Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542052/bmid_hlava-xxii.jpg
4
2470
2470
„Hlava XXII. ta mi zamotala hlavu.“ Ve své nejslavnější knize Joseph Heller na základě vlastních zkušeností s armádou píše o světě, v němž je vše postavené na hlavu; a protože absurdita je věčná, zamotal tento skvělý protiválečný román hlavu už několika generacím čtenářů. Odehrává se za druhé světové války a v sérii absurdních epizod vyprávěných z hlediska několika různých postav satiricky napadá krutost, nesmyslnost válečné mašinerie.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Túto knihu nedokážem posúdiť objektívne, bo sa stala sprievodcom môjho života podobne ako Svět podle Garpa či Dharmovi tuláci. Na tieto 3 knihy nedám dopustiť a môžem ich čítať stále a vždy ma znovu bavia a pohlcujú.
Pro mě tato knížka byla v 80.letech zjevení. Její absurdní humor byl lékem pro člověka žijícího v pozdní normalizaci. Četl jsem ji asi 10 x , druhé přečtení bylo nejlepší, poprvé člověk nepochytí spoustu vtipů. Zajímavé je čtení zdejších recenzí. K jedné musím podotknout, tato kniha opravdu není zlá, ostatně jako žádná z Hellerových knih.
Nevím proč, ale myslel jsem si, že Hlava 22 má být vtipná kniha. Je pravda, že občas se tam náznak humoru objevil, ale opravdu jen zřídka a hodně na hraně. Upřímně řečeno, jsem čekal něco jako knižní verzi seriálu MASH, tudíž jsem celkem dost zklamaný. Některé scény jsou celkem drsné a spousta slov dnes už hodně "politicky nekorektních". Nejvíc asi knihu vystihuje přídavné jméno absurdní. Možná se humor a poutavost vytratily s plynoucím časem. Přece jen už je románu přes 60 let.
Z knihobudky ve slovenštině paráda, zase ji tam vrátím. Yossarian je rebel a uvědomuje si nesmyslnost válečné vřavy, kdy papaláši sedí v teple u koryta a v masomlýnku je oddaný trouba. Téma je zpracováno výborně, na můj vkus příliš rozvláčně, proto hvězda dolů. U J.H. je opakování matka moudrosti, tak hvězda plus.
Hlavu XXII bych označil za jedno z těch nesmrtelných děl, které v sobě chovají něco, co lze u jiných kousků z této kategorie často snadno popsat či vylíčit, nicméně v tomto případě to jde jen ztěžka. Snad je to ta precizní, promyšlená a hluboká absurdita, která nejen, že dodává celkovému produktu šťávu, ale dodává tak úplně novou rovinu, podle které se čtenář musí zařídit. Humor i satira trefily tu správnou notu, člověk se u toho sakra baví, nebyl moment, kdy by má pozornost polevovala. Tomu napomáhá fakt, že celý román je náramně čtivý a každý charakter něčím specifický. Děj je odlehčený, příjemně plynoucí a konečně, nepříliš esenciální pro konečný zážitek. Ke knize se v každém případě do budoucna vrátím, to avšak teprve, až mě přestane bolet hlava.
Jako mě neoslovil Švejk a jeho humor, tak ani Hlava XXII. Poprvé jsem knihu nedočetla, podruhé si půjčila audioknihu a ani tu jsem nedala.
Trochu mi to tím humorem a absurditou připomínalo Jistě, pane ministře. Na jednu stranu chvilkama trochu drsný, chvilkama trochu chaos, jak se vracel v ději, ale budiž. Moc pěkná přehlídka charakterů, který si z války každej udělali svůj vlastní podník a šli si za tím svým. Tím, že autor válku zažil, asi se dá usuzovat, že některé postavy jsou v podstatě reálné, a tím to je ještě větší peklo. Ale velice pěkně se to dá přenést i do běžného života. Chvilkama teda taky trochu vzpomínky na vojnu, kde si každej přežíval nějak po svým a šlo jen o to, doklepat to do céčka. Ale určitě jsem četl lepší proti -válečné knihy, tohle se hrozně táhlo.
Děsně rozporuplná knížka, navíc ve svém jádru taková... zlá, toho násilí, černého humoru a skoro až nihilismu na mě bylo při čtení skoro až moc. Na druhou stranu válečná mašinérie a vše co je s ní spojené, si nic jiného, než takovouto kritiku, nezaslouží. Oceňuji přístup, s jakým do toho Heller šel (o to spíš, že to byl Američan, navíc, nebo právě proto, člověk, jenž druhou světovou jako voják sám prožil), onu absurditu, nesmyslnost a hloupost, co válka přináší. Hlava XXII jde ale ještě dál a kritizuje kromě válečných konfliktů i člověka 20. století jako takového, konzumní společnost a moc peněz nad lidským životem. Chvílemi jsem se při čtení pousmál, chvílemi dokonce i zasmál, ale jako celek na mě Hlava XXII působila spíš negativně- což byl ale nakonec dost možná i záměr.
