Hlava XXII (limitovaná edice)
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95801/bmid_hlava-xxii-95801.jpg
4
2455
2455
Limitovaná edice k 50. výročí 1. vydání legendárního protiválečného románu. Vychází ve čtyřech variantách obálek od význačných českých výtvarníků. HLAVA XXII, první dílo Josepha Hellera (1923–1999), autorův dnes již klasický válečný román, je zároveň jeho dílem nejslavnějším. Fenomenální úspěch, který mu otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. Jiří Anderle (1936) je malíř a grafik. V desítkách grafických a obrazových cyklů naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak i obecnou, nadčasovou (stárnutí, samota). Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu jako jediný český umělec, jehož grafické dílo je vystaveno v jednom sále společně s Rembrandtem, Dürerem, Matissem a Picassem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha se silným obsahem. Z počátku jsem se smál a přišlo mi to vtipné a jak jsem knihou procházel, začal jsem si uvědomovat, že to je spíš smutné a k zlosti (Milo). Kolik hlouposti a blbosti je v lidech....
Jediná kniha, kterou jsem si vypůjčila a uz nikdy nevrátila. Často premyslim, zda bych ji vrátila, kdyby bylo komu (bohužel uz neni)....a jsou dny, kdy si říkám, ze urcite ANO. Vrátila bych tento usmoulany, poniceny a stokrat cteny paperback a okamzite si pořídila pevnou vazbu, novoučkou a voňavou knížku, nikdy nectenou, nikdy neprolistovanou, bez otisku prstu a bez stop DNA (slzy a atakdal) Ale pak si uvědomím, ze vlastně NE. NE!
Začátkem jsem se musela prokousat... Začala jsem, odložila, znovu začala a tak asi po dobu dvou let. Ale pak jsem dočetla a rozhodně ji teď můžu zařadit mezi svých pět nejoblíbenějších knih!
Smysl tato kniha dá především člověku co sloužil dovolím si říci v jakékoliv armádě světa,člověk brečí až to bolí..
Nevím, možná jsem nepochopila humor, v jehož duchu je román napsán, možná mi není blízké vojenské prostředí, ve kterém se děj odehrává, možná jsem tuto knihu měla číst jinak, možná jsem ji měla přečíst jindy...Zkrátka k srdci mi nepřirostla.
Dlouho jsem váhal jestli si tuhle klasiku přečíst nebo ne, nakonec se do toho pustil a rozhodně nelituji. Styl vyprávění je ze začátku zvláštní, ale po začtení se střídá smích s překvapením či hrůzou. Bohužel, vše co se ve válce dělo je představitelné a reálné. A vlastně tyto absurdity a stupidity vidí člověk kolem sebe skoro všude i teď :-)
Smrt jednoho je tragédie. smrt milionů je statistika. Román Josepha Hellera se snaží na válku nahlížet trochu jinak.
Dne 6. června 1944 se spojenecká armáda vylodila na březích Normandie. Největší vojenská akce všech dob si vyžádala tisíce obětí na obou stranách. Ani po několika dnech nebylo jasné zda boj o svobodu byl úspěšný. Tato kniha ovšem vypráví úplně jiný příběh 2. světové války.
Hlava XXII je o jedné americké letecké jednotce kdesi v Itálii. Sledujeme zde Yossariana a další letce v jejich každodením boji o svůj život. Nejenže musí přežít proti Němcům, ale musí si poradit i s ještě nebezpečnějšími veliteli a jejich nařízeními.
Yossarian je v podstatě Benjamin Franklin Pierce ze seriálu M*A*S*H, akorát místo sešívání lidí dohromady, na ně shazuje z nebe bomby. Svůj úděl nesnáší zrovna nejlépe, a přemýšlí jak se co nejrychleji dostat zpátky do USA. Bohužel je tu Hlava XXII – nařízení, že každý kdo je blázen má nárok na návrat domů, ale sám osobně musí předložit, že je blázen a že chce odejít z války. Jenže každý kdo nechce válčit, je považován za naprosto normálního, protože má pud sebezáchovy a tudíž se domů nikdo nikdy nedostane.
