Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372502/bmid_hledani-aljasky-sfr-372502.jpg
4
3710
3710
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Po přečtení knihy Hvězdy nám nepřály jsem si Johna takříkajíc zamilovala. Po přečtení Hledání Aljašky jsem se do jeho knih však totálně zbláznila. Skvělé dílo, které nenudí do posledního okamžiku a nechá ve vás "velké Něco".
Opět skvělá kniha od úžasného autora. Jeho styl dokáže úzce propojit humorné situace s těmi vážnými a udávajícími směr života tak lehce, až zkrátka máte chuť mu vynadat, proč to dělá. Ale život je takový. Plný hledání, nalézání i ztrát. John Green má odvahu psát o věcech veselých i smutných a zanechat za sebou velké něco, které vás zprvu vysaje, ale poté naplní něčím hlubším a obohacujícím. Rozhodně výborná kniha o hledání sebe, o lásce, ztrátě i vině. Doporučuji.
Hledání Aljašky – Miles se vydal hledat své velké „možná“, místo toho našel Aljašku. Ale právě Aljaška Youngová byla jeho „možná“… protože to ona byla to, co se celý život pokoušel najít.
Na tuto knihu jsem čekala dlouho, protože John Green si mé srdce získal už u Hvězd. Nečekejte, že budu tyto dvě knihy srovnávat, protože byly úplně o něčem jiném. V Hledání Aljašky dokázal autor dokonale popsat život outsidera, který začíná žít nový život v novém prostředí, nové partě a postavy okolo jsou nehorázně sympatické – geniální Plukovník, Takumi, roztomilá Lana, a hlavně… tajemná Aljaška. Už od první kapitoly mě zaujalo, jak byly stránky popsány odpočítáváním dnů, což dodávalo příběhu napětí. Nebo aspoň já jsem dychtivě otáčela stránku za stránkou, co se stane tak převratného, až vznikne část „potom“. To, co se doopravdy stane, jsem netušila tak do dvou stránek předtím, než to bylo opravdu v textu zmíněno a ani potom se mi tomu nechtělo věřit.
Jako vždy jsem si nejvíce užívala Johnova nevšední přirovnání a hlavně myšlenky schované pod šarádou jeho stylu psaní – tak jednoduchá slova a přeci tak velký význam! Ach jo, samozřejmě jsem si taky pobrečela.
John Green prostě zase jednou dokázal, že umí podat příběh tak, že vám uvízne v hlavě ještě na dlouhou dobu a vy nad tím musíte pořád přemýšlet. Nad životem a hlavně nad jeho hodnotou…
Ještě pořád utírám nos a zírám doblba. Já, cynik cynický vám bulím jako tele! John Green mě opět dostal. Dočetla jsem právě Hledání Aljašky, a jestli si myslíte, že je to zas nějaký další cestopis o poznávání země severozápadní části Kordiller, jste mimo. Je to příběh o současných teenagerech. Nesmějte se! Ano, slyšíte dobře. Hlavní hrdina Váleček Halter je pro mě Salingerův Holden Caufield dnešní doby. Žádná představa pětatřicátníka, jak asi mladí přemýšlí a hovoří , co tak nám asi dělají po večerech…..až vám z těch vycucaných představ je trapně po těle, ale opravdový silný příběh o lásce, přátelství , o boji s autoritami a závislostmi, o hledání sebe sama. Příběh o „ velkém Možná“.
Krásná kniha. Život může být ta největší kurva, ale člověk má dál hledat velké možná.
Nejenže Green skvěle vykresluje studentský život se vším, co k němu patří laskavým způsobem sobě vlastním, přidává ale i něco navíc. Zabývá se tím, co s námi udělá to, když se nám někdo usídlí v srdci, které si na něj bude pamatovat navždy. Konfrontuje své hrdiny s pocitem viny, nepochopení a neustávajícím hledáním, kterým sice můžeme procházet ve skupině, šanci nalézt nám to však nijak nezvýší.
Nemá cenu tuhle knížku srovnávat s Hvězdami, každá vypráví svůj příběh. Obě to ale skrze svého autora dělají zatraceně dobře.
Johna Greena jsem si zamiloval už díky knize Hvězdy nám nepřály. Ta se mi osobně líbila o něco víc, ale myslím, že není fér to porovnávat. Hledání Aljašky je přece jenom o pět let starší (a autor tedy měl o pět let méně zkušeností) a navíc jsou hrdinové obou knih v úplně jiné situaci. U obou knih jsem ale měl po dočtení dvě otázky:
1. Proč neznám tak výjimečné lidi, jako jsou v Greenových knihách?
2. Kdy od Johna Greena česky vyjde něco dalšího?
Sympatičtí hrdinové, poutavý příběh... Každý by podle mě měl zkusit něco od Greena!
Pan Green je výborný spisovatel, takže všechno co píše, se čte samo. Dobré, ale na Hvězdy nám nepřály to nemá.
Moja výročná 300-stá prečítaná kniha (ak pravdaže nerátam knihy prečítané v Aj :D). Musím uznať že po toľkých chválach som čakala niečo o trošku viac, no i tak dávam 4 hviezdičky. Kniha rozhodne mala čím zaujať, hlavne zaujímavými postavy s ich niekedy čudným správaním a neskutočne zaujímavým zmýšľaním (o svete, hľadaní, labyrinte, živote či smrti). Ach Aljaška Aljaška kam si to zmizla a hlavne prečo? Ak niekto nájdete človeka podobnému Aljaške (takého nestáleho) dajte mi vedieť. Rozhodne sa teším na ďalšie diela od Johna Greena. ;)
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Pan Green mě opět nezklamal. Knihu jsem našla (na své přání) pod stromečkem a chytla mě stejně jako "Hvězdy nám nepřály". Řekla bych, že tento autor se zapíše mezi mé oblíbené. Jeho styl psaní mi vyhovuje. I zde dokázal krásně vystihnout hořko-sladkost mládí a opepřit (nebo spíše přidat přesné množství cibule, aby se mi v očích objevily opět slzy) stylem sobě vlastním. Já jsem velmi, ale velmi spokojená.