Hlava XXII (limitovaná edice)
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95801/bmid_hlava-xxii-95801.jpg
4
2475
2475
Limitovaná edice k 50. výročí 1. vydání legendárního protiválečného románu. Vychází ve čtyřech variantách obálek od význačných českých výtvarníků. HLAVA XXII, první dílo Josepha Hellera (1923–1999), autorův dnes již klasický válečný román, je zároveň jeho dílem nejslavnějším. Fenomenální úspěch, který mu otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. Jiří Anderle (1936) je malíř a grafik. V desítkách grafických a obrazových cyklů naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak i obecnou, nadčasovou (stárnutí, samota). Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu jako jediný český umělec, jehož grafické dílo je vystaveno v jednom sále společně s Rembrandtem, Dürerem, Matissem a Picassem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Jednou za čas se vám podaří narazit na knihu, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Hlava XXII je jednou z nich. Nesmírně opravdová, plná humoru a cynicky laskavá k hlavním postavám. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Hlavu XXII jsem si chtěla přečíst už od té doby, kdy jsme se o knize učili na střední škole. Až nyní se mi to ale povedlo a myslím, že to byl ten nejvhodnější čas. Jednoznačně doporučuji, mnozí napsali to důležité již přede mnou, tak proč se opakovat. Dejte se do čtení!
Množstvo zaujímavých charakterov a absurdný humor, ktorým sa autor vysmieva vojnovej mašinérii bez toho, aby zľahčoval hrôzy vojny. Román, ktorý dokáže byť komický a dramatický zároveň. Román, ktorý sa rozhodol bojovať proti absurdite vojny ešte väčšou absurditou. Hlave XXII patrí zaslúžene status zásadnej knihy 20. storočia, ktorá má potenciál zaujať čitateľov každého veku, pričom tí starší sa k nej budú neustále vracať - prinajmenšom v myšlienkach.
Válečná satira se v závěru knihy mění v tragédii s komickými prvky, ve které je poslední zoufalý plamének naděje zažehnut Orrovým úspěšným přistáním u švédských břehů. Tato změna nálady působí zvláštně a cize, protože je psána v jiném duchu, než zbytek knihy.
S Hellerovým vypravěčským stylem jsem se nedokázal plně sžít, kvůli stereotypnímu popisu asi 20ti postav, které si s dalšími postavami průměrný čtenář snad ani všechny nezapamatuje - já si je nepamatoval. Všechny jsou popisovány příliš monotónně a ploše s jednou, dvěma charakteristickými psychologicko-patologickými vlastnostmi. Dále je zde přehršel opakujících se vtipů mnohdy založených na stejném a předvídatelném půdorysu, chaotické přeskakování mezi časovými rovinami, kdy člověk vůbec neví, která událost předchází jiné, nebo třeba velmi časté duplicity děje, kdy jsou některé události popisovány pořád dokola, třeba "naháč na stromě" se opakuje snad pětkrát.
Nicméně knihu určitě doporučuju. Absurdita, humor a tragikomičnost některých scén jsou jedinečným zážitkem.
Kdo nečetl Hlavu XX, jakoby žil jen napůl. Ohromné množství vtipných situací a vět z ní používáme s bratrem a kamarády již hodně let. Samotné řčení: "To je jak Hlava XX", je již okřídlené. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Kromě knížky Bůh ví, ta je dvouvaječným dvojčetem Hlavy.
Přečetla jsem to s dost značným úsilím. Na jednu stranu absurdita, která mě rozčilovala tak, že jsem to už ani nechtěla číst, na druhou stranu tak šílený černý humor, že jsem se ke knize vždy vrátila. Neschopnost a hloupost velících důstojníků mě tak štvala, že jsem se k četbě musela nutit. Jinak mi trochu vadilo přeskakování mezi událostmi, kdy se k jedné události autor vrací několikrát, postavy se mi hlavně v první půlce knihy dost pletly, bylo pro mě dost obtížné se zpočátku v příběhu orientovat. Kruh se však nakonec uzavřel a vše se vyjasnilo. Ale jinak nelituji - někdo to přirovnával k MASHi - taky jsem měla chvílemi tento pocit.
Naprostá paráda - jedinečný humor, jedinečné postavy, jedinečná kniha. Přestože mě většina postav rozčilovala, ani na moment jsem je nedokázala nesnášet. Mají svou jiskru, své kouzlo. Lidem, milujícím ostrý, skoro až morbidní humor, padne jako ulitá. Jednou za čas si pročítám své oblíbené pasáže, sem tam ji zhltnu celou a přestože naprosto přesně vím, co se bude dít dál, nemohu se nesmát. Opravdu doporučuji, stojí to za to.