V době vydání byla kniha určitě revoluční, jako jedna z prvních dala pohled na válku jako na něco zbytečného a vojáky nevykreslovala jako hrdiny ochotné umírat za Sryčka Sama. Ovšem z dnešního pohledu se nejedná o nic výjimčného a kniha za ty léta od vydání ztratila podstatnou část svého kouzla.
Příběh zde takřka neexistuje a více méně se jedná o nahodilé anekdoty z vojenského prostředí. Některé histoky a situace jsou opravdu vtipné a dokazují autorův smysl pro humor. Jiné jsou, ale zbytečně dlouhé, a humor postrádají. Naštěstí těch prvních je více. Vtipné přběhy občas střídají vážnější situaci, které jakoby nám chtěli připomenout, že válka je zlá, ale hned v další kapitole se většinou přesuneme do vyjetých kolejí.
První polovina knihy, kdy všechny absurudní situace jsou pro nás nové, je velmi podařená. Bohužel postupem času si zvykneme na autorův styl psaní a začneme očekávat jak se postavy zachovají (pokuď možno co nejvíce debilně) a víceméně víme co bude následovat.
A to jsem se ještě ani nezmínil o množství postav. V knize vystupuje zhruba polovina spojenecké armády, nebo alespoň mi to tak přišlo, protože v těch mnoha a mnoha podobných jmen vojáků jsem dokonale ztratil a našel jsem se až ke konci.
Joseph Heller – Hlava XXII 65%
Další recenze na www.mojeknizky.estranky.cz
Od první chvíle mě knížkou provázel Čtvrtníček v roli Yossariana. Vzhledem Asyřana sice nepřipomíná ani trochu, ale některé scény jako by byly napsány přímo pro něj (např. scéna, kdy si Yossarian v rouše Adamově dojde pro vojenskou medaili)
Než jsem si knížku přečetl, někde jsem zaslechl, že to je "něco na způsob MASHe". No, s MASHem to má určitě společnou protiválečnou náladu, ale Hlava XXII je daleko odvážnější a upřímnější; Hawkeye často lituje jak americké vojáky tak obyčejné Korejce, trochu hraje na city. Útočí na válku jako takovou, ale i přesto si sem tam střihne nějakou tu patriotickou poznámku.
Yossarian naproti tomu střílí do vlastních řad - do generálů, plukovníků a různých kariéristů, kteří si na válce chtějí namastit kapsy. Yossarianovi je ve výsledku úplně fuk, proti komu to vlastně bojuje, kdo je ten dobrý a kdo špatný, hlavní je, vyváznout z toho blázince naživu.
Hlava XXII je skvělou protiváhou takových těch válečných dokumentů a hollywoodských trháků, ze kterých má člověk pocit, že každý voják Spojenců byl štěstím bez sebe, když se měl postavit Geršákům, protože přece bojoval za dobrou věc. Skutečnost je taková, že ve chvíli, kdy vám šrapnel roztrhá kamaráda přímo před vašima očima, tak se vám ty ideály hodně rychle rozplynou a uvědomíte si, že jste jenom jedna prťavá nevýznamná součástka obřího kolosu.
Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala v autorově způsobu vyprávění a zezačátku jsem si říkala, jestli knihu přes ten propletenec postav a příběhů vůbec dočtu. Nakonec jsem ji přelouskala ani nevím jak. Po celou dobu čtení se ve mně mísily dva pocity - chvílemi jsem se opravdu bavila nad absurditou popisovaných situací, chvílemi jsem kvůli té absurditě a bezmoci, která z některých stránek přímo kříčí, měla chuť knize a jejím postavám namlátit. To jenom svědčí o tom, jak dobře je napsaná :-) Knihu mám půjčenou z knihovny, ale určitě si seženu vlastní. Je to kousek, který stojí za to mít doma. Určitě doporučuju si ji přečíst.
Krásně a úsměvně popsaná absurdita války.
