Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
317
317
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila, stejně jako román Historie včel pojednává o důležitém ekologickém tématu - o vodě jako takové. Na rozdíl od Historie včel se mi tato knížka četla mnohem lépe a i samotné dějové linky mě bavily víc.
Český překlad je tragický, což bohužel celý čtenářský zážitek shazuje na 2*, možná je to v originále o chlup lepší.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Jedna z dějových linií vykresluje, obávám se, že naší budoucnost - snad jen víc vzdálenou. Signe mi byla velice blízká, obzvlášť myšlenka, že v dnešní době by se měli zodpovídat lidi, kteří si dítě přejí, než ti, co ne.
Po přečtení Historie včel jsem se nemohla dočkat, až si přečtu i tuto knihu a jsem lehce zklamaná. Ekologické téma je naprosto skvělý nápad a asi pořád bude aktuální. Střídání dvou časových rovin nebylo příjemný, ale zase lepší než u Historie včel tři časové roviny. Téma příběhu je jasné, ale děj? Moc jsem nepochopila, co tím chtěla autorka říct. Signe mi moc nesedla a kromě toho, že je aktivistka, o ní moc nevím. David a Lou byli lepší, tam se děj někam vyvíjel. Otevřené konce mi nevadí, ale tady jsme se nedozvěděli díky tomu skoro nic. Asi tuším, jak dopadla Signe, v druhém případě nic. Škoda, jako by pár stránek chybělo...
Naprosto brilantní kniha,která mi vyrazila dech. Strhující příběh,který by si měl přečíst každý. Rozhodně velmi doporučuji a už se těším na další autorčiny nihy,které mi právě dorazily.
Nějak k této knize nevím, co napsat. Tématicky mi je určitě blízká. Linka Davida i hodně dobrá, oproti tomu dějová linie Signe trochu nezáživná, ale jako celek se to vyvažovalo. Co mi ale vadilo je, že kniha tak nějak spěje od nikud nikam, nemá cíl, na konci prostě vyšumí tak náhodně, jako jsme na náhodných místech do dějů uvrženi. Pod určitým úhlem pohledu jsou i 3* moc.
Ze začátku se mi nedařilo začíst, musela jsem knihu na pár dní odložit, ale když jsem se k ní vrátila, četla se mi dobře. Asi se mi líbila o trochu víc než Historie včel, lépe se mi dařilo vžít do hlavních hrdinů a těšila jsem se na propojení obou příběhů.
Námet dobrý, ale šlo z toho vyťažiť oveľa viac... dosť dlho som si zvykala na štýl písania a príbeh Signe som miestami preskakovala.. vydržala som čítať len vďaka príbehu Davida a ku koncu už som len čakala, kde sa ich príbehy spoja. Škoda, malo to vačší potenciál.
Včely byly trošku lepší. Znovu jsem měla problém se stylistikou a tentokrát i s překlady názvů, které se zas a znovu objevovaly v závorkách za původním zněním.
Jinak ale velmi zajímavé téma, ekologické či jiné katastrofy já můžu.
Mně se kniha líbila víc než Včely (narozdíl tady od většiny). Vyhovovalo mi, že příběhy jsou jen dva a ne tři. Hodně mě pohltil příběh Davida, to bylo úžasné, hodně dojemné a napínavé. Naproti tomu příběh Signe mě natolik nezaujal, ale pochopila jsem, jaký smysl její příběh měl. Pro nás- uvědomit si, že ekologičtí aktivisti nejsou zlo. Že myslí na budoucnost všech a nejen svou. Ano, Signe byla hodně extrémní, ale možná, kdyby se lidem jako je ona víc naslouchalo, nedošlo by ke katastrofam jako v příběhu Davida...
Já knihu přečetla jedním dechem.
Nuda, nuda šeď šeď. "Kolega Vás ve svém obsáhlém příspěvku seznámil s tím, že jsme se na místo přepravili auty a cestou jsme brali benzín.". Poměrně banální děj je protkán dlouhými úvahami, myšlenkami, pocity bez výsledku... Styl vyprávění mě velmi iritoval, dialogy jsou podivné, obzvlášť vyniknou podivně vedené dialogy mezi dítětem a otcem. Posledních 150 stránek jsem prolistoval. Nedalo mi to, abych nezjistil, jestli je i druhá polovina knihy tak slabá jako první. Je.
Musím souhlasit s komentáři, že na Historii včel to nemá. Ovšem i tak je mé výsledné hodnocení vysoké.
Vyprávění Signe mi občas přišlo zmatené. Má vyprávět rok 2017, ale vlastně se vrací do svého dětství a dospívání, takže více méně se nacházíme v letech cca 1964 - 2017. Možná, kdyby to autorka opět rozdělila do více postav, jako tomu bylo v Historii včel, byl by pro mě děj lépe uchopitelný a především více svižnější. Na Historii včel se mi velmi líbily krátké kapitoly. Zde nebyly extra dlouhé, ale přesto mi přišlo, že se to občas vleče.