Je to dobrá kniha, perfektně přibližuje absurditu války. Války v kteří nejsou vojáci žádní superhrdinové, jen odhodlaní blázni, nebo lidé kteří se to jako vojáci snaží přežít. Ve velení potom sociopaté kterým záleží jen na vlastním úspěchu. Lidé kterým na životech vojáků nezáleží, důležitý je pro ně bez ohledu na ztráty osobní prospěch, kariérní postup, či moc. Stojí to za to přečíst i proto, že pro Američany je to důležité dílo, něco jako pro nás Švejk. Pokud znáte seriál MASH, tak tohle by mohl být jeho knižní předchůdce. Dobré je vědět i to, že autor sám na bombardérech Mitchell za války létal. Dílo tedy vychází i z autorových osobních zkušeností, ze situací o kterých slyšel nebo sám zažil. V knize je samozřejmě použita notná dávka nadsázky, která tomu dodává absurdní ráz.
No. Chápu, že na krizový situace reaguje každej velmi individuálně a různým způsobem. Někdo hledá v beznaději smysl života, někdo to přetaví do uměleckýho díla, někdo vůči sobě jedná destruktivně.
A pak je tady taková skupinka lidí, co si ze všeho dělá humor. Jenže mně je tohle švejkování a šaškování takový prostě nepříjemný. Ne, že by mi smysl pro humor úplně chyběl, jen některý věci jsou pro mě přes čáru a zbytečný. Ta absurdita tak jako vyčpěla a zbyl jen odér čehosi.
Takže se mi Hlava nečetla dobře, necítila jsem se Yossarianem ani trochu komfortně. A taky nemám ráda ten pocit, když je mi trapně za cizí lidi.
Na jednej strane sa jedná o fakt podarené, vtipné dielo, ale na strane druhej, mi rozsah knihy prišiel trochu neprimeraný. Situácie a dialógy vám po čase prídu obdobné, ak nie opakujúce sa. Keby mala kniha o polovicu menej strán alebo aspoň o tretinu, dal by som jej 4* možno 4,5*.
Od Hlavy jsem čekal víc. Snad za to může připodobňování ke Švejkovi, kterému podle mého názoru nesahá ani po kotníky. Ačkoli Yossariana chápu, že se zrovna nehrne do letadla, aby se nechal sestřelit nad cizím kontinentem, moje sympatie si svým chováním nezískal. Opravdu vtipných situací jsem zaznamenal po málu, spíš mi to přišlo jako nekonečné mlácení prázdné slámy. Jedna hvězda za ojedinělé opravdu vtipné absurdní situace, jejichž paralely člověk bohužel najde i mimo armádu, a druhá za bojové scény z letadla. Jednak za nahlédnutí do jeho provozu v boji a jednak za nepatetické nakouknutí do mysli palubního střelce.
Absurdita světa je jedním z nejnevyčerpatelnějších zdrojů humoru na světě, do jehož zásob sáhnul Heller a urval velký kus. Válečná mašinérie je absurdní kolos plný podivných lidí a šílených příběhů, které kreativní Heller čtenářům předkládá poutavým způsobem. Druhá světová válka a letecká základna americkým letců. Vítejte.
Rozhodně zasloužená klasika, myslím, tím samozřejmě, že kniha má zaslouženě statut klasiky. Výraz Hlava XXII spojovaný s absurdními vnitřně kontradiktorními pravidly, jsme dozajista zaslechli všichni a nejinak jsem na tom byl i já. Po letech mi to nedalo a konečně jsem si mnoha lidmi oslavovaný román přečetl. A nezklamal. Příběh plyne a zároveň se kroutí a stáčí jako peřeje, ale bezpochyby směřuje kupředu.
Přirozenost a normálnost s jakou absurdní okamžiky v příběhu působí ve mně evokovaly Kafkovy romány.
Ke konci příběh trochu ztrácí dech, ale rozhodně ne dost na to, aby se plně zastavil a zkazil tak příběh jako takový.
Také jsem knihu dlouho odkládal a popravdě řečeno jsem od ní čekal maličko víc, což je asi dáno tím, že je tak světová a nečekal jsem humoristický román, ale nějaký absurdní román ve stylu Franze Kafky.
Ze začátku mi přišlo úplně mimo, postupně, když se nabalovaly příběhy a postavy, začal se objevovat wau efekt, tohle bylo tady, tohle tamto. Vzal jsem jí na milost a dávám tři hvězdy. Nemohu si pomoci a vidím tam hodně paralel se Švejkem a černýma baronama, otázka je, jak moc je to náhodné a jak moc cílené a kdo se nechal kým inspirovat.
Dlouho odkládaná klasika, nakonec nelituji a jsem ráda že jsem ji přečetla, ač válečná tematika není můj oblíbený žánr. Zpočátku mě děsila tloušťka knihy a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale Yossariana jsem si oblíbila.
„Za všechno, pro co stojí za to žít, stojí za to i umřít,“ prohlásil Nately.
„Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu.“
Čtenářská výzva 2021: Kniha, která má v názvu část lidského těla.
Po několika pokusech se začíst jsem to vzdala a poslechla si audioknihu. Skvěle načteno, pro mě přijatelnější, než tištěná kniha. Absurdita knihy bavila a zároveň děsila!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Mojí chybou bylo, že jsem si ji položila na noční stolek. Takže jsem po ní večer sáhla, 3 strany jsem se smála... A pak se mi zavíraly oči. A další den zase. Po pauze jsem vzpomínala, u čeho jsem skončila minule.
... nemůžu hodnotit, ale ostatním doporučuju: je to výborná kniha a zaslouží si být přečtena na jeden zátah! Jinak se kouzlo ztrácí.