Hledání Betty MacDonald
Paula Becker
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474912/bmid_hledani-betty-macdonald-jjj-474912.jpg
4
42
42
Vejce, Mor, paní Láryfáry a já. Kompletní životopis legendární autorky, dosud neznámé fotografie a tragédie skrytá za humorem. Americká spisovatelka Betty MacDonald si získala několik generací čtenářů svérázným smyslem pro humor. Memoárová beletrie Vejce a já, Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána, Dusím se ve vlastní šťávě či příběhy pro děti Paní Láryfáry patří mezi bestsellery i v současnosti. Novinářka Paula Becker se vydala po jejích stopách a sepsala unikátní životopis, v němž nechává nahlédnout do korespondence, poznámek a fotografií, které dosud nebyly zveřejněny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , MottoOriginální název:
Looking For Betty MacDonald, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihy Betty jsou mé nejoblíbenější a proto jsem si sama vyhledávala informace a fotografie z jejího života. Moc děkuji autorce za pečlivou a dobře odvedenou práci. Kéž by vyšla aspoň část její korespondence.
Moc děkuji autorce za tuto krásnou knihu.
Knížky Betty mě provázejí už od dětství když mi teta půjčila Co život dal a vzal.A byla to láska na celý život.
Ráda jsem se dozvěděla něco nového o její rodině a životě. V žádném případě jsem nebyla zklamaná.
Kniha mě nezklamala v tom smyslu, že bych ztratila iluze o Betty. Není to asi zrovna správné přirovnání, ale B. Němcová si taky svůj nešťastný život odreagovávala v knihách, v Babičce si idealizovala svoje dětství. Stejně tak Betty si nešťastné první manželství "vylepšila" ve Vejci a já. Dozvěděla jsem se zajímavé detaily z jejího života, i o jejích dcerách, o druhém manželovi, se kterým to taky nebyla idylka. Překvapila mě její matka, Sydney, která byla podle mě dost nezodpovědná. Dost jsem se snažila o Betty zjistit víc už dříve (např. že její první manžel Bob byl zabit v roce 1951), tahle knížka byla první, která je poskytla uceleně.
Musím říct, že toto je kniha, u které by mě opravdu zajímal originál, protože se čte poměrně špatně. Přestože mě obsah velmi zajímá a je sám o sobě doslova pokladem (tedy pro ty z nás, kdož jsme Bettyiny fanynky), jeho převod do češtiny je mizerný. A domnívám se, že potíž je v překladu, nikoliv v nepodařeném originálu. Je velmi kostrbatý, neodsýpá, prostě cítíte, že čtete překlad, je to nepřirozený text. Překladatelka bohužel ani do citací z knih nepoužila příslušné pasáže od paní Marxové (která převedla Bettyina díla velmi zdařile), a proto se můžeme dočíst například i toto: "Úřad vybírající poplatky je snůška výběrčích poplatků" nebo "Každý úvěrový podnik měl výběrčího zřejmě nadaného věšteckým duchem". Velmi se divím, že v rámci korektury a redakce na to nikdo neupozornil a nedal překladatelce k přepracování.
Je mi to líto, protože jsem se na knihu moc těšila, ale zůstává nepříjemná pachuť z její české podoby. Je to jeden z příkladů, jak špatný překlad může potopit dílo.
Poctivě napsaná kniha. Nejvíc mě fascinuje příběh rodičů Betty, obzvláště obdivuji vitalitu a činorodost otce.
Život Betty byl všechno jen ne nudný. A její humor mám moc ráda.
Naprosto souzním s komentářem od Rade pode mnou.
Už ve Vejci a já jsem tušila, že autorka nepopisuje svůj život přesně tak jak se udál. V průběhu čtení následujících knih ve mně narůstaly další otázky: Proč skutečně odešla od prvního manžela? Přispíval jí na děti? Viděly její holčičky ještě někdy svého otce? Byla Betty přátelská, vtipná, jízlivá, přehánějící komentátorkou nebo všechno dohromady?
