Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225527/bmid_hledani-aljasky-225527.jpg
4
3716
3716
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (ČR)Originální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Ok, ok, ok.... Pokud se mě někdo zeptá, co se mi líbilo víc, jestli Hvězdy nám nepřály nebo tohle, bez rozmýšelní mu odpovím: Hvězdy. Ale na to se mě asi nikdo ptát nebude, co? Tak jen kdyby to někoho zajímalo :) Jinak kniha (jak už bylo řečeno) je rozděla do dvou částí. Předtím a potom. Předtím se celkem dalo číst - vtipné rozhovory, konání postav, docela se mi zamlouvala Aljaška a Plukovník, takže se to bylo v pohodě. Potom byla jedna velká nuda - tedy pokud nepočítám Maxxe, upozorňuji, že Maxx vystupuje pouze na dvou stránkách z celé části. Druhá část se vlekla a na konci stejně vše došlo k tomu, co už všichni víme minimálně od mateřské školy - stejně jednou všichni umřeme. Tudíž, pokud vás tato kniha zajímá a máte možnost si ji někde půjčit, není důvod přemýšlet a nepřečíst si ji. Začátek je docela slušný, dá se u něj i zasmát a Aljašku si z 80% oblíbíte. Ovšem pokud si ji chcete koupit "na zkoušku" - stejně jako já a nejste Greenovi oddaní fanoušci - rozmyslete si to. Hvězdy stojí úplně stejně a na to první seznámení s tímto autorem jsou naprosto perfektní.
Popravdě moc nechápu, proč se mi ta knížka tak moc líbila. Zápletka tam není prakticky žádná, ale Green dokáže sepsat cokoliv tak, že prostě musíte číst dál, pobavíte se, zapřemýšlíte... Všimla jsem si, že několik myšlenek připomíná v každé knížce (zapomnění, smysl života - či jak to nazvat...). Ale přesto je každá jeho kniha výjimečná a jiná než všechny ostatní. Včetně Hledání Aljašky. Bylo docela překvapivé, jak byl příběh předvídatelný, ale přesto mě to moc bavilo. Líbí se mi Greenovy hrdinky - nutí vás je obdivovat a milovat , ale i tak jimi nějakým způsobem pohrdáte, protože dělají hrozné chyby, a skrývají se za maskou té originálnosti a okouzlující osobitosti. A přesně to vás čeká u Aljašky.
Dost dobře jsem si nedokázala představit, jak bude kniha pokračovat v častí "poté". Říkala jsem si, že to snad nebude jen o utrpení a bolesti, to by mě snad ani nebavilo. Ale autor to vyřešil docela chytře, nakonec jsem se tak nostalgicky zasmála a bylo to moc fajn.
Nebyla to nejlepší kniha, co jsem četla, ani nejhorší. V každém případě doporučuju! Protože si myslím, že každá kniha od Johna Greena, stojí za přečtení. Jeho knihy vám pokaždé něco dají, minimálně nový námět k přemýšlení.
Napsaná byla hezky ale to je asi tak všechno. Nedokážu říct o čem ta kniha byla. Ty lidi prostě žili, nedělali téměř nic zajímavého, a v druhé polovině se jenom váleli a brečeli. Lidé kolem tvrdí, že je to prostě o myšlenkách, ale ani ty nebyly nějak světoborné. Nevím, co se na tom lidem líbí, podle mě to bylo hrozně jednoduché a proto to čte každý. Já mám radši knížky kde se něco děje...
Od Johna Greena jsem už přečetla pár knih a musím říct, že ačkoli dobré a čtivé byly všechny, tak Hledání Aljašky se mi hned po Hvězdách líbilo nejvíc.
Tahle kniha se mi nelíbila. 1) Jednoduchý děj
2) kniha je plná sprostých slov
3) V knize se moc píše o alkoholu a cigaretách
Kniha je rozdělena na předtím a potom. Předtím se dalo číst, ale to potom děs.
Četla jsem od Johna Greena 3 knihy , i když jsou všechny při nejmenším dobré , tahle je nejlepší ! Doporučuju :-)
Tato Greenovka se mi zdá asi nejlepší. Rychlý dějový spád, zajímavý děj, přirozený jazyk, který nám není cizí. Hledání se četlo dobře, přestože jsem v první části knihy ("předtím") netušila, o co vlastně má jít. Šlo o mou první greenovku a netušila jsem, jakým způsobem autor své příběhy "obrací". V části "poté" mě proto potěšilo, že kniha má i celkem zajímavou zápletku, a také to, že jsem odhadla pointu příběhu sama dříve, než se k ní dopátral sám Miles. Baví mě Greenovy nápady, zde např. sbírání posledních vět slavných a využití citátů jako indicií důležitých pro děj, možná také symbolické náznaky, jejichž použití si uvědomíme až s odstupem (např. jméno Aljašky - "zem, o kterou se tříští voda").
