedenější – vypadá téměř vědecky, takže proč ne. Jenže čtení Historie včel pro mě bylo doslova urputné. A to vůbec neholduju thrillerům ani akčním příběhům; třeba Slepý vrah, Vlčí růže nebo Zpívá, zpívá každý pták rozhodně nejsou čtivé knihy, které zhltnete na posezení. Jenže tyhle jmenované jsem četla se zatajeným dechem a byla jsem jich plná, zatímco tady jsem se protrápila na konec a výsledek se nedostavil.
Asi je chyba ve mně, komentář Terjac mi ukázal, co všechno jsem v knize nenašla, ale někdo vnímavější ano, třeba Chytuš. Podobně Metla byla, i přes kritické pasáže (mimochodem, v knize na s.407 není psáno Tomův otec, ale „první exemplář zhotovil jeho předek v roce 1852“), knihou také oslovena.
Já souzním spíše s komentáři vlkcz, Atuin, Chesterton, blackoutzuzi a Vesmich. Navíc mi často nesedl ani překlad, třeba „všemu kontrastovaly jeho velké a jasné oči“. Maja Lunde a já jsme se zkrátka nepotkaly a já si nejsem jistá, jestli budu mít odvahu pustit se do nějaké jiné knihy této autorky.
„“Bylo mi pouhých osm let, takže z toho, co četla, jsem moc nepochopila, ale z výrazu její tváře jsem odvodila, že se jedná o něco zásadního. Hrůza v jejích očích mi ukázala, že ji kniha hluboce zasáhla. A já si v tu chvíli uvědomila pravou podstatu vzdělání. Bez znalostí nejsme nic, jen zvířata, která popírají své instinkty.“
Velmi zajímavá kniha o tom, jaký dopad na svět by mělo vyhynutí včel. Líbilo se mi střídání 3 dějových linek, každá vždy vyprávěna z pohledu jedné osoby. Ze začátku spolu příběhy nesouvisí, ale postupně se čtenář dozvídá, jak jsou osudy jednotlivých postav propojeny. Autorka přibližuje, jak moc člověk svým chováním ničí planetu a jaké dopady má současný konzum. Kniha se mi moc líbila a po přečtení jsem stále měla v hlavě myšlenku, která v ní zazněla a to, jak v dnešní době vůbec nezáleží na jednotlivci, ale společenství, jako celku.
Velmi zajímavý román, který vás přiměje zamyslet se nejen nad včelami, ale nad budoucností přírody vůbec. Všechny tři linie příběhu mě zaujaly. Teprve po dočtení se vám historie včel složí jako puzzle, takže moc doporučuji nejen jako knihu pro ukrácení dlouhé chvíle. Doporučuji těm čtenářům, kterým není osud naší planety lhostejný, ale také všem, kteří rádi čtou knihy o něčem...
Nezbytnost včel pro přežití lidské civilizace je stejně urpurně tradovaný nesmysl, jako umanutě opakované tvrzení, že amazonský prales jsou plíce planety. Ekologická linie na mě tedy příliš nefungovala. I přesto musím uznat, že tohle je skvěle napsaná a chytře vypointovaná kniha. Nejvíc mě zaujal příběh z historie, i když nemá téměř žádné líbivé postavy a opírá se o nejméně naléhavou zápletku. Příběh z budoucnosti mi přišel předvídatelný, protože jsem jeho tajemství odhadl už před polovinou.
Přiznám se, že jsem po přečtení několika komentářů moc netušila, co od knihy očekávat. Musím ale říct, že mě celý příběh moc bavil. Tři časové linky, které jsou určitým způsobem propletené, byly každá svým způsobem originální a přinášela čtenáři velké množství zajímavých myšlenek.
Určitě se pustím i do dalších dílů
Z knihy jsem se dozvěděla dost informací o včelách, které pro mě jsou dost zajímavé. Nikdy jsem si neuvědomila jak je důležité a složité tak malé stvoření.
Tři časové linie, které jsou na konci knihy propletené a moc mě to bavilo.
Nevím, zda to je kvůli mým vysokým očekáváním, ale vzhledem ke zdejším hodnocením jde pro mě víceméně o zklamání. Ne závratné, ale přeci jenom.
