Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
317
317
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Přidat komentář
Vůbec nechápu, proč má Modrá tak nízké hodnocení, mohla by mít klidně 90 % . Opět vynikající román! Líbí se mi, v kolika vrstvách lze chápat název knihy Modrá a jak se vnímání vody, moře, ledovce, vláhy vůbec - z různých úhlů pohledu proměňuje. Geniální. Vřele doporučuji.
(SPOILER)
Modrá je z trilogie ta nejlepší. Opět různé časové roviny (vnímám tři - minulost a přítomnost Signe, budoucnost), ovšem tentokrát mi budoucnost připadá reálnější než v Historii včel. Signe je skvěle napsaná postava, jako by seděla při čtení vedle mě.
Nemám to ve zvyku, ale zde si dovolím něco málo prozradit z dalšího děje:
jestli vás zajímá osud Davidovy dcerky, přečtěte si další knihu M. Lunde: Kůň Převalského.
V tomto fascinujícím románu se autorce podařilo velmi sugestivně popsat to, co je pro existenci člověka nejzásadnější, vodu. Dvě dějové roviny, které se nakonec protnou, jsou obě stejně zajímavé. V té první se téměř sedmdesátiletá žena vydává sama na nebezpečnou pouť oceánem, aby se setkala s mužem, kterého milovala. Tento příběh se odehrává v r. 2017.
Druhá dějová linka se už odehrává v budoucnosti, v r. 2041, kdy je vody katastrofální nedostatek. Mladý muž prchá napříč Evropou se svou malou dcerou. V utečeneckém táboře, kde se nakonec ocitnou je už ale všeho nedostatek, nejen vody. Když objeví opuštěnou plachetnici v pusté zahradě daleko od pobřeží, svitne jim naděje na záchranu. Tento román je druhou částí enviromentální tetralogie. Ten první, Historie včel, si získal velkou čtenářskou pozornost, ale dosud jsem ho nečetla. Po přečtení této knihy, to určitě udělám. Moc doporučuji všem, kterým není osud naší planety lhostejný...
Kniha se mi líbila, ovšem Historie včel se mi líbila víc. Přesto je téma knihy Modrá alarmující, a vzpomeňme si na ni, až budeme zase nadávat, že už zase prší. :):):)
Po přečtení Historie včel jsem si brousila zuby na Modrou. Ovšem v tomto případě, mě zpracování tak zajímavého námětu, neoslovilo. Čekala jsem víc, větší drama asi :).
Přece jen z mého úhlu pohledu - bez vody, to s námi bude ještě horší, jako bez včel. I když, kdo je schopen určit, co je horší - hlad, žízeň? Jen je fascinující, že tahle science fiction je daleko blíž pravdě budoucí, než si mnozí z nás dokáží připustit.
Kniha mě lákala už dlouho, něco mě k ní táhlo. Asi i proto, že modrou barvu mám nejraději. To, že se jedná o součást klimatického kvarteta, jsem nevěděla. Ale nebojte se, jedná se o samostatný román, který je součástí této environmentální tetralogie, do které patří i knihy Historie včel nebo Kůň Převalského. A nebyla jsem zklamaná, dostala jsem silné příběhy k zamyšlení prostřednictvím životů hlavních protagonistů.
Sledujeme dvě dějové linie v současnosti (rok 2017) a v blízké budoucnosti (rok 2041).
V roce 2017 se setkáváme s téměř sedmdesátiletou Signe, která se vydává sama na riskantní cestu přes oceán ve své plachetnici. Pluje z Norska až k jižním břehům Francie, aby přivezla své dávné lásce prapodivný dar. Signe je už od mládí velká ekologická aktivistka a vždy bojovala za zachování původní přírody své rodné země, především krásných vodopádů Sester - Søsterfossene.
V roce 2041 potkáváme Davida a jeho malou dcerku. Oba jsou na cestě přes vyprahlou Evropu, která trpí velkým nedostatkem vody. Dostávají se do francouzského uprchlického tábora, v jehož blízkém okolí naleznou v jedné opuštěné zahradě, daleko od mořského pobřeží, starou plachetnici.
