Hlad
Knut Hamsun (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299075/mid_hlad-vH2-299075.jpg
4
218
218
Tématem románu Hlad (1890) norského autora, nositele Nobelovy ceny za literaturu Knuta Hamsuna je hlad ve dvojím smyslu. Protagonista a zároveň vypravěč románu, začínající spisovatel, se snaží prosadit bez valného úspěchu v norském hlavním městě Kristianii (dnešní Oslo) a trpí chudobou a nedostatkem jídla. Dlouhá období fyzického hladu se podepisují nejen na jeho tělesném zdraví, ale vyvolávají v něm i nezvládnutelné proměny psychického stavu, nepředložené činy a chaotické projevy mysli až halucinační deliria. V protikladu k poetice realistického románu žije hrdina Hladu bez účasti na společenském dění a ani nepomyslí na jakýkoliv sociální protest. Věnuje se pouze vlastní situaci v obdobích hladu a z ní plynoucí neschopnosti komunikace s jinými lidmi. Tady nastupuje druhý - a důležitější aspekt titulního hladu. Hlad je zde metaforou hledání vlastní identity v existenciální prázdnotě, jakési vnitřní emigraci ze zavedených společenských pravidel. Záznamy vnitřních monologů a proudu vědomí hlavní postavy činí z Hladu předchůdce poetiky modernistických románů. Horečnatý románový debut Knuta Hamsuna je z velké části vzpomínkou na jeho vlastní umělecké záčátky.... celý text
Přidat komentář
Autobiografický výlev mladého Hamsuna. Sála z toho mladíckosť so všetkými kontrastmi, ktoré z toho pramenia. Naivita, strach, drzosť, sny ale aj akási nepoškvrnená čistota a viera v budúcnosť. Stavy zapríčinené hladovaním sú v skutku nepríjemné a živé, celá kniha je vďaka nim veľmi intenzívna a pútavá, miestami až hypnotická.
Slovenský preklad je písaný ešte starou slovenčinou. Kupodivu, vôbec mi to nevadilo, naopak, čítanie malo dobový šmrnc.
Ideální kniha k době vánočního obžerství či naopak přelomu roku, kdy se člověk snaží o detox organismu. Ano, trochu nadsázka, ale jak jinak to pojmout, když většina z nás nikdy nezakusila hlad, ten opravdový hlad, který by ohraničoval samotnou naši existenci a nejen například touhu vyrýsovat postavu... Hlad je nepochybně zajímavá kniha, četla jsem již podruhé a opět na mě zapůsobil svou magickou silou, svými vidinami a myšlenkami. Na druhou stranou mě hlavní hrdina opravdu nehorázně štval, spíš než aby vyvolával soucit, a ten konec se mi zdá takový jalový. Třeba se jednou dostanu k nějaké jiné knize od autora, opravdu by mě to zajímalo.
Solidní mezník mezi Dostojevskim a Kafkou. Oproti zminěným kolegům slabší, ale stále psychologicky břitké.
Seznamte se s Otíkem, sice tak nejmenuje a norsky to nezní už vůbec, ale to je úplně šumák.
Otík bydlí v takovym kutlochu a živí se jako pisálek. Vzhledem k tomu, že ho bába domácí z kutlochu vyrazí jako neplatiče, tak mu ta jeho volná noha asi moc nejde. Občas nějakou tu kačku sice dostane, ale je to málo. Stane se z něj smraďoch, zestárne tak o 200 let a myslí si, že nikdo neví o jeho bezďačení.
To kde se to děje je úplně ukradený, protože ten hlavní děj se odehrává v jeho hlavě. Otík je jak pod drogama, akorát že jeho drogou je hlad a my mu nahlížíme pod pokličku, jaký z toho má šílený stavy. Dokonce nás naučí nějaký triky. Někam si musim třeba zapsat, že když na tom budu už fakt blbě, tak se budu plížit kolem truhlárny a tajně tam na zemi čmajznu dvě hoblovačky na ještě horší časy. Protože když si s ní zalezu někam do kouta, tak jí můžu dlouho žvejkat a život hned bude víc barevnej.
Byla to super jízda na vlně zkušenosti, kterou bych nechtěl nikdy zažít, ale když už, tak jedině s párem hoblovaček. Četlo se to úplně samo a já si to někdy zase otevřu.
