Hľadanie vesmírnych civilizácií

23.08.2020

Knihu jsem četl v minulosti. Myslím si, že jsem si knihu půjčil od dědy.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Co je to vlastně láska? Síla tohoto trojnásobného citu je neobyčejná. Působí jako zvětšovací sklo. Z tisíce lidí vidíte jen jediného, ten se okamžitě zvětšuje, přibližuje, roste… A najednou zaujímá v milující duši více místa než všichni ostatní milióny obyvatel Země. Proud citů člověka mění. Probouzí se v něm někdo jiný, silný, lepší. Odhalují se nové pokladnice vědomí a citů. Kdy se historicky zrodil v lidech tento nadevším vítězící cit? Kdy vystřídal biologickou pohlavní přitažlivost? Zřejmě se to stalo v době, kdy skupinové manželství nahradila rodina moderního typu, kdy matriarchát vzdal své pozice. Nejstarší svědek o lásce je obecně známý; je to 129 hlava Nefertiiti. Kámen až k nám přenesl přes celá tisíciletí její krásu i velikost jejího ducha. Ne nadarmo se kopie této sošky v miliónech´exemplářů rozběhly po celém světě. Faraón Achnaton zanechal mnoho svědectví o své lásce k Nefertiiti. Ani tisíciletí je nezavála. Člověk přirozeně zdědil po svých živočišných předcích instinkt pohlavního rozmnožování. Ale práce a rozum přeměnily tento instinkt v nejvyšší vzlet lidských citů, ve stimul nejplnějšího rozvití osobnosti. Schopnost a potřeba milovat je tedy dalším rysem, který charakterizuje rozumného člověka. Básník A. Blok říkal: Jenom zamilovaný má právo nazývat se člověkem.

Jak je tomu na druhých obydlených světech? Procházejí myslící bytosti všude tak trnitou cestou ke svobodě nebo to byl osud pouze zemského pokolení? Dojde-li ke kontaktu s jinými světy, bude odhaleno i toto tajemství. Velké skvrny nám napovídají, že vývoj lidstva se neubírá přímočarou cestou pokroku. Pod vlivem brzdících sil dochází k řadě odchylek a omylů. Ale lidská lavina nakonec všechno smete a žene se dál, kupředu, kupředu… Až návštěvníci z jiných světů uvidí Zemi, možná že jí dají nepěkný název „Planeta mravenišť". Budou k tomu mít své důvody. Ty hromady obydlí mají dokonce vlastní atmosféru. Co vdechuje obyvatel velkoměsta? Především samozřejmě výfukové plyny automobilů. Vlny benzínových spalin otřásají mraveništěm. Za druhé je to kouř a popílek z továren, hromady prachu. Pro celou cestu, která trvala milióny let, od dryopiteka až po současného člověka, vynecháme-li nepatrný poslední úsek, je příznačná vysoká fyzická aktivita. Patří do ní zdokonalování pracovních nástrojů, lov, obrana před nepřáteli, zemědělství, chov dobytka atd. Člověka té doby můžeme plným právem nazývat - Člověk dynamický! Co se však stalo na posledním úseku? Duševní činnost začala vytlačovat fyzickou. Objevuje se nový druh - „Člověk statický".