Hledám tě
Zuzana Petráčková
I když dnes slovo láska může znít pro mnoho lidí jako klišé, každá žena ve skrytu duše touží najít toho pravého. Takové hledání není vůbec snadné, ta pravá láska obvykle nepřichází sama a je potřeba o ni bojovat všemi dostupnými zbraněmi. Čtyři silné příběhy o tom, že najít spřízněnou duši nebylo nikdy jednoduché.
Přidat komentář
Čtyři krásné příběhy. Kdybych měla říci, který se mi líbil nejvíce, tak se nedokážu rozhodnout. Každý měl své kouzlo.
Docela pěkný příběhy, tak trochu pohádky pro dospěláky. Jako relax fajn. Dokonce se mi líbilo i jak to bylo napsané.
Život je boj, věčné hledání trochy osobního štěstí. Boj, který stojí spousty sil. Nikdy nevíš, co tě čeká...
Čtyři příběhy o hledání a nalézání lásky a štěstí. Mám ráda historii, takže se mi nejvíce líbil první a třetí příběh. Příběh římské otrokyně, která se vzepře osudu a uteče na území Keltů a žije nový život. Nebo příběh arcivévodkyně Kunhuty, která nechce žít nalinkovaný život, ale chce se na něm podílet...
Ve všech příbězích jako v pohádce vyhrává láska a štěstí, kéž by to tak bylo i v životě...
Místy mi to připadalo jako hodně červená knihovna se spoustou sexu, který mi zde úplně neseděl. Přišel mi zbytečný, ale proti gustu...
Kniha má na můj vkus docela dost stránek, občas se toho moc nedělo. Navíc druhý a čtvrtý příběh byl hlavně o "jak chudá děvečka ke štěstí a sexu přišla".
Ve třetím příběhu chtěli "dobít hrad", což bylo docela úsměvné, nebo k pláči? :(
Také mne zaujala věta: Po nádvoří se zazněl šum. Bylo jich víc, ale bohužel jsem si ostatní zapomněla poznamenat.
Nebo slovní spojení "zmodřelé rty". Co to je? Nebo "koptící hranice". Myslím, že čtu dost, ale toto jsem ještě nikde neviděla napsáno.
Pokud od knihy nic neočekáváte a máte rádi (asi spíš rády) červenou knihovnu, určitě se vám kniha bude líbit. Na mne všechny příběhy byly až moc přeslazené, přesexované a moc kladné :D
Kniha mě celkem překvapila,vzala jsem ji z nouze a nebylo to tak špatné.Příběhy,kdy se život po životě setkáváme se svou životní láskou byly zajímavé a ten konec mě tedy opravdu dostal..
Hezké příběhy. Občas ale až přespříliš předvídatelné. Nazvala bych to celé takovou erotickou pohádkou pro dospělé - vždy se šťastným koncem.
Koptící hranice?? Dovolila mi krátké PROPUSTKY před chatu???? To má být nová čeština nebo co? Paní nebo slečno Petráčková, vezměte do ruky jakéhokoliv Vančuru (např.) anebo lehčího Čapka a přesvědčíte se, jak krásný je náš jazyk. A vy ho takhle przníte. Kdo chce psát, musí především zvládnout mateřštinu. Nebo ať píše v jazyce cizím. Tolik mi to rvalo oči, že už netoužím po dalších stranách. Ovšem, nezdá se mi, že děj je nějak strhující a že o něco přijdu ;)
Kniha předestírá čtenáři čtyři zajímavé historické příběhy, navíc vlastně propojené i tím pátým, který končí v závěru. Všechny děje spojuje vyprávění dvou žen v nemocnici, kde starší Marie vypráví mladší Heleně o svých předchozích životech.
Asi nejvíc se mi líbí druhý příběh ze Skotska (začíná rokem 1297), ale i úvodní příběh před naším letopočtem je výborný, kdy nás autorka zavádí až do doby a vlastně smrti „Velkého Caesara“, ale hlavní hrdinka příběhu utíká z Říma, aby našla svobodu a lásku v neznámých krajích kdesi ve střední Evropě.