Dozvěděla jsem se toto všechno a mnohem víc! Oceňuji práci autorky Pauly Becker s jakým nadšením a elánem přistupovala k pátrání a kolik let jí to zabralo. U popisování prohledávání domu než půjde za pár minut k demolici jsem měla slzy v očích, to samé při druhé vážné smrtelné nemoci Betty.
S humoristickými knihami mívám dost často problém, málokdy se naladím na stejnou notu jako autor, humor je prostě věc čistě individuální.
S humorem Betty Mac Donald a jejím pohlížením na svět jsem byla v jedné notě od první přečtené kapitoly, v mládí to byla pro mě autorka číslo jedna a k jejím knihám jsem se opakovaně vracela. Souzněla jsem i s překladem Evy Marxové, ne vždy se to podaří a někdy je překlad sto původní text pokazit.
Již dříve jsem se snažila o Betty Mac Donald něco zjistit, přemýšlela jsem, jak dalece jsou její knižní autobiografické příběhy totožné s jejím životem. Když jsem objevila tuhle knížku, hned jsem po ní skočila a přiznám se, že jsem ji pročetla s obrovským zájmem.
Zklamání, jak někde níže naznačeno? Rozhodně ne. Jen její knihy dostaly další rozměr; stejně mě ale překvapilo, jak se skutečnost lišila od knižní verze, zejména tedy ve Vejci a já. Ale nakonec proč ne? Spíš je zajímavé, jak věrohodně Betty příběh ve Vejci podala, tak uvěřitelně, že najednou jsou mnozí zklamaní, že hodně věcí bylo ve skutečnosti jinak. Nedávno jsem narazila na článek s životopisem Betty – a ten vycházel z autorčiny knihy Vejce a já se všemi podrobnostmi; vlastně málokoho asi napadne, že se nejedná o přesnou autobiografii. Že nakonec tím líným pijanem mohl být Bob, že maminka a sestry Betty ve skutečnosti bydlely za rohem a pomáhaly jí, soused (mimochodem syn „Hicksových“) jí chodil štípat dříví, aby v zimě s dětmi nemrzla…
Zaujal i soudní proces s bývalými sousedy Bishopovými („Kettlovými“), kteří se po vydání knihy po letech poznali. Ano, poněkud sžíravá ironie, která se nesoustřeďovala jen na vlastní osobu autorky, ale i lidičky okolo ní, mohla být zraňující…
My Bardovi proti všem – tohle motto, jak známe z knih autorky, byla však skutečnost. Soudržnost rodiny, tak jak jsem vnímala z knih, byla prostě i v životě Betty a nebyla ničím vymyšleným.
Smutný konec Betty mě vzal za srdce.
Obdivovala jsem Paulu Becker, jak pojala hledání Betty Mac Donald a s jakou empatií a osobním nasazením k tvorbě jejího životopisu přistupovala. Její osobní přístup i nadšení, s jakým sepisovala osudy Betty a její rodiny, mě strhlo, možná i víc, než bych čekala...
Plus za rozsáhlou přílohou s fotografiemi členů rodiny i domů, ve kterých Betty žila.
