Hlad
Knut Hamsun (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301127/mid_hlad-SuH-301127.png
4
217
217
Hrdina, ztroskotaný žurnalista, prochází celou škálou pocitů hladu, od fyzické nevolnosti až k snovým duševním stavům
Literatura světová Romány
Vydáno: 1932 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Sult, 1890
více info...
Přidat komentář
Hlad som dočítal. Napísané i vymyslené je to samozrejme úchvatne, o tom som nikdy nepochyboval, lebo Hamsuna som už čítal, ale jeho neskoršie práce, ktoré sa mi taktiež veľmi páčili. Priznávam sa, že som sa k nemu dostal vďaka Bukowskemu, ktorý ho zaraďoval k svojim obľúbeným spisovateľom. V Hlade ma neskutočne iritoval hlavný protagonista. Neviem si pomôcť, skrátka mne pripadal ako "naprostý" imbecil, čo si nedokáže uvedomiť, že keď ide o život, tak nejaka idiotská hrdosť a hranie sa na niečo musia ísť bokom...Hladuje, svoju vestu dá do záložne a utŕžené peniaze dá žobrákovi, miesto toho, aby si kúpil jedlo a našiel vhodné ubytovanie...a toto sa v knihe opakuje niekoľkokrát....či som knihu pochopil alebo nepochopil, je vedľajšie...ale pochopil som ju...ale neviem si pomôcť...málokedy sa mi stane, že mi hlavný hrdina tak pije krv....v úplnom závere sa spamätal, možno, lebo neviem, ako to s ním ďalej dopadlo....
Tohle je kniha, kterou je třeba číst tak trochu jinak. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu něco velice podobného Zločinu a trestu. Něco mi říkalo, že Hlad je úžasný realistický román, zároveň mi tam něco nesedělo. Tohle není tak úplně realistické dílo. Knut totiž hodně předběhl svou dobu. Nicméně Hlad je netradiční román, který jistě osloví i dnešní čtenáře.
Pro hlubší zážitek z četby doporučuji půl dne nejíst :D.
Velice čtivé a poutavé, u nejnovějšího vydání doporučuji přečíst i doslov, velmi zajímavé!
Jsme v hlavě norského intelektuála, který má hlad. Prožijeme s ním několik zdrcujících týdnů, během kterých je náš bezejmenný (anti)hrdina na pokraji vyhladovění, občas se nají, občas to vyzvrací, nepracuje, i když by asi chtěl, čas od času si popláče, potká pár karikaturních postaviček, zažije pár bizarních chvil a taky to má moc pěkný konec, který mi sedl a díky němu hodnotím o hvězdičku víc než jsem měl původně v plánu.
Vlastně ani nevím jestli bych tuhle knihu někomu doporučil, ale vzhledem k tomu že se to četlo tak svižně a že se mnou pár scén celkem zamávalo, tak asi jo, a navíc to máte přečtený za pár dní a pak můžete machrovat, že jste četli Knuta Hamsuna, kterého obdivoval i Bukowski!
Já osobně jsem s tímhle autorem neskončil.
Jo a vzhledem k názvu díla je v knize překvapivě mnoho jídla!
Nadčasový klenot. Sama bych se k jejímu čtení asi nikdy nedostala, nebejt...
Román starý víc než 115 let, ale naprosto přesně dokumentující trýznivou snahu člověka přežít, v jakékoli době. Reálně přežít, ne jen život vydržet. Kdyby někdo chtěl napsat soudobou variaci na tento příběh, změnil by reálie, způsoby paběrkování, ale určitě ne popis vnitřního života hlavního hrdiny. Útlá knížka, dávající materiál k přemýšlení na dlouhé hodiny toulání. Inspirace pro vlastní hrdost a snahu nezaprodat se příliš lacino. A to vůbec nezmiňuju ty vnitřní odkazy na příběhy externí.
Jednou větou: Zásadní kniha mého letošního čtenářského života.
Ještě letmo proběhnu ten aktuálně vydaný překlad z tvůrčí dílny Vilmy Kadečkové, Četla jsem totiž vydání z roku 1959 v překladu Milady Krausové-Lesné(včetně ideologického pláštíku předmluvy :-)).
"Sytý hladovému nevěří..." Hamsunův Hlad však toto tvrzení přinejmenším podkopává...
Knihu jsem četl jedním dechem a jeho rozervaný a ušlechtilý hrdina mě doslova uchvátil. Zas po dlouhé době jsem objevil knihu ke které se rád vrátím.
Opět klasický hrdina Knuta Hamsuna. Nevyrovnaný, blouznivý, velmi citlivý a vnímavý. Tentokrát na pokraji psychického i fyzického zhroucení z nedostatku jídla. Mám takový dojem, že tato kniha předběhla svou dobu tak o 50 let.
