Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
317
317
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Přidat komentář
Trochu ťažšie sa mi touto knihou prehryzávalo, bolo tam celkom dosť nudných pasáží, ale keď som ich prekonala, záver bol fascinujúci.
Výborná knížka k zamyšlení. Všechny autorčiny knížky nám mají co říct. Nedejte na nízké hodnocení. Někdo na tento přemýšlivý typ knih nemá.
Musel sem se bohužel vyloženě přemáhat abych knihu dočetl. Extrémně nesympatické, ublížené hlavní postavy. Závěr knihy sfouknutý na deseti stranách. Poselství samozřejmě chápu ale podání bylo dle mého zcela nešťastné. Vlastně takto zpětně ani nejsem schopný říct, co že se to na těch skoro 400 stranách dělo. Vlastně nic. Sebelitování bla bla bla. Pobavila mě pasáž knihy kdy hlavní hrdinka která celý život funguje jako ekologická aktivistka pro kterou jsou lidé nositeli zkázy přichází do první hospody a dává si hovězí steak :D. Nedoporučuji.
Obdobně jako u Historie včel....
Podtext klimatických změn a budoucího/již přítomného environmentálního ohrožení je zneklidňující a nepříjemně rezonuje s mou už tak napjatou strunou existenciální úzkosti. Co však značně pokulhává, jsou přítomné příběhy. A v případě Modré je to opravdu slabota. Snad i proto, že dějové linky jsou "jen" dvě, postavy dosti rozporuplné a nesympatické, těžko vyvolávající jakékoli souznění (a k tomu ten opravdu příšerný, vnucující se překlad, např: "Blå - Modrá" - jako kdyby byl čtenář idiot a tak je potřeba to na každé stránce použít aspoň 2x).
Velká škoda, byl-li by příběh jen trochu více chytlavý, třeba by se chytilo i více čtenářů, a vlastní záměr autorky tak získal na naléhavosti.
Za mě velmi plochý příběh. Hlavní hrdinka mi nebyla úplně sympatická. Příliš aktivistická.
Na můj vkus až příliš očividná agitka, oba příběhy byly poměrně ploché a sloužily jen hlavnímu poselství autorky. Dalo se to propracovat mnohem více do hloubky, rozvést dystopickou představu světa s nedostatkem vody.
Depresivní čtení o tom, jak by to tu mohlo zanedlouho vypadat…. Zrcadlo nastavené dnešní společnosti využívající vše do mrtě bez ohledu na následky a budoucnost. Peníze a zisk na prvním místě pro pár vyvolených, kteří rozhodují o životě všech, příroda stále v pozadí a k čemu to vede. Zajímavé bylo propojení obou dějových linek, v závěru ale postrádám slibovanou naději a vidím v něm jen čekání na Godota. Příběh mi přesto v hlavě zůstane ještě dlouho.
O kousek lepší než Historie včel. Především díky části se Signe, která je lyričtější a sama postava Signe je propracovanější. Část s Davidem a Lou už mě tolik nezaujala, zejména kvůli tomu, jak autorka popisuje jejich svět. Přesto, že je dost bezútěšný, mám obavy, že ve skutečnosti by byl daleko brutálnější.
Ale tím neříkám, že jde o špatnou knihu, jen prostě asi s autorkou nejsem na stejné vlně a nevím, jestli má pro mě cenu zkoušet další části kvarteta.
Propojování linek se mi u téhle autorky líbí. Nebrala bych knížku jako případovou studii s pohledem do budoucna, spíš jako povzdech nad tím, jak s přírodou zacházíme a co tím jí a sobě způsobujeme. Četla jsem i předchozí knihu, u téhle jsem ale víc využívala rychločtení, tolik netáhla, nicméně jsou obě čtivé, sloh není náročný.
Velké zklamání. Tak životně důležitý prvek, jakým je voda, si podle mě zaslouží pořádnou hloubku, propracovanost, data, důraznější varování. A ne ublíženou starou aktivistku a druhou dějovou linku v budoucnu, která je spíš čekáním na Godota...Trpělivě jsem četla a nic moc se nedělo. Dočetla jsem do konce...a nic moc se nestalo.
Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit.
Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec.
Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství.
Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem.
Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila.
Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.
Není to úplně jednoduchá kniha. Myslím si, že nebylo cílem autorky nás pobavit, ale spíše se zamyslet jestli tak, jak zacházíme s pitnou vodou, přírodou je udržitelné. Za mě - začít každý u sebe.
Kniha obsahuje dve hlavné dejové linky, ktoré majú spoločnú tému, a to je nedostatok vody spôsobený klimatickými zmenami, nadmernou industrializáciou a nezodpovednými zásahmi ľudí do prírody.
V Nórsku roku 2017 sa novinárka a aktivistka za ochranu prírody Signe plaví na svojej lodi Modrá. Dozvieme sa jej životný príbeh a pokusy k zastaveniu ničenia ľadovcov, vodopádov, riek a fjordov, ktoré sú charakteristickou črtou prírody Nórska.
Vo Francúzsku roku 2041 putuje David s dcérkou Lou po rozsiahlom požiari do utečenského tábora, kde je nedostatok vody, ako takmer všade na svete. Opis migrácie populácie z juhu na sever do miernejších podnebí za vodou.