Kniha, kterou jsem si vybrala jako téma seminární práce do školy. Jsem ráda, že jsem si ji díky tomu přečetla, navíc jsem jí po napsání oné seminární práce začala chápat jinak, než když jsem ji četla. Najednou jsem v tom neviděla jen zajímavý a smutný příběh chudého intelektuála, ke kterému se život otočil zády. Samozřejmě, že po přečtení poslední věty jsem knihu zavírala s pocitem "to vážně někdo napsal, to vážně někdo dokázal tak procítěně napsat příběh plný tolika neštěstí?" Pak mi došlo proč - protože to byl pravdivý příběh samotného autora. A tím si mě kniha získala o mnohem víc. Tento autor mi akorát dokázal to, že severská literatura je opravdu jiná než literatury, na které jsme nyní zvyklí. A to je super:)
Kdosi přirovnával tuto knihu k Adventu Gunnara Gunnarssona či Starci a moře Ernesta Hemingwaye. Tak jsem se do knihy pustil a byl to boj. Každá stránka, každá věta. Nepolevil jsem, ale tak dobrý pocit, jako z Adventu z knihy nemám. Asi i proto, že "hrdina" je vlastně "antihrdina", těžko se s ním ztotožnit. Osobně bych se na loď dal najmout dříve. Možná to "rvaní se s osudem" je knihám společné, ale zatímco v těch druhých se hrdina rve, tady spíše přežívá. V žádném případě nelituji.
Velmi silná kniha. Člověk se s hlavní postavou dokázal zžít, prožívat toto celé s ním.. Cítit tu marnost, tíhu, ale i záblesky nadějí a touhy.. hraničící s šílenstvím.. Není to kniha pro každého.. ale i tak stojí za přečtení :-)
Při čtení knihy Vás bude doprovázet pocit děsu, přejídání a úzkost jakou jste dosud nepoznali. Hlad je jednoduchá cesta k šílenství a skrze tuto knihu do něj nakouknete.
Psychicky naprosto vyčerpávající dílo. Pokud se jedná o 100% autobiografii, pak klobouk dolů před Hamsunem, co vše zvládl přetrpět. Rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem při četbě knihy pocítil.
Nevěřila bych, že mě bude bavit podobná kniha. Dílo, které je de facto jen o přemítání, blouznění a vnitřních monolozích. Ale opravdu dobře napsané, vtáhlo mě to a už nepustilo.
Působilo to natolik autenticky, že jsem opravdu Hamsunovi věřila, že si podobné stavy sám kdysi prožil.
"Nebuď směšný, to by člověk taky mohl z přemíry pýchy umřít..." Tenhle výňatek z posledních stran podle mě dokonale charakterizuje hlavní postavu a vlastně i téma celé knihy. Hlad mi svým úvodním nastavením připomíná (a dle komentářů nejsem jediný) Zločin a trest. Jenže jak jsem stránku po stránce poznával vlastnosti hlavní bezejmenné postavy, uvědomil jsem si, že ten pohled do tepající hlavy hladového, zhrzeného a na smrt pyšného hrdiny připomíná spíše jiné Dostojevského dílo, emařské Zápisky z podzemí. Obě postavy trpí svým vlastním sebedestruktivním charakterem, který jim způsobuje víc problémů, než kdokoliv či cokoliv v jejich okolí. Hamsun, podobně jako třeba zmíněný Dostojevskij, svou postavu drtí do extrémů a vlastnosti, které sídlí ve větším či menším množství asi v nás všech, nechává projevit v maximální možné míře. Čtenář (čti já) tak dostává jakýsi náhled na sebe samého, jen v trochu upgradované, do extrému vyhnané verzi. Hodně zajímavé čtení.
Fantastická kniha. Že neměla skoro žádný děj, mi vůbec nevadilo. Sžil jsem se s hlavní postavou natolik, že jsem při četbě doslova trpěl s ním i za něj. Přál jsem mu štěstí, které však stále nepřicházelo, i když si za to občas svou hrdostí mohl sám. Nevadilo mi, že neznám jeho minulost; prožívání jeho přítomnosti mě naprosto pohltilo.
