Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95802/bmid_hlava-xxii-2Z3-95802.jpg
4
2468
2468
Limitovaná edice k 50. výročí 1. vydání legendárního protiválečného románu. Vychází ve čtyřech variantách obálek od význačných českých výtvarníků. HLAVA XXII, první dílo Josepha Hellera (1923–1999), autorův dnes již klasický válečný román, je zároveň jeho dílem nejslavnějším. Fenomenální úspěch, který mu otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. Oldřich Kulhánek (1940) je malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Získal celou řadu prestižních cen, je zastoupen v mnoha světových galeriích a sbírkách. V roce 1995 hostoval na University of Houston-Clear Lake v Texasu. Je autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek, včetně s portrétem prezidenta Václava Klause.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Kniha plná absurdních situací, ironie, černého humoru, ale i vážných, smutných i krutě upřímných scén. Romány z válečného prostředí běžně nevyhledávám, tady jsem udělala výjimku, jednak na základě doporučení a druhak mě nalákal autor, jehož styl psaní mě zaujal už v knize Něco se stalo. A stejně jako v Něco se stalo se mi kniha líbila, Hellerův přímý styl "bez příkras" a realistické vykreslování děje mě prostě baví.
Audiokniha. Když nejde o život, nejde vlastně o nic. Když jde o životy, je to úplně to stejné, pokud toho nejsem součástí a budu z toho mít nějaký prospěch. Vlezdoprdelizmus, který je všem nadřízeným pro smích a prakticky ukradený, zabijí lidi a nikoho to nezajímá. Překupník jde přes mrtvoly v honbě za vlastním prospěchem. Protipóly jsou pak slabošství a odevzdanost. Největším hrdinou se nakonec stane člověk, jenž byl dlouho za hlupáka. Klasická pohádka lidského života, ve které vychcanost vítězí nad jakoukoli morálkou a charakterem.
Absurdní dílko z prostředí války může nejednomu evokovat našeho Švejka, ale obě díla jsou pořád diametrálně odlišná. Osobně chápu, proč si u nás kniha získala takovou popularitu, ale můj šálek kávy to není. Neříkám, že mě nebavily eskapády rozšiřující se Milovy letecké společnosti, která kšeftovala po celém světě nebo příhody z nemocnice, ale k postavám jsem si možná i kvůli vojenskému prostředí zas takový vztah neudělal.
Perfektná kniha plná neskutočných hlášok a humoru. Myslím, že je rovnako aktuálny aj dnes. Donedávna som nevedel, že ide o trilógiu, ale som zvedavý na zvyšné dva diely.
Zvláštna kniha popisujúca absurditu vojenskej mašinérie v celej svojej nádhere, na ktorú sa čitateľ musí naladiť, predovšetkým kvôli štýlu písania. Ak sa mu to však podarí, stojí to za to.
Dílo je napsáno opravdu zvláštním stylem a nedá se říct, že by se četlo nějak jednoduše. Samozřejmě má svou hodnotu a autor v něm s nadsázkou ukazuje absurditu válečné mašinérie, ovšem v příhodách hlavního hrdiny je cítit jistá repetitivnost, která celému dílu ubírá na čitelnost. Po pár kapitolách tím navíc ztrácí i vtip, protože všechny nahodilé události jsou spojeny stejným mustrem, který stojí na tom, že většina postav se chová skrz naskrz nesmyslně. Stojí za to přečíst, protože jde o zajímavý pohled na válečné události, ovšem existují i lepší knihy na toto téma...
Nebudu se přemáhat. Přečetl jsem 50 stran a nudím se. Autor mě naprosto nepřesvědčil o svém vypravěčském umu, neorientuji se v množství postav, ale hlavně se nerozvíjí žádný uchopitelný děj (a podle anotací tam ani není). Za mě opravdu špatné. Toto se mi stává nápadně často s "kultovními" díly. Četl bych dál, kdybych nevěděl o hromadě mnohem kvalitnějších autorů.
Kdysi jsem ji zkoušel číst. Zvládl jsem to do půlky a pak mě to přestalo bavit. Je to takové “těžkopádné čtení. Po letech jsem jí poslouchal jako audioknihu a to bylo lepší, knížka se mi najednou líbila o dost víc.
Množství příhod z doby 2. světové války z prostředí amerických letců bombardovacích letadel, které jsou plné vtipných, ironických a absurdních situací a dialogů ilustrujících nesmyslnost rozkazů a vůbec vedení války (např. provianťák Milo). Nádherně zobrazena snaha dostat se z vojenské mašinérie a naproti tomu snaha zabránit tomu těmi, pro které je válka základem života.
Trochu mi neseděl způsob napsání, přivítal bych spíš ucelený román. Nečetlo se to úplně lehce, některé dialogy hodně dlouhé.
Vítejte ve světě zelených mozků, jinak se to asi popsat nedá. Příhody jsou to naprosto absurdní, které by člověk ani nevymyslel. Nepopírám, není to jednoduché čtení, ale cela kniha perfektně vykresluje uvažování a rozhodování obyčejných vojáků a jejich nadřízených. Dobrá Švejkovina.