Kniha přináší děsivé ekologické varování, nutí k zamyšlení, ale je to velice propracovaný a napínavý román. Oběma hlavním hrdinům jsem fandila a prožívala s nimi jejich strasti. Doporučuji k přečtení všem, kdo se rádi zamýšlejí nad ochranou a budoucností naší modré planety.
Tak tato kniha se mi líbila, ale musím bohužel uznat že Historie včel byla o krapet lepší:) Ale i tento příběh nebo spíše tentokrát dva příběhy, jeden ze současnosti Signe, ale i ta budoucí Davidova, byli velice zajímavě pojednány...Rozhodně tuto knihu nezatracujte!
Tato kniha mě už od začátku moc nebavila. Dějová linka Signe se mi navíc četla opravdu špatně, protože zde byly neskutečně dlouhé souvětí u kterých jsem měla problém držet se myšlenky. Vše bylo na můj vkus příliš protahované. Nápad knihy zajímavý, provedení už horší.
Líbilo. Moc. I když knížky Maji Lunde nejsou zrovna příjemné čtení. Obzvlášť pasáže z budoucnosti. Protože s takovou, s jakou se chováme k přírodě, tak samozřejmě, tak, že je tady přece všechno teď, tedy na pořád, se podobně strašidelné vize mohou lehce naplnit. Jak jinak vypovědět své pocity, když po čtení z budoucnosti, kouknete z okna, kde se odvíjí " normální" život. A říkáte si, jak dlouho? Co jednou čeká naše děti? A jejich děti..
Přečteno jako poslední ze tří knížek a musím říct, že mně zaujala nejvíc.
Mě se knížka líbila. Dva příběhy každý v jiné době, ale navzájem spolu souvisí. Příběh Singe je tak trochu umanutý, kdy v jejím případě cesta je cíl... a o to je ten cíl vlastně jiný než původně zamýšlela. Příběh Davida má být katastrofický, ale zároveň mi paradoxně přijde dost pozitivní a líbí se mi jeho vytrvalost. Ráda si přečtu i další knihy od této autorky.
Tahle kniha pro mě byla po včelách zklamání. Linka Signe mě nebavila vůbec a druhá jen o maličko více.
Asi tohle není muj šálek kávy. Těšila jsem se, až ta knížka skončí. Co se týče tématu, velmi zajímavé a mrazivé, že bysme takto mohli jednou jako lidstvo dopadnout. Ale co se týče příběhu Signe nebo Davida. Velmi mě oba štvali. Nepropracovane a příběhy zcela o ničem. Nevím, kdo mě štval z nich více... celkově mě kniha nenadchla. Ale úspěch je, že i tak jsem ji dočetla a neodlozila. I kdyz jsem chtěla tolikrát.
I přesto že tématem mi byl blíže první díl,tak se mi tenhle četl mnohem lépe, možná i proto, že šlo jen o dva příběhy... Každopádně asi teď nějakou dobu budu mnohem více šetřit vodou :)
Jsem vážně smutná, že to musím říct, ale tahle kniha mě opravdu zklamala. Maja Lunde je typickou severskou autorkou, která výborně pracuje s detailními, místy až lyrickými popisy přírody. Zároveň se více než na děj soustřeďuje na vnitřní boj postav a práci s komplikovanými charaktery. Získala si mě již prvním dílem environmentálně zaměřené série "Klimatické kvarteto", který se soustředil na vymírání včel. Líbilo se mi, s jakou jemností a křehkosti popisovala vztah ke včelám a osudy hlavních hrdinů mě doslova pohltily. Bohužel, při čtení Modré jsem tento pocit postrádala.