Člověku se nutně musí, alespoň občas, vybavit Atlas mraků. I zde se objevuje prolínaní časových rovin, ale ta vazba mezi hrdiny není mystická a je čtenáři předkládána na podnose, takže nad ní nemusí moc přemýšlet. Také rozdělení do krátkých kapitol moc nepomáhá k navázání bližšího vztahu s hrdiny.
Jako čistě psychologický, vztahový román by Historie včel, myslím, obstála víc, ekologické motivy, jakkoliv je považuji v životě za důležité, tady spíš ruší a dělají z knihy trochu agitku. Což mě dráždí, protože přesvědčené není třeba přesvědčovat a ostatní takováhle forma spíš popudí. Stejně tak, jako když se jako argumenty používají polopravdy a mýty, jako například v textu několikrát zmiňovaný výrok Alberta Einsteina. Příroda opravdu není závislá jen na včelách, jako opylovači mohou působit i jiné druhy hmyzu a třeba obilí si vystačí s větrem.
Nejuvěřitelnější mi přišla současná linka, v té z 19. století jsem se párkrát pozastavil nad věcmi, které mi přišly jako anachronismus, i když jsem nedohledával, takže možná moje chyba. Navíc William je ze všech tří hlavních hrdinů nejprotivnější. A v té z budoucnosti je už tolik logických děr, že se vážně brát nedá.
Nemám nic proti ekologickým tématům, ale musí se umět. Ve srovnání s Historií včel například Bacigalupovi Prachožrouti, přestože jde v podstatě o dětskou knížku, působí mnohem věrohodněji a naléhavěji.
Za mě průměr, spíš slabší.
Dávám 4* jen proto, že už jsem četla i další romány M. Lunde a Modrá se mi líbila ještě víc!
Chvilku jsem si musela zvykat na tři časové roviny, někdy výjimečně pro mne bylo rozdělení na kapitoly neúnosné a přeskočila jsem dále do téže linie, ale číst to chronologicky jako tři nezávislé romány by mne asi ochudilo o to nevyhnutelné srovnávání.
Za mě je toto hodně silný příběh ze tří časových rovin. Poselství knihy je zde zcela jasné. Autorka mě překvapila lehkostí, s jakou je román napsán. Příběh jako celek je nesmírně napínavý a poutavý. Tato série by měla být součástí povinné četby. Těším se moc na druhý díl.
Další silná kniha Maji Lunde, která stojí za přečtení. Podle mě není tak dobrá jako Kůň Převalského, nicméně člověk ani na ni jen tak nezapomene.
Na tohle dílko jsem se velmi těšila. Čekala jsem trochu něco jiného - více včel (faktu), méně vztahů (prózy), ale i tak jsem spokojená s namíchaným koktejlem tří časových rovin, propletených příběhů s nástinem toho, jak to bylo, je a bude, a jak jsou včelstva pro svět důležitá. Bavily mě všechny tři linie a líbí se mi i poselství, že naděje umírá poslední. Mělo by být zařazeno do povinné četby, jelikož kniha zpracovává tak důležité téma, ale přitom tak přístupnou formou... těším se na další části Klimatického kvarteta. Doporučuji!
Enviromentální debut norské autorky Maji Lunde vzbudil docela rozruch.
Prolínají se v něm tři časová období, které mají společného jmenovatele - včely.
Každý z příběhů byl svým způsobem zajímavý, ale nejvíc mě asi zaujal příběh Tao z budoucnosti bez včel. Není to samozřejmě kniha jen o včelách, ale také z velké míry o lidských a rodinných vztazích. Velice zajímavé čtení, které mohu určitě doporučit.
přou se ve mně dva protiklady. na jednu stranu byla kniha opravdu pěkná, příjemná na čtení a věřím, že z příběhu si něco odnese každý z nás. na tu druhou šlo ale o něco tak strašně negativního, že jsem knihu louskala několik dní. doporučuji, ale nejedná se o oddechové čtení
Štítky knihy
ekologie příroda norská literatura člověk a příroda včely romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Zatím tři díly z klimatického kvarteta hodnotím pěti hvězdami (Historie včel, Modrá, Kůň Převalského), protože i když to má své mouchy (postavy stále podle stejné šablony ve všech dílech, někdy děj úplně neodsýpá), donutilo mě to k zamyšlení nad tím, jak se k přírodě chováme, a uvědomila jsem si díky tomu spoustu důležitých věcí. A za to patří spisovatelce poklona.