Hlad mě nechytil. Zabiják byl první naturalismus "na vlastní kůži" a tím si u mě vydobyl, podobně jako všechno co je poprvé, výjimečné postavení. Druhý v pořadí mých knižních setkání - Zločin a trest a Dostojevského psychologická hlubina - těžký, ale výjimečný zážitek. Hlad ke mě přichází až jako třetí v pořadí a trochu s křížkem po funuse. V mých očích nedosahuje kvalit předchozích dvou titulů.
Bohužel už na Raskolnikovovi mě trýznila hrdinova vnitřní rozervanost, kdy je schopen své čerstvě nabyté prostředky, nezbytné pro další přežívání, v návalu hrdosti vyměnit za rozmáchlé morální gesto a následně toho hořce zalitovat. A ještě hůře jsem obdobné chování opětovně snášel u Hamsunova hrdiny. Nicméně hrdinové na dně svých životních sil nutí čtenáře přemýšlet, jakby se sám zachoval, nemít např. co do huby. O sobě se domnívám, že bych se, v neposlední řadě, pokusil o krádež. A snad i bez větších morálních zábran. A zajímavé je, že Hamsunův hrdina na to ani jednou nepomyslel, a přitom hladověl cca celých 200 stran z kompletních 230ti. Prostě divnej patron ;)
Velice přesvědčivě napsané a velmi obratně sdělené. Nedokázala jsem od hrdiny upřít zrak jinam, nedokázala jsem opustit a přestat ho sledovat.Na krátkém prostoru graduje něco opravdu silného.
" Aniž jsem o tom věděl, směřoval jsem domů. Měl jsem velký hlad a nalezl jsem na ulici třísku, kterou jsem hryzal. To pomohlo. Že jsem na to dříve nepomyslil ! "
Vynikající a až fyzicky nepříjemná a vlezlá knížka . Čte se opravdu jedním dechem, ale zaručeně si během čtení párkrát odskočíte něco sníst, protože pocit hladu bude po dobu čtení rozhodně sílit.
Je opravdu zajímavý pocit číst Knuta Hansuma sedě na pomníku obětem fašistického teroru :-). Z čistě literárního hlediska tedy mě Hlad docela příjemně překvapil, navzdory všem možným anotacím, co jsem si o něm přečetl. Čekal jsem trošku něco jiného, zdůrazňuji, že horšího, nakonec mě životní osudy hlavního hrdiny nakolik pohltily, že jsem knihu dal takřka na jeden zátah v jeden den během cesty do Prahy a zpět (necelých cca 6 hodin?). Velmi vysoce hodnotím Hansumovu práci s jakýmsi až sebedestruktivním stydlínstvím a "uraženou ješitností" hlavního hrdiny, který si v záchvatu bezmoci jde k někomu půjčit peníze, ale v okamžiku, kdy ten dotazovaný sám zjistí, proč hrdina přišel a sám od sebe pomoc nabídne, hrdina ji rezolutně odmítne, tohle Hansum propracoval naprosto geniálně, až jsem měl chuť na toho hrdinu do knihy řvát, jestli není idiot. Druhou věcí co mě velmi mile zaujala a překvapila (a potěšila), je Hansumova na svou dobu poměrně neotřele otevřená sexualita a to i ze strany žen. Velmi příjemné, pohlcující a zajímavé čtení, byť ke konci možná již trošku stereotypní, čtvrtá část dle mého názoru mohla být zcela vypuštěna, závěrem třetí to mohlo v klidu skončit.
Vynikající kniha. Popis životních začátku Knuta Hamsuna je tak sugestivně podán, že čtenáře vtáhne do děje a bude pro něj velmi složité knihu odložit.
Štítky knihy
zfilmováno norská literatura hladovění Oslo (Norsko)
Autorovy další knížky
| 1959 |  Hlad |
| 1970 | Matka země |
| 2000 | Mystérie |
| 1930 |  Viktorie |
| 2002 | Po zarostlých stezkách |
Konec devatenáctého století nebyl v Norsku žádnej med. Kvůli zimě tam totiž podle mě moc včel nemaj. Já když mám hlad, tak si dám chleba s medem. No a protože málo včel, málo medu = hlad.
Bezejmenný hrdina se živí psaním sofistikovaných článků do novin, což mu vynáší skoro stejně jako mne psaní recenzí na goodreads. Narozdíl od roku 2016 ale tenkrát v Oslu nešlo vybarvovat tabulky v Excelu a tak hrdina má příjem jen z psaní.
Hrdina se v průběhu příběhu dostane z jakž takž zajištěné existence, do totálních hoven, kdy jí dříví, piliny, cucá kamení a kouše se do prstu. Když ale nějak přijde k penězům, tak dává tuzéry jak Palivo v nejlepších časech - 37? 200! Díky tomu mu toho moc na jídlo nezbyde.
Takhle to táhne od desíti k pěti až se naučí, že hlad je víc než pýcha a stud a chleba je víc než piliny a že s humanitnim zaměřením toho moc nevytrhne.
Hlad dost připomíná Zločin a trest, což je velmi dobré. Jako když vám někdo řekne, že vaše přítelkyně vypadá jako Eva Greene. To je taky velmi dobré. 8/10