Musím říct, že nejlepší knížka od Greena, kterou jsem četla. Příběh upoutal, rozplakal mě a zasáhl. Moc hezky se kniha čte a zaujme hned od první kapitoly. Doporučuji přečíst a zamilovat si Greenův styl psaní.
Hledaná Aljašky byla vlastně první knížka, kterou jsem od Greena "četla", ale protože se mi nějak nepodařilo ji dočíst, oficiálně považuju za první knížku Papírová města, která ve mně probudila touhu přečíst si další jeho knihy a zamilovat si jeho styl psaní. Nevím, co zapříčinilo to, že jsem Aljašku nedočetla, možná jsem to četla ve špatné době, netuším. Upřímně si na to už moc nevzpomínám. Důležité je, že jsem se k ní po letech vrátila a mohla jsem se přesvědčit o tom, že se jedná o další jeho vydařené dílo. Když čtu knížky od Greena, tak je to něco jiného, než když čtu jiné knihy. Mám pocit, že mi dává jiný, lepší pohled na život a na věci kolem mě. A tohle přesně mi dalo Hledání Aljašky. Jeho knížky jsou napsány tak, aby bavili lidi v mém věku a zároveň jim předávaly ještě něco víc než jenom příběh, pokud si toho tedy čtenář všimne a je ochotný to přijmout. A to se mi na jeho knížkách líbí, to se mi taky líbilo na Aljašce.
Kniha se dobře četla, byla vtipná i sarkastická - což je super. Příběh byl dobrý, opravdu mě fascinuje, jak autor dokáže vlastně z tak jednoduchého příběhu vytvořit něco tak velkého. Dokáže do "ničeho" vpravit velké věci. Vždy se soustředí na něco, co by předal dál a do toho ty hluboké myšlenky - obdivující.
Styl i hlavní hrdina se mi hodně líbil. S postavami jsem neměla nijaký problém, jen mě trochu hlava nebrala právě Aljašku, její chování. Svými náladičkami mi i lezla na nervy. Vím, to co se jí stalo jí muselo poznamenat, chápu, ale prostě, byl to cvok. Případ vyřešen a přesto se mi to nezdá.
Samozřejmě knihu nemůžeme srovnávat s Hvězdami, to je nebe a dudy. Tady jde o tenhle příběh. Tak do 3/4 se mi to moc líbilo, přiznávám, že ta smrt tam byla hodně nečekaná. Věděla jsem, že něco přijde - šokujícího, ale tohle? Ta poslední 1/4 mi přišla kapku zdlouhavá, protahovaná, horší. Však celkový dojem na knihu mám kladný. ;)
Tato kniha mi přišla zatím nejpovedenějších z těch,kterých jsem od Greena četla.Naprosto mě zaujala a zamilovala jsem se do ní během prvních pár stránek.Rozhodně doporučuji přečíst.
(SPOILER) Nádherně psaná. Miluju Válečka i Aljašku. Čekala jsem, že se něco stane s Aljaškou (předtucha po přečtení Papírových měst), ale kruci nečekala jsem, že umře! Brečela jsem jako želva..Dokonale jsem se ztotožnila s Aljaškou.. máme podobnou minulost (i když ona je fiktivní postava). Naprosto jsem se do ní vcítila.. a chápala jsem Válečka.. Láska je někdy nespravedlivá mrcha.. A taky se mi líbila ta poslední slova, která úžasným způsobem Green do knihy vmíchal, hned po přečtení jsem si hledala nějakou knihu posledních slov (a našla jsem :-) ). Hodně mě donutila přemýšlet o životě. O mém životě a o lidech kolem mě. Je prostě skvělá.
Určitě další dobrá knížka od Johna Greena, ale čekala jsem od ní něco jiného. První polovina knihy super a i když děj někdy pokulhával, pořád se to četlo skvěle. V druhé části knížky už nastává hlavně polemizování o životě a obecně je tato část taková 'filozofická'. Pro milovníky citátů a neustálého přemýšlení o podstatě života apod. je to ideální. Ale protože mám ráda spíše dějové linie, tak mne kniha příliš nenadchla oproti např. Hvězdy nám nepřály.
