Hitlerova olympiáda
Christopher Hilton
Podtitul: Olympijské hry 1936 v Berlíně Monografie přibližuje přípravy i samotný průběh XI. letních olympijských her, které se roku 1936 konaly v Berlíně a byly zneužity k nacistické propagandě. Na základě literatury, pramenů, rozhovorů s pamětníky a zpráv z dobového tisku shrnuje autor průběh XI. letních olympijských her. Berlín byl jako pořadatelské město zvolen ještě před nástupem Hitlera k moci a hry se měly stát oslavou mírového soužití. Hitlerův mocenský triumf však dal sportovním soutěžím zcela jiný charakter. Hilton rekapituluje "Hitlerovu olympiádu" od volby Berlína roku 1931, přes společensko-politickou situaci, jež tvořila rámec této sportovní události, až po samotný průběh soutěží. Připomíná rovněž opomíjené skutečnosti o těchto hrách (např. důvod, proč si Hitler nepotřásl rukou s Owensem, vyřazení židovských běžců z americké štafety atd.). Pohled na jednu z nejkontroverznějších sportovních událostí 20. stol. ... celý text
Přidat komentář
Jako velký sportovní fanoušek zajímající se o historii jsem se na Hitlerovu olympiádu moc těšil. Byl jsem na ní "připravený o to víc", že jsem na konci května objevil na vlastní oči unikátnost Berlína včetně Olympijského parku, který je monumentální. Co se týče architektury, jde podle mě o jedno z nejcennějších Hitlerových dědictví, které se dochovalo v dokonalé podobě.
Sám Olympijský stadion je dechberoucí a vskutku impozantní. V jeho blízkosti se nachází Bell Tower, z níž se vám nabízí ohromný výhled na celý park. Jeho součástí je i přírodní amfiteátr Waldbühne, kde 30. května 2017 vystoupili Aerosmith.
I proto jsem byl zvědavý, jaké nové poznatky díky této knize o berlínské olympiádě nasbírám. Ano, byla jich spousta, ale upřímně řečeno nic, co by se mi nějak výrazněji vrylo do paměti. Očekával jsem, že se dílo bude v mnohem větším měřítku zabývat nacistickou propagandou, ale přišlo mi, že byla zmíněna spíše na okraj. Mnohem více se mohlo mluvit o Leni Riefenstahl a významu jejího dokumentu zvaného Olympia.
Značný prostor se věnoval olympijským výpravám, kterým cesta do Berlína trvala několik týdnů, což dnes působí nepředstavitelně. Skutečně ale bylo potřeba jejich trmácení se do německé metropole tak zevrubně rozebírat? Hilton se zaobíral i jednotlivými dny, kdy hry pod pěti kruhy probíhaly.
Autor upřednostnil sport na úkor role a míry propagandy, což mě trochu zklamalo, jelikož mě v tomto případě více zajímala politická stránka věci, byť třeba výkon Jesseho Owense je jedním z nejpozoruhodnějších příběhů, který kdy byl v historii novodobých her napsán.
Navíc autor dost často přeskakoval a vše působilo zmateně, jsem toho názoru, že z daného tématu šlo (a stále jde) vytěžit mnohem víc. Proto jen čtyři hvězdičky.
Hitlerova olympiáda
Knížka mě zaujala nejvíc úvodní částí. Okolnosti zvolení Berlína jako pořádajícího města OH, razantní změna původního záměru, kterým byla oslava mírového soužití, v triumf moci nastoupivšího Hitlera, střet apolitických ideí olympijského výboru s realitou, společensko-politická situace v Berlíně před a za olympiády (ta mi pěkně korespondovala s podrobným vylíčením téhož v mnou oblíbených krimi od Kutschera), ambiciózní realizace projektu…
Samotný popis průběhu her (vč. podrobností o přesunech výprav do Berlína) mi pak přišel jako nepřehledná skrumáž informací, takové „bez ladu a skladu“ ode všeho něco, hledání souvislostí bylo při objemu nabídnutého a četných opakujících se zmínkách obtížné a spíš únavné než zajímavé. Škoda.