Betty som objavila ako decko v miestnej knižnici. Ležali tam desiatky jej diel a ja som premýšľala, čím to je, že ju u nás v 60./70. v takých hojných počtoch vydávali... Táto kniha to stručne vysvetlí, ja len poviem, že autorkine dielo Mary a ja, veľmi sedelo s filozofiou tej doby ohľadom práce. Inak, kniha priblíži jej detstvo, korene, rodinných príslušníkov a rozhodne inú Bettu, aká sa možno mohla javiť vo svojich knihách, kde si tú skutočnosť poriadne prikrášlila... Inak, u nás až tak nie sú známe práve jej neskoršie diela Onions in the stew/Dusím se ve vlastní šťáve/My správne ženy a The Plague and I/Moréová rána/Ja to zvládnem, o to viac ma prekvapilo, keď som sa dozvedela, že ich viacmenej napísala len kvôli zisku - Betty a jej druhý manžel veľmi šikovní s financiami rozhodne neboli. Jej dielo je dosť ovplyvnené aj dobou, hlavne postava ženy v 50.rokoch, ktorej miesto malo byt hlavne za sporákom a konečne som sa dozvedela, ako to bolo s jej prvým manželom Bobom, ktorý mi nikdy nesedel a šípila som za ním nejaký príbeh. A už nekecám, ak máte radi Bettine úsmevné príhody, tak odporúčam jej knihy (ale pre feministky radšej s privretými očami) a ak ste už Betty čítali, tak toto môže byť náučné čítanie ako to s jej životom vôbec bolo.
Knížky Betty MacDonald mám ráda, některé pasáže znám nazpaměť, takže její životopis jsem si chtěla také přečíst. Je docela zvláštní. Na jednu stranu jsou zde podrobně líčena místa, kde Betty s rodinou žila, její život, finanční situace rodiny, vztahy v rodině. Hodně věcí známe už z jejích knížek, tady je to více rozvedeno, něco známe z knížek jinak, než jak to patrně bylo ve skutečnosti. Občas i z jejích knížek je cítit určitá její nadřazenost, byť zahalená do humoru, ale ve skutečnosti to asi nebyla úplně příjemná paní, někdy to tak u umělců bývá. Oceňuji fotografie použité v knize i informaci v závěru knihy, kde si v internetovém odkazu můžete najít další její shromážděné fotky.
Nesmírně propracovaná biografie. Snad až moc se zabývá zeměpisem, místy a domy, ve kterých Betty žila, ale co už. Na ztrátu iluzí, kterou někteří čtenáři utrpěli, v mém případě nedošlo. Bettyiny knihy nejsou literaturou faktu ani životopisem. A mezi řádky se v nich dá vytušit, že realita často nebyla ani růžová, ani vtipná (nejvíc je to znát v Morové ráně). Povaha Betty ale fikcí nebyla. Z jejího knižního portrétu na mě zapůsobila její síla vůle v těžkých obdobích, veselá povaha a schopnost nadhledu. A v neposlední řadě její rodina, stejně mimořádná jako v knihách.
(SPOILER)
Zpočátku se vypráví o motivacích novinářky Pauly Becker a o jejím pátrání po životě autorky, která si záskala i mě samotnou. Novinářka se vydala po stopách obdivované spisovatelky Betty MacDonald. Becker objevuje různá zákoutí s domy ve kterých Betty bydlela, často již v současnosti zchátralých, Betty se dost stěhovala a vystřídala různá bydliště. Hledá stopy a staré věci, které tato osobnost mohla používat, kromě korespondence, poznámek a fotografií si všímá třeba i takových nepatrných a banálních detailů, jako je třeba původní klika na dveřích, které se autorka dotýkala. Je vidět, že je její velkou fanynkou. Jak jinak, hodnotí i Bettino dílo a osobní, rodinný život, jedná se o autorčin životopis.
Imponuje mi, že na všem, i hodně zlém, americká spisovatelka MacDonald hledala způsob, jak si nestěžovat a hledala humor, který by zoufalou situaci pomohlo překlenout. V době, kdy lidé potřebovali povzbuzení dávala do života radost a sílu. To podtrhuju, podle mého to bylo a pořád to je tajemství jejího úspěchu, je důvodem, proč vzbuzuje dodnes tak velký zájem u mnoha lidí.
„Život je jen náhoda, jednou si dole, jednou nahoře…“ vybavila se mi při čtení známá písnička. Bettyina krátká, pouze padesátiletá, životní pouť však připomínala spíše jízdu na horské dráze.