Naopak vyprávění Davida bylo napínavé od začátku. Trochu mne mrzí, že autorka nezačala knihu kapitolou Davida. Myslím si, že by našla více čtenářů? V knihkupectví si hodně lidí přečte první kapitolu a podle toho knihu koupí. I na e-shopech bývá jako ukázka první kapitola. Neříkám, že mne problematika ničení ledovce z důvodu prodeje luxusního čistého ledu nezaujala (Signe), ale útěk otce s dcerou před požárem, navíc nezvěstná manželka s druhým mladším dítětem je více ohromující (David). Ovšem autorka chtěla oslovit především čtenáře, které zajímá enviromentální problematika.
Oba příběhy, jak příběh Signe, tak příběh Davida mají něco do sebe. Signe poukazuje na problematiku plýtvání vody, nevážení si přírody, jejího ničení pro "lepší" budoucnost. David vypráví, kam ta budoucnost došla. Na světě je sucho, vůbec neprší, svět válčí o sladkou vodu.
Kniha je plná podnětů, které vedou k zamyšlení a jsou hodně děsivé (např. moře je plné slané vody, ale slaná voda se nedá pít, nedá se s ní ani zalévat, sůl vše spálí, stejně jako slunce).
Co mi na knize trochu vadilo byl překlad. Překladatel nechal v knize původní názvy, za které doplnil český překlad (např. Blå = Modrá, Søsterfossene = vodopády Sester atd.). Toto se vždy opakovalo, tedy vždy byly uvedeny oba názvy a musím říct, že mne to ve čtení bohužel rušilo. Mrzí mne, že to nebylo uvedeno jen jednou, při první zmínce názvu a následně si nebyl zvolen pouze jeden název (překlad či originál). Narazila jsem totiž na to, že překlad byl uveden ve špatném pádu a opravdu mne to vytrhlo od příběhu.
Kniha pěkná, ale mám-li být upřímná, na Historii včel - předchozí autorčino dílo - hodnotou rozhodně nedosahuje. Zatímco u Historie včel jsem skoro nedýchala a jedna stránka šla za druhou, tady už bylo leckdy cítit umělé natahování a naprosté zbytečnosti, které byly do děje zahrnuty, aniž by měly hlubší myšlenku či podstatu. Námět díla určitě zajímavý, i propojení příběhu, které jsem jaksi už rozluštila na samém počátku, ale tato kniha mne tedy rozhodně neoslovila natolik, aby byla součástí mé knihovny :)
Príbeh so súčasnosti sa strieda s dejom v blízkej budúcnosti, spojivom je voda a klimatické zmeny.
Asi před třemi měsíci jsem téměř jedním dechem a s obrovským nadšením přečetla Historii včel, takže na Modrou jsem byla opravdu hodně natěšená. Možná právě proto, že Historie včel nasadila laťku opravdu hodně vysoko, jsem nakonec byla z Modré trochu zklamaná. V knize se odehrávají dva příběhy, které si vlastně tak nějak volně plynou jako sama voda. Není tam moc velkých zvratů nebo překvapení. Příběh osamocené mořeplavkyně mě vyloženě iritoval a do jeho čtení jsem se musela nutit. Odměnou mi ale vždycky byl příběh otce a dcery, kteří se snaží utéct před extrémním suchem. Ten mě dokázal u knihy udržet až do konce.
Nemůžu říct, že by ve mně Modrá nic nezanechala, ale zároveň nemůžu ani říct, že by to u mně byla trefa do černého. Za přečtení stojí, ale na Historii včel nemá.
Ma svojsky styl pisania, uz v Zltej ma to zaujalo, Modra je trosku slabsia nez Zlta podla mna, ale urcite chcem citat i treti diel serie.
Do knihy jsem se nemohla absolutne zacist. A po 100 strance jsem to zabalila. Zivot je moc kratky na to, docist knihu za kazdou cenu. Takze bohuzel, knihu daruji dal, snad se bude libit nekomu jinemu, me to opravdu nechytlo. Apokalipticke tema zajimave, nicmene cekala jsem asi vic, prislo mi to velmi plitke.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, stejně jako Historii včel. Obě knížky mě naprosto dostaly. Modrá je hluboká, smutná, děsivá. Určitě doporučuji přečíst.
V určitých místech byla kniha velice čtivá a přiměla mě se zamyslet více nad vodou x suchem. Měla jsem problém s tím, že jsem si neoblibila ani jednu postavu, asi jsem cekala nejakeho veskrze kladneho hrdinu, to se mi zde nedostalo. Propojení příběhu bylo jasné už od počátku. Cely příběh byl rozhodně zajímavý, depresivní jak si autorka představuje nepříliš vzdálený rok 2041. Jsem zvědavá na 3.knihu z této environmentální tetralogie The Przewalski's Horse. V Norsku vyšla už loni.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Dvě dějové linky, které tušíte, že se někdy protnou, a když se to stane, je vám divně. Cítíte, že tak by to jednou mohlo být... Planeta bez pitné vody a naši potomci, kteří s tím zoufale bojují. Klimatičtí aktivisté jsou dnes většině k smíchu, jsou otravní, protože chtějí zabránit zpovykancům v hýření. Tahle krátkozrakost lidstva se nemusí vyplatit. Tahle knížka není sci-fi, a to je vlastně to příšerné.