Po Hvězdách další zklamání, tentokrát ještě větší. Plytký, nicneříkající příběh, příšerné hlavní postavy bez čehokoliv kladného, čím by mne oslovily. Poctivě jsem knihu dočetla, protože jsem čekala, že se autor nějak zmátoří a aspoň konec bude nějaký závratný, překvapující s nějakou myšlenkou s velkým M - a ono nic. Pro mne opravdu slabota...
Mě osobně se styl psaní Johna Greena líbí , ale tato kniha mě moc neoslovila.... První polovina se jakš takš dala číst , ale ta část POTOM k tomu jsem se doslova musela dokopávat a přeskakovala jsem i stránky.... Nápad to byl hezkej , ale pro mě trochu nepochopitelný což mě mrzí....
„Jdu hledat jedno velké možná… Jdu hledat Aljašku!"
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY! OMLOUVÁM SE ZA NĚ...
Je to moje druhá kniha od Greena a musím říct, že je mnohem lepší než Papírová města.
Hodně jsem se nasmála =) Kniha je velmi čtivá, psaná dosti poutavě a vtipně =) Příběh má hloubku, moc se mi líbil. Aljaška byla nespoutaná, prostě živel, Milesovo velké Možná... Její osud se mě dotknul a padlo i dost slziček. Každopádně mě mrzí, že to s ní takhle skončilo. Konečně mi potom totiž došlo, proč ty dny předtím a potom. Jen jsem čekala, že POTOM bude následovat za něčím jiným, než za smrtí.
Každopádně kniha vás donutí se zamyslet nad jejím smyslem. Je plná úžasných citátů, které si prostě musíte zapsat =)
Za mě 5 hvězdiček, protože mě nedokázala zklamat a pustit od čtení... Měla bych se pustit do další knihy od tohoto autora a k téhle se jednou určitě vrátit =)
Úžasná kniha!
Čekala jsem JEN román, ale John Green nezklamal.
Kniha měla hlubší myšlenku, byla v ní trocha filozofie, byla v ní láska i smrt.
Mám moc ráda knížky u kterých se musím trochu zamyslet a přesně to John Green umí. Po této knížce která měla hloubku se už nemohu dočkat až se pustím do další knížky od tohoto autora.
No.. uf.. eh.. Kdybych mohla dát 4,5 hvězdy, dala bych, ale nemůžu. Tak s odřenýma ušima pět.
Byla to docela dost čtivá knížka s příjemným příběhem, často jsem se smála, což je pro mě u knihy velké plus, ale já nevím no. Četla jsem i lepší. Bylo to hezké, ale podruhé už bych do toho nešla. :) (P.S.: Moje první od Greena. Hurá na Papírová města!)
Krásná kniha s poutavým a smutným příběhem, byla pro mne od autora první, kterou jsem četla... Hledání Alijašky aneb hledání velkého Možná sice nepatří do mých napínavých, nebo romantických žánrů, ale z jisté části vlastně romantická dá se říci kniha byla. Myslím, že teď budu nějakou dobu dumat nad tím: "Jak se kdy dostanu ze svého labyrintu utrpení".
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Celou dobu jsem byla tak nějak přesvědčená, že se mi tahle knížka nelíbí, ale pak mě rozbrečela a já si uvědomila, jak moc mi přirostla k srdci. Od Johna Greena jsem četla ještě Hvězdy nám nepřály, a kdybych měla říct, kterou z těchto dvou knih mám radši, řekla bych určitě Aljašku. Obou knihám jsem dala stejné hodnocení, protože u Hvězd se mi líbila dějová linie příběhu, ale nijak extra jsem nepřilnula k těm postavám, kdežto tady mi přišlo, že ten děj není nic extra, ale téměř všechny postavy mi přirostly k srdíčku. Strašně se mi líbily citáty v knize, ještě nikdy se mi nestalo, abych si při čtení označovala stránky s citáty, které jsem si potom vypisovala. A celkově mi ta kniha přišla taková poetická a strašně krásně napsaná, taková přemýšlivá, až skoro filozofická. Je to ten typ knihy, který vás nutí přemýšlet a který vtahuje čtenáře do děje tím, že mu klade otázky. Jak bylo na konci napsáno, hlavními dvěma problémy, které se tu řešily, bylo "Jak se kdy dostanu z tohoto labyrintu?" a "Jdu hledat velké Možná." Tato kniha je skvělým důkazem, že na to, aby byla kniha skvělá, nemusí mít úžasný, rychle plynoucí a akční děj. Někdy ten příběh vytváří samy postavy, jak tomu bylo právě tady u té knihy. Jedna z mála knih, u které vím, že si ji najisto přečtu znovu. :)