Máte-li touhu o Betty MacDonald, jejích rodičích, sourozencích, manželech, dcerách, přátelích a životě v Americe v první polovině minulého století vůbec, vědět více, než jste se dočetli v jejích knihách, vřele vám tuto knihu doporučuji. Chcete-li si však uchovat iluze o jejím lehkostí, humorem a optimismem oplývajícím životě, nečtěte.
Byla jsem velice natěšená, co se o Betty a její rodině dozvím nového a pěkného. Znala jsem jí z jejích knih, které jsem od mládí milovala a myslela jsem, že vše je takové, jako popisuje v knize. A byla jsem tak trochu zklamaná. Samozřejmě, každý si může napsat do knihy co uzná za vhodné, ale zrovna u Betty přišlo rozčarování. Měla jsem pocit, že jsem byla svojí oblíbenou autorkou podvedená. Životopis napsaný paní Becker byl pro mne drsný. Ale ne v špatném slova smyslu. Já myslela, že to bude trochu rozšířenější verze třeba co nevím z Vejce a já a ostatních knih. Ale přišla rána. Vše bylo bohužel jinak a já si řekla, dobře mi tak, neměla jsem strkat nos do téhle knihy a měla zůstat u svého. Pokud je to pravda, co je v knize napsáno, tak jsem ztratila iluze a nějak už nemám chuť si knihy Betty přečíst, když vím, že je to s nimi jinak. Že ne vždy se chovali tak, jak Betty popisuje a okolí je vidělo bohužel jinak. Ale to je můj názor. Kniha je pěkně napsaná a jsou tam i neznámé fotografie, což jsem ocenila. Každý ať si udělá názor svůj.
Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou tahle kniha. Některé pasáže byly moc zdlouhavé, ale celkově spousta zajímavých informací o autorce mých oblíbených knih. Nesouhlasím s Paulou Becker, když Betty přisuzuje snobství a zesměšňování lidí, na čemž si údajně udělala kariéru. Betty si především uměla udělat legraci sama ze sebe, což umí málokdo, proto je to tak vzácné a sympatické a tohle čtenáře bere u srdce, alespoň myslím.
Miluju Betty, její břitký humor. A jsem nadšená i biografie od Pauly Becker. Mohla jsem poznat Betty, jaká dopravdy byla. Co prožívala, kam ji život zavál, jak se popasovala s popularitou i s finančními výkyvy. Jaký byl ve skutečnosti Bob, Don, jak šel životem dál Anka i Janka, kdo byla bábinka nebo Kimi... Postavy z jejích knížek získaly reálné obrysy, ocenila jsem i fotky.
Autorka si s pártráním po Bettyině životě dala velkou práci a já jsem za to ráda.
My, kteří z Bettyiných knih citujeme celé pasáže zpaměti a pro jejíž knihu (v mém případě soubor tří svazků - Co život dal a vzal) saháme periodicky ve dnech obzvláště chmurných, jsme si nemohli nechat ujít životopis tohoto literárního génia v sukních.
Bohužel - pro mě - platí v tomto případě parafráze, že totiž "méně znamená více" a lituji, že jsem četbou díla paní Becker nedobrovolně nahlédla do zákulisí života MacDonald a zjistila tak skutečnosti, o něž jsem vůbec nestála SPOILER včetně morbidně vykresleného konce jejího života s popisem nechutných podrobností -diagnózou počínaje.......
Pevně doufám, že biografii co nejdřív vytěsním z paměti (čímž neznevažuji vynaložené úsilí Pauly Becker) a že se mi podaří uchovat si Betty VÝHRADNĚ v její úžasně vtipné, inteligentní a nepřekonatelné osobnosti tak, jak ji znám z jejích knih.
Hledání Betty MacDonald
Poté co jsem znovu přečetla Bettyiny knížky, jsem ocenila tento její životopis. Je psaný s láskou s úctou k slavné spisovatelce a čtenář o to víc ocení humor v Bettyiných příbězích, když sezná, že ona sama to neměla vůbec lehké. Poslední stránky mi vehnaly slzy do očí.