Děj je opět rozdělený na různá časová období: naší současnost, kdy nevrlá seniorka Signe vyráží na ekologickou misi (nandat to svému bývalému) a na blízkou budoucnost, kdy zemí zmítanou extrémním suchem cestuje David se svou malou dcerkou. Oba hlavní hrdinové jsou otravní, sobečtí a neskutečně nesympatičtí, takže mi většinu knihy bylo úplně jedno, jestli zemřou nebo ne. Signeina linka připomínala děj klasiky Stařec a moře - celou dobu jen plula na lodi a plula a plula... Přičemž se utápěla v křivdách minulosti, kterou očividně ani po uplynulých desetiletích nedokázala nechat být. David byl nezodpovědný mamlas, který se o své dítě neuměl sám postarat déle než 5 minut, takže byl nucený neustále zneužívat pomoci ostatních. Vděk byste u něj ale hledali marně.
I kdybych snad dokázala odhlédnout od otravných hrdinů, děj nebyl natolik zajímavý, aby mě dokázal zaujmout. I přes nápaditý námět mě knížka třičtvrtě času nudila a do obrácení stránek jsem se musela často nutit. Když se zpětně zamýšlím, jaksi postrádám příběh, protože většinu knihy zabírají interní monology nebo vzpomínky postav. Závěr byl příjemný a líbil se mi, nedokázal mě ale přesvědčit o tom, že by bylo tohle dílo něčím lepším, než jen průměrným románem, který bohužel nedokázal naplnit má očekávání. A to i přesto, že téma samotné vnímám jako důležité poselství věnované každému z nás.
Modrá sa mi z Majiných dosiaľ vydaných kníh klimatického kvarteta páčila najmenej, čo ale nič nemení na tom, že ju považujem za veľmi dobrú knihu. Všetko, od jazyka a štýlu písania, cez spôsobu, akým plynul dej, že bola viac opisná ako dynamická, tomu príbehu dodávalo takú tu správnu atmosféru a dôležitosť. Pripomínalo mi to... vodu :))
Osobne som mala radšej líniu so Signe, bola mi nejako sympatickejšia a bližšia ako David. Poslednú kapitolu, teda, poslednú časť poslednej kapitoly, som preplakala predstavujúc si, že takúto hru hrám so svojím synom vediac, že je to naozaj len hra, len predstava, len prianie, ktoré by sme udržiavali až do konca...
Kniha pojednává o velmi závažném tématu a člověku při čtení občas až mrazí, když si uvědomí, že to takhle nějak nejspíš brzy dopadne, pokud se něco radikálně nezmění. Dějová linka ze současnosti mne ze začátku moc nebavila, zato ta z budoucnosti mne chytla hned. Bohužel je v příběhu důležité poselství na úkor příběhu, kterému nepřidá ani nepovedený překlad... Vím jistě, ze už si tuto knihu znovu nepřečtu, ale myslím, že za jedno přečtení stojí...
Knihu jsem četla na doporučení. Nemohla jsem se do ní vůbec začíst a na mé poměry mi trvalo opravdu dlouho, než jsem ji dočetla (14 dní). Zpětně ji hodnotím jako docela dobře napsanou, ale ten ne dost osobní tón mi nějak bránil se do příběhu více začíst. Jako čtenářka jsem tušila, že příběhy obou časových rovin se nějak propojí, ale působilo to na mě spíše jako kalkul než jako opravdu dobrý příběh. Z některých věcí člověku sice mrazilo v zádech, téma bylo závažné a musela jsem myslet na věci, které denně neřeším, ale chyběla mi tam přece jen ta literární jiskra.
Oproti Historii včel pro mě byla kniha trochu zklamáním. Očekávala jsem hlavně více děje. V knize se v podstatě nic zásadního neděje, jen volně plyne a o to větší skepse na mě při jejím čtení padala. Otevřený konec u obou příběhů mi tentokrát nesedl ani trochu. Hvězdičku navíc dávám jen za to, že je zde poměrně dobře nastíněno, jak to může na naší Zemi za pár let vypadat. Z toho mi bylo opravdu hodně smutně na duši...
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Mnoho lidí tady píše, že kniha je poutavá i přes ta nízká hodnocení, ale souhlasím... Jediné dobré bylo že kniha je spojená s přírodou, jinak mi vůbec nedávala smysl... očekával jsem že by postavy mohly mít nějaké fyzické spojení ale nic... přemáhal jsem se abych jí dočetl...