Historky z mého života a cest
Ladislav Chrobák
Autor v publikaci uvádí zajímavé příhody ze svého života a z cest na mezinárodní kongresy a konference. Tak se například dovídáme, jak v osmé třídě gymnázia přednášel somatologii jako nehonorovaný suplent, jak ošetřoval nemocného v těžké hypoglykemii v letadle nad oceánem, jak "dělal" hasiče ve slavné Comédie Française nebo jak byl vítán na letišti v Baku při cestě na hematologický kongres jako vedoucí folklórního souboru ze Sarajeva... Autor je známý odborník - internista a hematolog, ale také spisovatel. ... celý text
Přidat komentář
V poměrně krátké době jsem se dostala už k druhé "lékařské" knize. Abycho to uvedla na pravou míru, v obou případech se jedná o knihu, nikoliv odbornou, ale o knihu napsanou lékařem. V obou případech se jednalo o můj cílený výběr, ale z velké části spíš o shodu náhod, a v obou případech se jednalo o příjemné překvapení a pohodové čtení :-).
Tou první byl výborný Labyrint pohybu od prof. Koláře, známého fyzioterapeuta (která mi byla doporučena, a tímto ji doporučuji dál :-), můj komentář k ní je u knihy) a tou druhou Historky z mého života a cest od prof. Chrobáka.
Důvod, proč jsem po téhle knize sáhla vlastně téměř nesouvisí s jejím obsahem, ani s osobou prof. Chrobáka, a jde opravdu spíš o zajímavou shodu okolností. Totiž, do splnění čtenářské výzvy mi chyběla poslední kniha, poslední téma: Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě, a já si prostě nějak nemohla vybrat (nic mi nesedělo), až jsem objevila, čistě náhodou tuhle knížku, ve které prof. Chrobák, emeritní profesor Lékařské fakulty Karlovy univerzity, internista a hematolog, vypráví svůj vlastní příběh, vypráví o svém životě, na "historky", vzhledem k jeho životní cestě, opravdu bohatém ... a právě o tom si v téhle knize přečtete.
Je to takové příjemné vzpomínání, pro mě s jednou (viz. výše - důležitou) přidanou hodnotou, pan profesor své dětství strávil na Ostravsku, částečně přímo v Ostravě, tudíž pokládám tímto poslední bod letošní výzvy za splněný. A čtení téhle knížky za, na to, jak obtížně jsem se k ní dopracovávala, nakonec pro mě příjemným způsobem strávený čas s výjimečným a zajímavým člověkem.
"Dědeček s babičkou bydleli v Hrabůvce, dnešní součásti Ostravy, v tzv. Nové Kolonii, kterou Vítkovické železárny postavily pro své zaměstnance. Byla to na svou dobu výstavná kolonie, kteru se železárny chlubily před ... návštěvníky. ... K babičce a dědečkovi jsem se vždy moc těšil, mimo jiné proto, že dědeček mi před spaním vyprávěl pohádky. Jeho osobitý způsob vyprávění provázený barvitými přirovnáními se mi líbil do té míry, že jsem v dětství žádnou jinou pohádku nedočetl, prostě proto, že neodpovídala dědečkovu způsobu vyprávění..."
... věřím, že dědečkův ostravský dialekt udělal své :-).
A taky věřím, že život na Ostravsku byl poměrně složitý, nejen pro svou vlastní rázovitou atmosféru a obyvatele, ale taky pro zajímavé umístění v politicko-hospodářsko-geograficky nestálé oblasti na česko-polsko-slovenském pomezí (jak kdy dle příslušné doby) ...
"Krátce potom, co jsem začal v Paskově chodit do první třídy, ... přišel od strýce, v té době učitele v Oldřichovicích na Těšínsku, dopis. Strýc se obracel na rodiče s prosbou, zda bych nemohl navštěvovat první třidu v Oldřichovicích, aby byl splněn počet šesti dětí, nutný pro otevření prvního oddělení tamní české dvojtřídky. V místě byla rovněž polská škola a zápasilo se o každé dítě. ... Mé dvacetileté tetě Martě pocházející z Liptovského Mikuláše tak přibyla navíc ... péče o prvňáčka. Její krásná slovenština mne natolik ovlivnila, že jsem již ve čtvrté třídě obecné školy přečetl první slovenskou knížku a slovenština mi zůstala blízká po celý život."
...
"Byl to v té době kraj chudý, a tak jsem muse chodit do školy, pokud neuhodila zima, bos s knížkami nikoliv v brašně, ale pod paží, aby se synek "kierownika" (polsky řídícího učitele) v ničem nelišil od ostatních dětí."
Knížka tak splnila mé zadání bohatě, ale dala mi toho mnohem, mnohem víc, "poslouchat" totiž poutavé a lehce plynoucí vyprávění pana profesora bylo hodně víc než jen zajímavé, v mnohém opravdově "poučné", abyste rozuměli, v čistě pozitivním smyslu toho slova ...
"Přínosné byly velké vizity docenta Bobka. Jeho zásadou bylo heslo, podobně jako u slavného lékaře Williama Oslera: "Nesahejte na nemocného dříve, pokud nevytěžíte maximum z vyšetření pohledem." A opravdu není toho málo, co se dá vytěžit z pečlivého vyšetření pohledem."
Kéž by se "poučili" i někteří současní lékaři, často hledící víc do svých laptopů, než na své pacienty :-).
Autorovy další knížky
1997 | Propedeutika vnitřního lékařství |
2011 | Historky z mého života a cest |
2007 | Medicínské historky z Královéhradecka |
Přestože velká část textu je pro nezasvěceného čtenáře trochu nudná - v publikaci pro laickou veřejnost nadbytečné odborné termíny, vyjmenovávání všech osobností, s nimiž se setkal apod. - vynahrazují to poutavé historky např. ze života v tehdejším Kuvajtu nebo při návštěvě Petrohradu. Celkově pro mne až překvapivě zajímavé čtení. Autor byl rozhodně bezesporu významný lékař a dobrý člověk.