Hlava mého otce - Čtyři stenografické romány
Jelena Bočorišvili
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396470/bmid_hlava-meho-otce-ctyri-stenograficke-jOx-396470.jpg
4
20
20
Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně... ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie - to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili. Ty se vyznačují šíří postav a dějů, zároveň jsou však komponovány velmi sevřeně, a proto bývají označovány jako "stenografické romány". Jelena Bočorišvili nezapře svou původní profesi sportovní novinářky a dokáže doslova na pár desítkách stran zobrazit i několik generací typických gruzínských rodin i s kavkazským koloritem. Ve všech čtyřech vybraných stenografických románech (Hlava mého otce - Opera - Sověti - Faina aneb Příběh klavíru) se projevuje autorčina charakteristická poetika, pro niž je příznačný lyrizovaný slovník, výrazné postavy a snová atmosféra, jež je však narušována syrovým popisem totalitní skutečnosti. Bočorišvili si pro své texty bere inspiraci v Gruzii, a to nejen druhé poloviny 20. století, ale také doby předválečné, která s sebou nese rysy černomořské exotiky na rozhraní Evropy a Asie.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2018 , DokořánOriginální název:
Голова моего отца, 2018
více info...
Přidat komentář
Chyběl tomu náboj nebo cokoliv, co by mě udrželo u dočtení všech těch fragmentů.
Autorka píše nevšedně o všedních strastech i hrůzách v Gruzii od Velké vlastenecké války až po perestrojku. Její styl je hutný, občas působí až trochu nepřehledně. Bočorišvili trochu skáče v ději a v čase, nejdřív naznačuje, pak po čase rozvádí a vysvětluje. Někdy se může čtenář trochu ztratit nebo něco úplně nepochopit, ale jako celek považuji všechny novely za vysoce nadstandardní. Díky, Jeleno, že nám touto uměleckou formou připomínáš to, na co se nesmí zapomínat.
Samotné provedení knihy se mi moc líbí, jak obálka, tak nemálo ilustrací. Jen korektuře uniklo pár chyb, což je škoda. 85%, 21. 2. 2021.
Knihu jsem přečetla, ale vlastně jen proto, že jsem byla zvědavá, zda se konečně druhý, třetí, čtvrtý román rozeběhne. Za zajímavá témata a prostředí, která autorka v knize zpracovává dávám o hvězdu víc.
Chvílemi jsem bloudila, ale pak jsem se tomu poddala a nesnažila se v těch obrazech zorientovat a hledat řád; stačilo si je promítat. Hlava a Faina to vyhrály.
Velmi zvláštní kniha. Člověk má pocit, jako kdyby jedna každá povídka byla řečena jednou dlouhou větou. A bez dalšího nadechnutí. Autorka na vás prostě vychrlí téměř neuvěřitelný, trochu děsivý, trochu pohádkový příběh a vy chcete víc a víc. A jak je řečeno v předchozím komentáři - syrové - to je to správné slovo, které celou knihu vystihuje.
Čtyři stenografické romány gruzínské spisovatelky žijící v Kanadě. Temná stalinská i postalinská Gruzie, příliš reálné i kouzelné příběhy lidských lidí. Vše se tak trochu ztrácí ve zběsile plynoucím čase. Autorka stylem dává dohromady gruzínskou syrovost a magický realizmus.
Štítky knihy
povídky humor Sovětský svaz Kavkaz magický realismus Gruzie gruzínská literatura
Část díla
- Faina aneb Příběh klavíru 2007
- Hlava mého otce 2011
- Opera 2002
- Sověti 2008
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hlava mého otce - Čtyři stenografické romány |
| 2008 | Faina aneb Příběh klavíru |
Jednotlivé části knihy a příběhy mě bavily, jediné, co mi vadilo, byl fakt, že jsem se o Gruzii vůbec nic nedozvěděla. Ani o zvycích, ani o lidech, v tomhle ohledu to bylo takové ploché. Přitom jsem si myslela, že národy na východ od nás jsou hrdé.