Mám ji doma, ale pochybuji, že jí znovu zkusím....snad na čten.výzvu najdu něco jiného:) Že by to bylo tím, že nejsem milovník Švejka :)? Tento druh humoru mi moc nesedí:(
Toto dielo je tak absurdne, az je dokonale. Tu sa nejde nesmiat nad ludskou hlupostou a zaroven neplakat nad tazkym osudom vojakov. Ocenujem, ze autor dokazal najst vtip aj v tragedii vojny. Videla som aj film, no ma chybu, ktoru maju vsetky filmy, podla viacstranovych knih. A to, ze chcu 500 stran vtesnat do dvoch hodin a to sa velmi neda. Vela veci by som nepochopila, keby som knihu necitala. Takze kniha ano, film ma velmi nedostal.
Let v bombardéru pod palbou flaků s veselou myslí se na autorově stylu podepsal. Když se z výletu vrátil živý, tedy znovu narozený na zem užíval si života tak, jak bylo u těchto dobrovolných sebevrahů zvykem. Vojna je mašinerie, ale nezbytná, tam se nedá o absurditách diskutovat, protože by během diskuze bylo po válce.
Válečný SW se dolaďuje během boje.
Uf, je to za mnou.. tohle nebyl ani trochu šálek mé kávy, nepřišlo mi to ani vtipné, ani smutné. Hodně mě rozčiloval hektický styl psaní, kde se dokola opakovaly ty samé scény a ztrácela jsem se v postavách.
Pamatuju si, jak jsem se u této knihy smála, až mi řekly slzy a u další věty jsem brečela doopravdy.
Spousta doporučujících recenzí mě zlákala. Ovšem kniha pro mě vůbec nebyla čtivá, ani humorná, jak jsem očekával po připodobněních ke Švejkovi nebo MASH. Jediná podobnost je absurdita války, ale pojatá úplně jiným stylem. Absurdita, zmatenost, nesmysl, cynismus... Očekával jsem, že se jedná o daleko lepší knihu.
...je to již dávno, kdy jsem ji četla, ale pamatuji, že mě nijak zvlášť nebavila - ale když čtu tady některá hodně dobrá hodnocení, tak jí dám ještě jednou šanci a pokusím se začíst...a uvidíme, jestli změním názor:-)
Musím říct,že můj pocit z této knihy zůstává i po letech natolik rozporuplný,že přemýšlím,jestli vůbec přidat komentář a ještě víc přemýšlím,jestli si ji přečíst znovu,protože mě přitahuje a odpuzuje zároveň. To není kritika,ta kniha je bezesporu zatraceně dobrá,ale natolik absurdní a šílená,že jsem se místy styděla,že se směju. Smát se tak strašným věcem jako je samotná Hlava XXII,vojenský soud,nebo hraní si na Boha cenzurováním dopisů,na které lidé tak zoufale čekají..a všudypřítomná smrt..
BRRRR..a taky hlasitý potlesk
Další skvělá, nadčasová kniha, ke které jsem se docela dlouho odhodlávala, což ale vůbec nebylo na škodu. Kdybych četla knihu v době, kdy jsem neznala seriál MASH (jehož jsem velkým příznivcem), možná by se mi nečetla tak dobře. Nechci porovnávat knihu se seriálem, to dost dobře nejde. Obojí spojují stejné myšlenky a poslání, ale Hlava XXII má přece jen větší hloubku. Viděla jsem i zfilmováno a musím uznat, že docela precizně, v každém případě je potřeba vidět až po přečtení knihy. Chci si ještě přečíst volné pokračování „Zavíráme“ a zkusit i nějakou další knihu Josepha Hellera. Hlava XXII rozhodně stojí za přečtení. Jen nedoporučuji vydání Dita (1992), které obsahuje takové množství překlepů, se kterým jsem se už (naštěstí) dlouho nesetkala. A tento titul si to určitě nezaslouží!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké rományAutorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Nejlepší způsob, jak poukázat na absurditu věcí, je humorem. Můj oblíbenec byl Milo Minderbinder. Totální vy*cánek a prospěchář, ale kromě toho, že bylo zajímavé sledovat jeho chování, byl též perfektním ztělesněním záporných lidských vlastností. Pasážím s jeho podobiznou na vlajkách ve městě nebo střílením po vlastní základně, se řežu ještě tři roky po tom, co jsem to četl.
Jen tak mimochodem... Kdyby někoho napadlo z toho udělat seriál, Yossariana musí hrát jedině Ben Affleck a Mila Owen Wilson! :D