Autorka trefne upozorňuje na následky globálnych ekologických problémov a predostiera nám blízku budúcnosť. Podmienky, kde je voda na prídel, všade je sucho a nič nerastie, či možnosť sprchovať sa len v utorky si vieme len ťažko predstaviť. Sme opísaní ako generácia, ktorá ignoruje klimatické problémy a jediné, čo nás zaujíma je lepšie víno, väčšie chaty a rychlejší internet.
Knihu som zhltla na jeden záťah a mrazilo ma z pomyslenia na to, že stačí 5 rokov extrémneho sucha a tento príbeh môže byť bližšie k realite, než by sme chceli.
Krásné dva příběhy, kniha bude patřit k mým nejoblíbenějším, líbila se mi o moc víc než Historie včel. Zpočátku jsem se nemohla začíst, chtěla jsem knihu odložit, naštěstí jsem pokračovala ve čtení a zhruba od poloviny jsem se nemohla odtrhnout! Čtivý román, poučný, smutný, plný bolesti ale i naděje a konec byl úžasný, oba příběhy se propojily. Doporučuju všem, nejen milovníkům a ochráncům přírody.
Dva příběhy, které spojuje loď Modrá a také plýtvání vodou - alarmující v lince ze současnosti a devastující v budoucnosti. Dystopie jsou populární, jen tahle působí tak moc reálně, že se z toho až svírá žaludek. Když si člověk představí, že jeho děti by se za nějakých 20 let mohly potýkat se stejným světem jako David, je to přinejmenším děsivé... Ráda bych vyzdvihla konec - respektive oba konce. Na jednu stranu smutné a nepříjemné, na druhou stranu happy endy se vším všudy. Už dlouho jsem nečetla tak dobré zakončení knížky!
Silný příběh... respektive dva příběhy. Signe a její loď, David a Lou (a Anna a August a Marguerite), 2017 a 2041, v tom proplétání i (bez)naději jednodušší Atlas mraků. Modrá jako voda, modrá jako Noemova archa, modrá jako hlubina. Přečteno na jeden zátah.
"Všechno se může seběhnout tak rychle. Jeden den tě probudí budík, dáš si snídani, jdeš do práce, pohádáš se, zasměješ se, miluješ, umyješ nádobí, strachuješ se, jestli vyjdeš do cizího platu... nepřemýšlíš nad tím, že všechno, co máš kolem sebe, může jen tak zmizet. I když slyšíš, že svět se mění. I když to vidíš na teploměru. Nepřemýšlíš nad tím, dokud nepřijde den, kdy tě místo budíku ráno probudí křik. Plameny dosáhly k tvému městu, tvému domu, tvé posteli, k těm, které miluješ. Hoří ti domov, vzplane ti povlečení, doutná ti polštář, a ty nemůžeš dělat nic jiného než utíkat." (s. 88-89)
Nebojte, ještě není všechno ztraceno...
Krasne! Smutne. Kez by vsichni prestali splachovat a zalevat pitnou vodou, zrusili bazeny na kazde zahrade, omezili spotrebu plastu a obecne jeho vyrobu. A spoustu dalsich drobnosti. Kdyby to udelal KAZDY, melo by to smysl. Bojim se ze toto nas v budoucnu opravdu ceka. Nebo nase pravnoucata.. Konec je napsany tak uzasne, ze cekam na dest a pujdu se ven asi naboso probehnout. Chce se mi z toho plakat
Do této knihy se mi moc nechtělo. Při první kapitole (příběh Singe) jsem myslela, že odložím a číst dál nebudu. Ale dala jsem druhou kapitolu a přehodnotila jsem. Nakonec se mi kniha líbila a bavily mne oba příběhy, konec jsem čekala jiný, ale byl překvapivý.
Plné hodnocení nedávám, protože mě vyprávění nechytlo od začátku a také mi některé části připadaly moc dlouhé (popisy řízení lodi). Ale od poloviny jsem byla lapená a napnutá, jak vše dopadne. Oba hrdinové mě trochu štvali (David víc), ale tak nějak normálně, nejsme všichni dokonalí (i když v 66 bych chtěla mít takovou fyzičku jako Signe). Téma je alarmující a působivě popsané, i to vzájemné propojení příběhů v samotném závěru se mi líbilo.
Dopsáno později: na Modrou jsem si vzpomněla při pohledu na fotografie vyschlých kanálů v Benátkách, prázdných říčních koryt v Provence nebo nízké hladiny jezera Garda. A kdykoli je někde zmíněný tající ledovec, je mi (nyní, po přečtení knihy) jako by vymíral další ohrožený druh živočicha... A ono je to ještě mnohem horší.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Kniha mne neuchvátila svým dějem,ale o to víc mne vyděsila svým obsahem.Vede opravdu k zamyšlení,jak bereme jako naprostou samozřejmost mít vodu stále a kdykoliv k dispozici.Ale jak vidno,při tom všem,co se děje kolem nás,tak mít vodu stále, nemusí být opravdu samozřejmostí a proto ,bychom si jí měli vážit a hlavně s ní dobře a správně hospodařit.