Pravda, někdy na začátku jsem knihu odložil, zkrátka jsem se nemohl přinutit pokračovat (a asi i proto,že začínalo zkouškové) a až po nějaké době jsem se k ní vratil. A ikdyž jsem si spoustu postav a děje nepamatoval, vůbec to nevadilo. Yossarian, svým způsobem tragická postava člověka, která nechce nic jiného než přežít a dostat se pryč z té propadené války, mě naprosto fascinoval. Občas byl doslova jedinej ,,rozumnej" v táboře bláznů. Yossarian má prostě neuvěřitelnou touho přežít, nechce padnout za vlast ani za generála Dreedla. Taky co by z toho pak měl? Pěkně popsány osobní zájmy důstojníků a jejich odstup od posádky. Heller si s lehkostí dobírá americké stereotypy a nacionalismus, kterým je protkáno spousta poválečných děl, a který je v americké společnosti cítit dodnes. Bavily mě i překvapivě hluboké a zajímavé psyhologické profily osob (Kaplan aj.)
V dnešní době dost mrazivá a aktuální knížka.
Příběh se mi vůbec nelíbil. Je to taková kombinace MASH a Zlatého telete, jen je to až příliš surové... Místo aby bavila, tak mi přišla studená. K dočtení jsem se musela přemlouvat. Tento styl asi není pro mě. Jediné, co mě opravdu pobavilo, byla část o doktorové manželce. Ta má ode mě palec nahoru.
Už teď vím, že ji přečtu znova. Zaklapla jsem ji a hned se mi začalo stýskat po Yossarianovi, kaplanovi, majoru Majorovi, Natelym.. prostě ji musím přečíst ještě jednou! U některých pasáží jsem se musela nahlas smát i v kupé ve vlaku. Je to veselé i smutné, absurdní i pravdivé.
U některých pasáží jsem se zasmála, přesto je můj celkový dojem rozpačitý. Četla jsem "násilím", pořád jsem čekala na nějakou (metaforicky řečeno) bombu.:-)
„Mládenci! Jste američtí důstojníci. Důstojníci žádné jiné armády na světě nemohou tohle o sobě říci. Dobře se nad tím zamyslete.“ Tahle hláška mě asi nikdy neomrzí:-)
Další legenda dočtena a nakonec jsem spíše zklamán. Humor tam je, i když ho mohlo být víc. Absurdity tam je na rozdávání a mrazivé a depresivní je to také. Ale nakonec mi to prostě celé nějak nesedlo. Myslím, že kdyby to bylo kratší, tak by celé sdělení knihy vyznělo lépe a bylo údernější.
Zpočátku mi vyhovoval i zvláštní styl kapitol, kdy se každá věnuje nějaké té vojenské postavičce a událostem okolo a celé je to nechronologické, takže události kterým nerozumíte se vysvětlí až někdy později u příběhu jiné postavy atd. Ke konci mi to naopak začalo připomínat spíš Franze Kafku a bylo těžké rozeznat jestli se děje to co se děje a nebo se Yossarian prostě zbláznil. Nejspíš to byl účel ale jako celek mne kniha zkrátka moc nevzala. Dám čtyři, i když víc by se asi hodily tři hvězdy. Ale za těch pár geniálních hlášek a myšlenek je ta jedna navíc.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem ji tak 10x a určitě si ji zas přečtu. Líbí se mi ten humor a ironie.
Musím teda přiznat, že když jsem ji šetla poprvé (někdy během střední školy - cca 18 let) tak jsem tak do půlky knihy strašně trpěla, vůbec jsem to nechápala, kapitoly jako samostatné povídky se daly, ale celkový příběh veškerý žádný, vůbec jsem se neorientovala... ale potom! Když části příběhu (skládačky) začaly zapadat do sebe jako dokonalé puzzle... úúú perfektní.
Na této knize se mi líbilo spojení humoru a tragedie, obzvlášť v prostředí druhé světové války. Při čtení jsem opravdu brečela (a to nejsem žádná cíťa) někdy smíchem a někdy asi lítostí. V absurditě hlavy XXII je až tragikomická podobnost s počínáním některých politiků =D .
Myslím, že je lepší si to přečíst několikrát, protože člověk se v množství tolika postav ztrácí. Na začátku jsem si říkala, že to asi nedočtu, protože jsem se v tom právě trošičku začala ztrácet, ale vydržela jsem a stálo to za to. Dokonalý humor, dokonale absurdní. A ta úplně poslední věta...:-D
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Vojna a jej utrpenie cez slzy smiechu. Jedna z najlepších kníh, aké som v živote prečítala. Nezmyselnosť vojny sa hádam výstižnejšie nedala vykresliť.