Na čitateľa padá ťažoba núdzneho života, alfou a omegou je hmatateľná bieda a z nej vyplývajúci fyzický hlad hlavného hrdinu, ktorý tápa v realite aj vo svojom vnútri, blúdi uličkami mesta i zákutiami ducha, paralelne s pohybmi telesnej schránky vnímame poryvy duše, a toto ma fascinovalo najviac, ten kaleidoskop snových vnútorných monológov, až halucinácií mladého spisovateľa a zrážok s premenlivou realitou, občas nádejnou, občas bezútešnou, skoky z absolútnej mánie do hlbokej depresie a späť boli prudké a mnohokrát nepredvídateľné, striedanie vypätia síl a slabosti – na jedného až príliš, bolo mi ho ľúto, vydanie (dybbuk, Praha, 2016) slušivé, za päť to nebude, predsa len jestvujú knižky, ktoré si viac získali moje srdce.
Hlad nemůžu hodnotit jinak, než s nadšením a konstatováním, že jsem právě dočetla jednu z dalších pro mě přelomových knih. Příběh depresivní od začátku do konce, bláznivý hrdina, se kterým snad ani nelze sympatizovat, hlad, zoufalství, halucinace, nemoci, špína, více zoufalství a větší hlad... ano, ale hlavně neopakovatelný literární zážitek. Doporučuji!
Knut Hamsun upadol po 2. svetovej vojne do nemilosti, pretoze za vojny sympatizoval s nacistickým režimom. V tejto knihe nájdete nepriamy odkaz na to, čo ho k tomu viedlo. Opis šéfredaktora (od ktorého záviselo či sa autor naje, alebo ho bude trápiť hlad) ktorý vôbec nesedí na nórsku príslušnosť, hovorí za všetko: "Vlasy má kudrnaté a krásné hnědé oči trochu neklidné, má ve zvyku šťourat se tu a tam v nose". Výborná kniha.
Nikdy mě nic nepřinutilo zamyslet se nad tím, jaké by to bylo, kdybych byla tak chudá, že bych každý den jen přežívala - a pak jsem začala číst Hlad. Jak jsem se dozvěděla, hlavní postava má i období sytosti, ale to autor vynechává, aby ten hlad člověk cítil až do morku kostí. Je to takový deníček chudého a hladového, který to pořád zkouší, protože věří, že bude lépe, přestože je na tom psychicky špatně a jeho nálada je jako na horské dráze. Náhlednutí do fyzického a psychického stavu hladovějícího pro mě bylo hodně děsivé a společně s chladnou atmosférou Kristianie tehdejší doby (dnešní Oslo) vytvořil autor něco opravdu skličujícího. Vždyť ten nebohý muž, kterého Hamsun stvořil (prý si on sám v mládí taky prošel těžkými časy), zkouší každý den něco napsat, aby za to dostal nějaký ten peníz, ale hlad mu v psaní brání - hlad, který nezažene, protože nemá peníze na jídlo - peníze, které nezíská, protože z hladu nic nenapíše...ke konci knihy už mi notně kručelo v břiše.
Několik syrových scén ze života prekariátu v Oslu 19. století. Kniha, kterou doporučuji číst nalačno, aby jen prohloubila hlad, který již máte, a nevyvolala hlad, který mít nechcete. Na svou dobu jistě velmi sugestivní popis existenční a existenciální tísně, ale poněkud jednorozměrný a monotónní (hrdina je v podstatě pořád více či méně na dně, nepoznáme jej ve chvíli, kdy se cítí opravdu dobře a nezvíme tudíž, zda právě permanentní hlad není tím, co jej v duchu Jobsova "stay hungry" žene vpřed). Přes potěšující přímost a otevřenost jeho zpovědi převládá mrzení, že Hamsun nešel více do hloubky ani do šířky.
Chvíli mi trvalo, než jsem přivykla houpačce duševních stavů. Silně na mě zapůsobila hrdinova izolace, jeho často impulsivní vzdalování se ostatním a vymezování se. Jako kdyby existovala hranice, která nesmí být překročena, jinak... Co? Přestane být sám sebou?
Pozoruhodná kniha.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Hlad |
| 1970 | Matka země |
| 2000 | Mystérie |
| 1930 |  Viktorie |
| 2002 | Po zarostlých stezkách |
Po letech jsem si knihu znovu přečetla a opět musím konstatovat...SKVĚLÉ! Atmosféra, styl.....Rozhodně patří do mého osobního kánonu knižních "pecek", kdo nečetl, o hodně přišel.