Nevím, je Hlava XXII součástí seznamu maturitní četby? Pokud ano, lituji studenta, který si takovou otázku vytáhne. Vylíčit obsah a zhodnotit poselství knihy? Možná studenti Vojenské nebo Policejní akademie by to zvládli!
Jinak čtení to je celkem zábavné, s výrazně zeleným odstínem, stejným jako myšlení lampasáků, se kterými jsem se kdysi setkal v naší armádě!
Nie zlé, ale asi to nie je môj štýl. Len som sa donútila dočítať to, lebo nerada by som sa vzdala.
Absurdní historky z absurdního života armádních důstojníků bojující v absurdní válce. Asi takto by se dal shrnout nejznámější Hellerův román v jedné větě. Musím přiznat, že mě autor překvapil gradací celého děje. Očekával jsem řetězec absurdních příhod s nejasným koncem, ale ve skutečnosti celý příběh postupně zvážní a jednotlivé příběhové linky často končí tragicky. Takto ostatně často vyznívá i samotný život.
jak to, že Yossarianovy příhody a zkušenosti nemám v přečtených knihách?! to bych se musel stydět.
i když je pravda, že napoprvé jsem si s tím opusem nevěděl rady a přečetl ho jenom proto, abych nebyl za blba. ta radost z absurdnosti přišla až pak. a dodnes nechápu, jak mohla tato knížka vyjít u nás v dobách normalizace.
Rozhodně vždycky ocením cokoliv protiválečného. Ale tohle ne a ráda bych se vrátila na gympl a našemu češtináři omlátila knížku o hlavu.
Sto padesát mužských postav, asi tři vtipné věty (zvládla jsem to do poloviny) a všechny ženské postavy degradované jen na svoje prsa a pohlavní orgány. I příběh samotný je zmatečný a se spoustou balastu. Škoda, že se toho nápadu neujal někdo, kdo není ***.
(SPOILER)
Četl jsem ji nadvakrát, poprvé jsem zvládl jen asi 30 stran a vůbec jsem nechápal, o co jde a ani trochu mi neseděl její styl. Podruhé jsem to zkusil o několik let později a tak mě pohltila, že jsem nechápal, co jsem na ní tehdy nechápal a s čím jsem měl problém. Jakmile jsem přijal Hellerovo ujišťování, že tolik postav, a zvláště tak originálních, by se na Pianosu nemohlo vejít a zvykl si na jeho pošetilý, satirický, paradoxní a absurdní styl, kniha si mě naprosto získala a já si připadal, že s Yossarianem všechny ty absurdnosti prožívám také. Co jsem na knize zdaleka oceňoval nejvíce jsou všechny ty figurky, které jsou tak barvitě vykreslené. Yossarian, který nechce létat, a tak se snaží dokázat, že je blázen, aby nemusel létat, jenže když požádá o zproštění služby, dokáže, že není blázen, a musí létat a když bude létat dále, je blázen a nemusí létat, ale když požádá o zproštění... Kaplan se zvláštní vizí nahého muže na stromě, Milo, který bombarduje vlastní tábor, doktor Daneeka, který je úředně mrtvý, major Major Major Major, který se vyhýbá lidem a přijímá své lidi v kanceláři jen tehdy, když není přítomen, major --- de Coverley, kterého se všichni bojí zeptat na křestní jméno... a mnoho dalších, absurdních a parádně vtipných postav.
Hlava XXII je americký Švejk. Stejně jako on i Yossarian zde bojuje s nesmyslnou byrokracií, zvrhlými a pokřivenými pravidly, jakkoliv legrační to je z pohledu čtenáře, ale to jen na první pohled. Ve skutečnosti se pod tím vším skrývá sžíravá kritika války, stejně jako ve Švejkovi. Yossarian si uvědomuje, že tento boj nemůže vyhrát, tím zvlášť, že se stále zvedá počet povinných letů, a tak se rozhodne, že jednoduše dezertuje. Nejpůsobivější kritikou války je Snowdenův příběh a ono velké tajemství, které sdělil Yossarianovi.
Knihu jsem četl celou dvakrát a rozhodně se k ní zase chci vrátit, protože jen málo autorů umí vytvořit takovou nálož tak skvělé satiry, aburdnosti a bizarnosti jako Heller.
Hlava XXII je Hellerova zřejmě vůbec nejlepší knížka, která ve velké zkratce pojednává o absurditě celé válečné mašinérie. Román je částečně autobiografický, Heller zde čerpal také z vlastních zkušenosti. Takže příběh poručíka Yossariana určitě mohu doporučit k přečtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Škoda, že som túto knihu nečítal v inej fázy života. Zostala mi ako posledná neprečítaná kniha v knihovničke a tak som sa do nej pustil. Začítal som sa rýchlo, ale postupne ma entuziazmus opustil a knihu som dočítaval veľmi dlho a prekladal som ju nakoniec inými knihami. Akosi som čakal, že sa bude dej viac vyvíjať a nebude sa jednať celých 500 strán o satirické výjavy z vojenského prostredia. Na túto knihu musí byť človek nastavený a v dobrom rozpoložení. Viem si predstaviť, že si ju prečítam o 15 rokov a upravím svoje hodnotenie. Bohužiaľ zatiaľ len takto.